Nakupovat potraviny v zahraničí se nevyplatí

Potraviny v Česku jsou s výjimkou Polska nejlevnější v celém středoevropském regionu a takzvaná příhraniční nákupní turistika se občanům ČR nevyplatí. Takový vzkaz vyslali spotřebitelům tento týden společně zástupci našich zemědělců, potravinářů i maloobchodních řetězců. Přestože jde o informaci, kterou lze doložit oficiálními daty evropského statistického úřadu Eurostat, v tuzemských médiích se téměř vůbec neobjevila. Možná i proto, že to byla zejména komerčně laděná média spolu s nekonečnou škálou potravinářských "odborníků", která na jaře letošního roku přesvědčovala spotřebitele v ČRprostřednictvím "kontrolních" nákupů, že se pro potraviny vyplatí jezdit do Německa, kde lze za nižší ceny navíc koupit vyšší kvalitu.

Řadu lidí se také přesvědčit podařilo i díky tomu, že lidé v ČR věří podle statistik dvojnásobně více než občané v zemích EU tomu, co média nebo reklamní agentury veřejně prezentují. Tuzemský spotřebitel je tak významně více manipulovatelný, což lze brát jako dědictví předlistopadového režimu, který důvěřivost lidí v oficiální informace budoval i vyžadoval. Výsledkem je mimo jiné značný prostor pro podvodníky, kteří na důvěřivost zejména starších lidí sázejí a často jsou úspěšní.

Podle statistik Eurostatu jsou v Česku páté nejlevnější potraviny v EU, levnější než u nás jsou pouze v Polsku, Rumunsku, Bulharsku a Litvě. Eurostat přitom srovnával ceny potravin srovnatelné kvality a do porovnání zahrnul také index koupěschopné poptávky. Není tedy pravda, jak by mohl někdo namítnout, že například v Německu jsou sice některé ceny potravin vyšší, ale vzhledem k tamním platům jsou fakticky pro německé spotřebitele levnější. Skutečnost je prostě taková, že v ČR jsou ceny potravin na 75 procentech průměru Unie, zatím co v Německu na 111 procentech. To v praxi znamená, že ceny v Německu, které je často používáno jako příklad levnější potravinářské produkce, jsou v porovnání s Českem o 36 procent (11 + 25) dražší.

To ale zdaleka není vše. Eurostat sice porovnával srovnatelnou kvalitu a počítal s paritou kupní síly, pracoval ale s oficiálními cenami potravin, bez slevových akcí. Vzhledem k tomu, že se v ČR v praxi nakupuje značné množství potravin ve slevách, které činí často několik desítek procent, a některé druhy potravin se bez slev prakticky neprodají, jsou ceny potravin u nás v porovnání s EU i ostatními státy ještě nižší, než vychází z evropských statistik. Kromě toho je u nás jedna z nejvyšších DPH na potraviny, každopádně nejvyšší ve středoevropském regionu. Pokud by tomu tak nebylo, byly by potraviny u nás ještě levnější.

Samozřejmě lze při nákupech v zahraničí narazit na výrobky, které jsou levnější než u nás. Je ale otázkou, zdali jde v takovém případě o zboží srovnatelné kvality. Je také pravda, že třeba právě v Německu jsou poněkud jiné ceny potravin v příhraničních oblastech, než je průměr v této zemi, přičemž cílem je nalákat právě české spotřebitele. Pokud ale vezmeme výdaje za pohonné hmoty, čas a již zmíněnou spornou kvalitu nakupovaných produktů, cesta do zahraničí, opět snad s výjimkou Polska, se nevyplatí. Skutečnou kvalitu navíc spotřebitel stejně nepozná, neboť ta je výsledkem mnoha složitých parametrů, jejichž význam je navíc takzvanými nutričními odborníky měněn obvykle podle toho, jaký komerční cíl sledují. Věrohodná autorita v ČR bohužel neexistuje, takže o kvalitě a nekvalitě potravin může spotřebitele informovat, kdo chce – a podle toho to taky vypadá.

Statisíce lidí v průběhu letošního roku vyrazily díky zavádějícím údajům či populismu politiků do zahraničí nakupovat potraviny. Nic proti tomu, volný pohyb osob a zboží je jedním ze správných ideálů EU. Uvedené ideály ale také obsahují předpoklad, že občané Unie mají k dispozici pro své rozhodnutí věrohodné údaje. To ale v případě tuzemské nákupní turistiky evidentně neplatí. Výsledkem je pak skutečnost, že náš státní rozpočet přichází o daňové příjmy z výroby a prodeje potravin, výrobcům v ČR i maloobchodu se snižuje odbyt, přičemž logickým důsledkem je vyšší tlak na pokles počtu zaměstnanců v dotčených oblastech. A růst dovozu potravin ze zahraničí. Stojí nám ty nákupy v zahraničí za to?

LN, 21.12.2012