Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Já vám dám Koudelku!!!

Má zkušenost z ČR je negativní. Podnikal jsem skoro 20 let ve stavebnim oboru a dlužníků přibyvalo a při dlužny částce půl mega jsem ukončil živnost. Ty prachy nikdy neuvidím, ale potvrdila se pravda o Češich.

No a nechal jsem se zaměstnat v Německu. Začátky trochu těžší, ale nepoznal jsem to co v Česku. Plat vždy v čas a materiál i Werkzeug na vysoký úrovni. Za dva roky to bylo fajn plat 3400 euro brutto. Zdanění včetně soc a zdrav je cca 35%.

Český stát a zaměstnavatele jsou hrobari rozvoje, proč? Kartelovy dohody.

Rada na závěr! Základy němčiny das za rok a přídavek na jedno dítě 250 euro a na dvě už 500 a nízký zdanění.

Ano, procházení totální hovada z Ukrainy co neumí nic, ale ty žiješ

Lidi zlenivěli. Do práce se chodí pracovat, ne se nechávat opečovávat psíchologem.

Proto máme nejvíc živnostníků na hlavu, společně s Řečkem a Itálii.

NO, MNOHÝM

zaměstnavatelům / šéfům, majitelům firem, chybí to,

co platilo u Bati - schopnost předvést podřízenému jak se práce/úkon dělá a to i u fyzické práce.

Děti jsou od malička vychovávány k nesamostatnosti, takže pak v práci se hroutí z průvanu, když šéf vejde a maminka, osobní kouč ani osobní asistent nikde. Na lískách už nerostou ...

Zaměstnanci si především musí uvědomovat, že když chtějí v zaměstnání vydělávat mnohem víc než je cena jejich práce, musí podávaný výkon něčím doplnit. Ať už flexibilním "dosahem - mimo pracovní dobu", nebo prací nad "pracovní dobu - přesčasem". Mákokteří si uvědomují, že pokud by všichni vydělávali tolik, kolik si představují, ceny všeho by se zvedly natolik, že jejich výplata by byla stejně mizerná jako v současnosti.

Druhá stránka věci ale spočívá i v tom, kolik státních benefitů si zaměstnanci přejí konzumovat, protože na to stát musí vydělat zadněním zaměstnavatelů. Pokud budou nižší daně, sníží se benefity a budou je čerpat jen ti, kdo je skutečně potřebují, nikoli stát, který za přebytky z daní podplácí vybrané skupiny například dotacemi.

Zadnění zaměstnavatelů - to je nějaká sprosťárna. Pardon, neodollal jsem.

Taky mě nepřestává překvapovat, jak málo lidí si uvědomuje, že mzda a cena daného výrobku (a služby) v obchodě jsou dvě strany jedné mince.

Měl jsem tři šéfy. První byl jak z pohádky, chytrý, rozumný a chápavý, nikdy nezvýšil hlas. Pro něho jsme byli ochotni dělat do roztrhání. Druhý už byl horší, ale nikomu se nepletl pod nohy a řešil si jen svoje věci, i s ním se dalo žít. Třetí, nikdy bych nevěřil, že takového někdy budu mít, arogantní, sebestředný, který všechno chtěl řešit a tím pádem se sral do všeho. Po vyjasnění názorů mezi námi začal pomlouvat za zády. Raději jsem odešel. Přesně kvůli tomu, abych měl duševní zdraví v pořádku. To co se mi nyní donese z bývalého pracoviště mě jenom v mém rozhodnutí utvrzuje.

Dobrej šéf je poklad. Bez ironie. Ideálně o něm člověk neslyší, ale všechno klape.

Mladí se v létě chtějí koupat a v zimě tančit.

Když to může jít v Itálii .....

páči sa mi "pracovní stres" - kedysi mi šéf povedal aby som odhadol ako zvýšiť výrobu.

ako prve som nastavil že plný výkon podáva pracovník štyri z ôsmich hodín.

neuvažoval som že sedia za pásom v závodoch 29 augusta Partizánske, kde sa nedá spomaliť, odbehnúť, prerušiť, ...

skrátka ľudia sú ....

Jak moc jste si jistý těmi čtyřmi hodinami? Dělám rutinní duševní práci s občasnými výlety do těžko řešitelných špeků, a myslím si, že šest hodin z těch osmi je správnější. Rozhodně ne víc.

Nevím, ptám se. Protože vím, že v těchto věcech si člověk fandí někdy až nesmyslně.