Možná takto pojmenujeme jednou dobu, ve které právě žijeme.

Žádný konec historie, žádná postdemokracie nebo postpravdivá doba. O názvu naší epochy rozhodne největší fenomen doby. Řádění nepatrného tvorečka, který sám o sobě ani nedokáže splnit všechna kriteria definice živého tvora a potřebuje k tomu jiné živé buňky. Je tak malinký, že na tloušťku vlasu bychom jich museli na sebe narovnat rovnou tisícovku. Lidé si ho pojmenovali RNA virus. K tomu ještě nějaká další označení kvůli pořádku v laboratoři, jinak na názvu nezáleží. Pro celosvětovou nákazu je důležité, aby se virus naučil šířit mezi lidmi. Ten současný se to naučil dost dobře a protože se na počátku šíření nepodařilo omezit jeho životní prostor tak, aby vyhynul, bude tu s námi už stále - to je jeden důvod k označení Věk koronaviru.

Ten druhý a závažnější důvod je skutečnost, že šíření viru změnilo a ještě změní celý svět. Cestu nám zkřížila nová choroba a my jsme museli změnit své chování. Všichni, celé státy jdou jinou trasou než dřív a pravděpodobně se na tu starou cestu už nikdy nedostanou. Změny budou nevratné a my si to musíme uvědomit a chovat se podle toho.

Co změní Věk koronaviru? Nyní, po několika měsících už průběh nákazy natolik známe, že je komické si myslet, že se z ní můžeme „proinvestovat“ schodkem v jednom ročním rozpočtu. Ani rozdělením miliard dluhů po Evropě nákaza nezmizí a dřívější zdánlivě nekonečný růst se zastaví. Zatím se využívá šíření choroby k obchodům, které by jindy skončily za mřížemi, a k pevnějšímu spojování států EU, přičemž novým lepidlem už nejsou dotace, ale společné dluhy. Zvláštní nápad. Že by náš dluhový rozpočet spláceli lidé žijící s tím samým koronavirem, kvůli kterému se my zadlužujeme? Možná bude jejich život dokonce těžší než dnes a naše s politickou lehkovážností vytvářené dluhy je srazí na kolena. Při současné rychlosti změn je dokonce pravděpodobné, že platit dluhy budeme my osobně. Naše dluhy nedoženou vnuky, ale nás, a dnes vypůjčené stamiliardy si užijeme ještě jednou jako bolestivě platící dlužnící. Takže Čau lidi – miliarda korun je plat průměrného zaměstnance za čtyři sta let práce. Nebo jinak, na zaplacení jenom toho letošního pětisetmiliardového rozpočtového dluhu by museli všichni v boleslavské škodovce pracovat dvacet let zadarmo.

To si vážně myslíme, že příští rok bude jiný? Že se přestanou objevovat a stěhovat ložiska nákazy?

Že zmizí opakované zákazy a nařízení? Nebo jsme realisté a je nám jasné, že budeme žít věk koronaviru se vším, co k tomu bude patřit? Krize, propady, nezaměstnanost, bankroty, pomalé zotavování ekonomiky. Neměla by nám vláda sdělit svoji vizi na další roky?

Zatím se zdá, že na kapitánském můstku stále hledí tam, kde se v mlžném rudozeleném oparu mělo objevit pobřeží bezuhlíkového eldoráda, a nevšimli si, že loď už pluje jiným směrem.