Redakce iDnes nás pravidelně informuje o nejrůznějších demonstracích na podporu uprchlíků i protestech proti ilegálním imigrantům. Nejen u nás, ale i v ostatních zemích EU.

Jednoho z největších protestů v západní Evropě, spojeného také s vůbec snad největší demonstrací za posledních zhruba dvacet let, si ale redaktoři iDnesu vůbec nevšimli. A přitom se očividně schyluje k dalšímu maléru na půdě těžce dnes zkoušené Evropy. A pokud ne k maléru, tedy alespoň k živelné vzpouře mnoha občanů Evropské unie, kteří se nehodlají smířit s nějakým „přehlasováním“ v případě chystaného Transatlantického obchodního a investičního partnerství, zkratkou TTIP. Ale o co tu vlastně jde?

Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) je název pro novou dohodu mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií, která si údajně klade za cíl plně liberalizovat vzájemný obchod a investice. Jednání o dohodě byla zahájena v červenci 2013. Ve skutečnosti však nejde jen o obchod, ale také o sdí­lený regulatorní rámec založený na „společných vyšších hodnotách“, tedy o význam demokracie, svobody, lidských práv, ale i o respekt k životnímu prostředí, přičemž se však TTIP do­týká například i často diskutovaných geneticky modifikovaných organismů (GMO). A tak Berlí­nem v sobotu 10. října 2015 nepochodovaly tisíce, ale doslova statisíce německých občanů ni­koliv kvůli uprchlické krizi, ale kvůli připravované dohodě o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Podobná demonstrace se konala i v Amsterodamu, kde se jí účastnilo více než 7000 Nizozemců. Ovšem redakce iDNES o těchto dosud nevídaných masových protestech vůbec čtenáře neinformovala (pokud mi nějaký článek snad unikl, dejte mi prosím do diskuse odkaz, ať se mohu redakci omluvit). No není to divné?

Podle kritiků chystané dohody dává TTIP ještě větší moc korporacím, dokonce mají mít právo státy žalovat, pokud regulacemi poškodí jejich obchody. Americký prezident Barack Obama ne­skrývá své nadšení: „Tato dohoda usnadní život našim farmářům a výrobcům tím, že zruší více než 18 tisíc předpisů a daní, kterými různé země doposud zatěžovaly naše produkty.“ Naproti tomu obavy odpůrců TTIP vyvolávají odlišné standardy v případě ekologie a potravin, které jsou v USA celkově mírnější než v EU. Podle nich TTIP také nejenže omezí demokratická práva Evropanů, ale koncerny budou mít ještě větší vliv na vznik zákonů. Není tedy divu, že proti přijetí TTIP vznikla petice, kterou podepsaly již více než tři miliony Evropanů. Petici chtěli autoři výzvy prezentovat jako Evropskou občanskou iniciativu, což je formální akt, který by dle evropského práva vyžadoval oficiální odpověď Evropské komise (EK). To ovšem lídři EK odmítli a kauza se nyní projednává u Evropského soudu pro lidská práva.

Nepotrpím si na konspirační teorie. A tak si nemyslím, že by americká likvidace západoevrop­ského automobilového průmyslu (boj o americký standard u limitu emisí automobilů) měla být pře­dehrou TTIP. Zrovna tak si ani nemyslím, že by snad redaktoři iDNESu o protestech vůči TTIP ml­čeli zrovna proto, že druhý nejbohatší člověk ve státě je příjemcem dotací a zároveň ministrem financí (a zároveň lídrem nejsilnějšího politického hnutí), což údajně posouvá naši demokracii k východní oligarchii. Ve skutečnosti totiž o protestech svým článkem „V Berlíně demonstrovalo až 250 tisíc lidí proti TTIP, obchodní dohodě s USA“ dne 10. října 2015 v 15:47 informovala redakce serveru Lidovky.cz z vydavatelství MAFRA, a.s., které je součástí koncernu Agrofert, ovládaného Ing. Andrejem Babišem. A tak jsem spíše nakloněn na internet prosakujícím úvahám, že se celý problém s TTIP dotýká řady citlivých témat, jako proble­matiky životního prostředí, nebo genetického inženýrství. Neboť tato témata se z článků tzv. ex­pertů, v našich masmédiích TTIP radostně vítajících, zcela vytratila. Vzhledem k současnému vývoji se o téma geneticky modifikovaných organismů (GMO), pro laiky často v mnoha ohledech příliš složité a ta­jemné, s největší pravděpodobností začnou v dohledné době více zajímat redakce ev­ropských novin a časo­pisů. A je tak možné, že redakce iDNESu mlčí jen proto, že se na boj s odpůrci TTIP připravuje.

Ovšem nejsem ekonom. Před utvořením si definitivního názoru na Transatlantické obchodní a inves­tiční partnerství tedy raději počkám na vyjádření skutečných, objektivních odborníků, kteří se s problematikou TTIP důkladně obeznámili a chápou i dané souvislosti. Jedním z nich by mohl být i náš ex-prezident, ekonom prof. Ing. Václav Klaus, CSc., který se v listopadu 2009 zdráhal podepsat Li­sabonskou smlouvu, pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, neboť jak tehdy veřejně prohlásil: „Vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, na­vzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem.“

P.S. Několik málo důvěryhodných informací ohledně TTIP z našich domácích zdrojů lze na internetu dohledat. Například v článku PhDr. Lukáše Kovandy, Ph.D., hlavního ekonoma finanční skupiny Roklen, který se zúčastnil tiskové konference, na níž byly v červenci 2014 představeny výsledky dosavadních jednání. Lukáš Kovanda zde mimo jiné říká:

„Zdaleka ani ne všichni europoslanci mají k negociačním dokumentům přístup. Vlastně jenom hrstka vybraných europoslanců sdílí možnost přístupu do tajemné místnosti zvané prozaicky čí­tárna. Před vstupem do této místnosti však i jinak celkem privilegovaní europoslanci musí ode­vzdat své mobilní telefony, případně diktafony, fotoaparáty a jiná elektronická zařízení, která usnadňují záznam textu. Po této proceduře – obřadu? – jsou tak trochu zasvěceni: v omezeném čase mají možnost do negociačních dokumentů nahlédnout. Těsnopisné řemeslo evidentně sem tam bývá pořádnou komparativní výhodou i v době pokročilých informačních technologií.

Do čítárny mají přístup i členové asi čtrnáctičlenného poradního výboru k TTIP. Ten sestává z představitelů spotřebitelských svazů, odborových organizací a dalších subjektů, které mají z důvodu svého poslání eminentní zájem být negociacím blizoučko. Zřízení výboru je celkem čer­stvá záležitost. Jde zjevně o jednu z mála odpovědí na sílící kritiku stran tajnosnubnosti vyjedná­vání TTIP (pro zajímavost, nejkritičtější hlasy k úmluvě se zvláště intenzivně ozývají v rámci ve­řejné debaty probíhající v Německu a Rakousku, případně ve Francii, zatímco České republiky, ale i řady dalších zemí Evropské unie jako by se TTIP zatím příliš netýkala).

Z výroků členů poradenského výboru však mezi řádky vyplývá, že zřízení nového orgánu průhled­nost jednání příliš nezvyšuje. Zdá se, že jde mnohem spíše jen o uklidňování stále podrážděnější veřejnosti. Je-li tomu tak, členové výboru hrají roli jakýchsi užitečných idiotů, slouží tomu, co ve velké míře kritizují.“