Státní rozpočet má dvě strany – příjmy a výdaje. Z pohledu státního rozpočtu lze proto vysledovat dvě velké skupiny obyvatel. Jednak skupinu, která do rozpočtu peníze odvádí a jednak skupinu, která peníze z rozpočtu čerpá. V dalším textu je budu pro jednoduchost a s nadsázkou označovat také jako „příjemce“ a „dárce“.

Do první skupiny obyvatel patří především podnikatelé, jejich firmy a zaměstnanci a živnostníci, do druhé skupiny především úředníci nebo učitelé ve státních zařízeních. Už v tento moment slyším křik, že úředníci nebo učitelé také odvádí daně. Formálně ano, fakticky tomu ale tak není. Zdrojem toho, co úředníci nebo učitelé do státního rozpočtu odvádí, je jejich hrubý plat, tedy částka, vyplacená z výdajů státního rozpočtu. To samé platí i u nepřímých daní, jako např. DPH, kde jde podle zákona formálně o poplatníky těchto daní, ale ve skutečnosti zase koná jenom o přerozdělování částek majících původ ve státním rozpočtu. (Abstrahuji tedy pouze od jediné věci, a to od toho, že i „příjemci“ mohou výjimečně podnikat a odvádět daně také ze svého. Jde o marginálie, které zásadní dopad nemají).

Podívejme se z tohoto pohledu na složení našich politických reprezentací. Na minulou a na současnou vládu. Jako politikové se všichni stali „příjemci“. Já se budu zajímat o to, co dělali, než do politiky (ať již vrcholové nebo komunální) vstoupili.

Minulá koalice:

Z pěti představitelů koalice byla většina představitelů učiteli, aktivní zkušenost s podnikáním neměl nikdo (pokud nepočítám cca roční působení pana Rakušana jako učitele němčiny a tlumočníka na volné noze). Současný předseda ODS byl v minulosti tiskový mluvčí a také učitel, současný předseda senátu z ODS byl také učitel. Tedy žádný ekonom a žádný právník.

Nová koalice:

Ze tří hlavních představitelů koalice jsou tři bývalí podnikatelé a jeden ekonom. (Pan Babiš byl největším českým privátním zaměstnavatelem a v minulosti zajišťoval pracovní pozici pro cca 31 tis. zaměstnanců.) Patří sem také dva právníci jako předsedové menších politických stran na kandidátce SPD. Ne z plzeňských práv, ale z Brna a Prahy.

Již z těchto údajů je zřejmý velký rozdíl mezi oběma skupinami. Bývalá vláda byla v podstatě vládou „učitelů“. Nechci nikoho urážet, mám v rodině také hodně učitelů. Přesto uvedu jako vtip to, co kdysi prohlásil o učitelích G. B. Shaw: „Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí“. Problémem učitelů je, že musí učit podle osnov a praxi objektivně nemohou příliš neovládat. Předností jsou mj. jejich rétorické dovednosti, které se na většině pedagogických fakult vyučují. Učitelé proto umí zaujmout a oslovit posluchače.

Nová vláda je spíše vládou podnikatelů, tedy praktiků. Předností podnikatelů je, že umí vytvářet ekonomické bohatství společnosti. Tím, že podnikatelé nežijí ze státního rozpočtu, jsou také mnohem svobodnější. Podnikatelé jsou denně konfrontováni se skutečností, že si mohou pořizovat pouze to, na co mají, pokud nechtějí zbankrotovat. Podnikatelé jsou podle mého vymezení tedy „dárci.“

Malá odbočka. Už slyším hlasy kritiků, kteří tvrdí – u Babiše to neplatí. Pan Babiš je ve střetu zájmů, sice odvádí daně, ale také čerpal dotace, protože podnikal také v zemědělství. K tomu údajnému střetu zájmů mohu říci pouze jedno. Ze zásad Společné zemědělské politiky platné v rámci EU vyplývá, že výkupní ceny v zemědělství nepokrývají více než 30 % cen vstupů. Zbytek kryjí dotace. Dotace jsou ale nárokové, často vázané na plochu půdy a u nás jsou dokonce, v rámci zemí EU, jedny z nejnižších. Každý, kdo v zemědělství podniká, musí být do tohoto systému zapojen, jinak ekonomicky končí. To je zákonitost Evropského zemědělského „trhu“. Tuto politiku ale nevytvořil pan Babiš, jak si asi někdo naivně myslí. Pravidla zemědělské politiky schvaluje společně Evropský parlament a Rada EU. „Střet zájmů“ se navíc u pana Babiše projevil tak, že po vstupu do politiky v poměru s ostatními nejbohatšími a úspěšnými významně zchudl… I tak je mi jasno, že ten, kdo v sobě nosí vůči osobě Babiše „předsudečnou nenávist“, dlouhodobě vytvářenou různými medii, toho nepřesvědčí žádný argument.

Několik údajů ze statistiky.

Hlavním problémem naší ekonomiky je její prudké zadlužování. V současné době činí státní dluh 3 biliony 678 miliard Kč. To je zhruba 350 tis. na jednoho obyvatele a 1 mil. 400 tis. Kč na čtyřčlennou rodinu. Chlubíme se vysokou životní úrovní. Realita je ale taková, že bychom si měli v každé čtyřčlenné rodině z této životní úrovně za tento dluh odečíst např. jeden nový automobil za 600 tis. Kč a deset zahraničních dovolených po 80 tis. Kč. Když ministr Kalousek v minulosti rozesílal složenky s přepočteným dluhem na jednu osobu, měl jednu velikou pravdu. Dluhy se totiž splácet musí!

Jak se vyvíjelo naše zadlužení?

Fialova vláda zvýšila státní dluh z 2 bilionu 465,7 miliard Kč na konci roku 2021 na 3 biliony 678 miliard Kč na konci roku 2025, to představuje navýšení o 1 bilion 212,3 miliard Kč. Za čtyři roky svého vládnutí tak vytvořila celou třetinu našeho současného státního dluhu, který se vytvářel více než 30 let! S dopady ukrajinské krize na tento vývoj nepočítám, protože jsme podle pana Fialy na Ukrajině vydělali. Toto navýšení dluhu sebou nutně nese také trvalý mandatorní výdaj v navýšení úroků dluhové služby. Kdybychom počítali s tím, že úroková sazba bude 4,5 %, představuje toto trvalé navýšení mandatorních výdajů ročně 55 mld. Kč.

Babiš byl předsedou vlády v letech 2018 až 2021. Za jeho vlády se zvýšil státní dluh z 1 bil. 624,7 mld. na konci roku 2017 na 2 biliony 465,7 miliard Kč na konci roku 2021, tedy o 841 mld. Kč. Tento vývoj byl výrazně ovlivněn pandemií covidu – 19. Podle odhadů, činily tyto náklady hrazené přímo nebo nepřímo ze státního rozpočtu minimálně 0,5 bil. Kč (viz blíže např. můj článek ze dne 15. 4. 2023 na zdejším webu). Po zohlednění této částky by navýšení dluhu činilo „relativně přijatelných“ 350 mld. Kč.

A co druhý ukazatel ekonomické „mizérie“, tedy spotřebitelská inflace? Míra inflace vyjadřuje průměrný nárust cen podle spotřebitelského koše. Současně také říká, jak velké procento našich příjmů bylo znehodnoceno.

Za Fialovy vlády činila roční spotřebitelská inflace postupně od roku 2022 částky 15,1 %, 10,7 %, 2,4 % a 2,5 % v roce 2025. Kumulovaně tak za čtyři roky 33,73 %. To je cca o 10procentních bodů více než činila tato inflace za uvedené období čtyř let v průměru v zemích EU (podle dat Eurostatu).

Za Babišovy vlády činila roční spotřebitelská inflace postupně od roku 2018 částky 2,1 %, 2,8 %, 3,2 % a 3,8 % v roce 2021. Kumulovaně tak za čtyři roky 12,43 %.

Všimnu si ale ještě jednoho ukazatele, který je mnohem komplexnější, protože vyjadřuje to, co se vlastně ve společnosti děje. Je to ukazatel, který se nedá „koupit“ tak, jako například, když se navýšením státního dluhu dosahuje nárůst HDP (ekonomové to dobře vědí, široká veřejnost možná tolik ne). Jde o ukazatel počtu živě narozených dětí a úhrnné plodnosti vůbec.

Za Fialovy vlády se počet narozených dětí snížil z hodnoty 111 793 v roce 2021 na hodnotu cca 80 000 (podle posledních odhadů) v roce 2025. Úhrnná plodnost se také snižovala. V roce 2021 činila hodnotu 1,83 v roce 2022 hodnotu 1,62 dítěte, v roce 2023 hodnotu 1,45, v roce 2024 hodnotu 1,37 a v roce 2025 (podle posledních odhadů) hodnotu na 1,3. Pokles představoval za čtyři roky 29 %.

Za Babišovy vlády počet živě narozených dětí v podstatě stagnoval. Počet narozených dětí činil v roce 2017 hodnotu 114 036 a na konci jeho vlády v roce 2021 hodnotu 111 793. Podle ČSÚ se ale mírně zvýšila úhrnná plodnost, a to z hodnoty 1,69 v roce 2017 na hodnotu 1,83 v roce 2021. Úhrnná plodnost dosahovala v letech 2018 až 2020 hodnotu 1,71 a v roce 2021 pak uvedenou hodnotu 1,83.

Jistě jste si všimli, že žádnou ze tří skupin statistických ukazatelů blíže nekomentuji a nerozebírám. Kdo bude chtít, ten si vyhodnocení provede sám. Přesto jedna otázka na závěr. Nechali byste si raději spravovat svůj rodinný rozpočet od dárců nebo příjemců? Anebo, jinak. Je moudré doporučení, když slyšíte, že bychom měli dát ještě peníze na to, a ještě na to, a pak ještě na to, protože jsme ve srovnání se západem málo zadluženi? Když do naší lodi teče a loď se začíná potápět, tak se většinou volá k pumpám. Co si myslíte o lidech, kteří říkají: „Nemusíme nic dělat a můžeme dále nabírat vodu, protože ta loď vedle už jí nabrala více a ještě se nepotopila. Jde jim o zájmy státu nebo o vlastní kšefty?