ROZHOVOR: Tažení proti Babišovi poškodí miliony lidí

Ministerstvo financí v lednové prognóze zhoršilo odhad růstu ekonomiky v letošním roce na 3,1 procenta z listopadových 4,1 procenta, přičemž počítá s průměrnou inflací 8,5 procenta. Jsou tato očekávání vývoje ekonomiky ještě něčím ohrožena tak, že by skutečnost – nebo třeba už i některá z dalších prognóz – mohla klesnout zase o procento nebo dokonce i o víc?

Prognóza je vždy jen prognóza, je to odhad reality, nikoliv popis budoucnosti. Na začátku roku 2020 nikdo nečekal, že přijde pandemie a úplně rozmetá všechny ekonomické prognózy. Tak k tomu musíme přistupovat.

Já to řeknu tedy spíš takhle: Pravděpodobnost, že by realita byla nakonec lepší než prognóza, je menší. Že by přišel nějaký zázračný zásah shůry, který ekonomiku zázračně zmátoří, srazí inflaci, ale současně podpoří hospodářský růst, je dost nepravděpodobné.

Obráceně se to stát může, inflace hypoteticky může nějakým nešťastným řízením osudu vzrůst, i když odhad 8,5 procenta je už dost vysoký, to už by se vážně musely dít velké věci, ekonomika může být sražena nějakou nešťastnou událostí typu nečekaná válka… To samozřejmě vyloučit nemůžeme.

Ale obecně mohu říci, že s tím, co dnes známe, je tento odhad realistický.

Zbyňku Stanjurovi se krátí čas na představení státního rozpočtu pro letošní rok, v němž má ušetřit 80 miliard oproti návrhu předchozí vlády. Mnohem volnější ruce bude mít při přípravě rozpočtu na rok 2023. K tomu se už objevují doporučení typu pomalejšího navyšování platů státních zaměstnanců, nenavyšování důchodů nad rámec valorizace, definitivního zrušení stravenek, zrušení státního příspěvku ke stavebnímu spoření, rušení některých státních organizací a agentur, například těch podporujících export, výraznějšího propouštění ve státní sféře, privatizace části České pošty a Českých drah a podobně. Měl by některá z nich vyslyšet?

Ve výčtu vámi zmíněných opatření nevidím ani jediné, které by bylo špatně. Spíš to řeknu opačně: Každé z nich by mělo být u pravicové vlády samozřejmostí. Protože vláda pravicová není, samozřejmostí u ní nebudou.

Jaké dopady lze ve světě očekávat po středečním oznámení americké centrální banky Fed, že od března začne se zvyšováním úrokových sazeb a zároveň ukončí podporu ekonomiky?

Je to vlastně celkem jednoduchá matematika. Centrální banky po celém světě v uplynulých zhruba třinácti letech jak zběsilé tiskly peníze v naději, že tím nakopnou hospodářský růst. Případně – jako třeba v Evropě – že tím ještě navíc zmírní deflaci, které se – mezi námi zcela zbytečně – obávaly. Dlouhodobé tisknutí peněz sice pro nakopnutí růstu nefungovalo, ale centrální banky měly jednoduchou odpověď – stejně chybnou, jako těžko vyvratitelnou: Kdybychom to nedělali, byl by hospodářský růst ještě mizernější.

Tím se roky natlakovávalo podhoubí pro ohromný inflační růst. Známky inflace byly dobře vidět už v předešlých letech, kdy se centrální banky stále tvářily, jako že inflaci nevidí. To když prudce rostly ceny cenných papírů nebo nemovitostí. Ve skutečnosti šlo o inflační růst, který se pomalu přetavoval do růstu cen energií, růstu cen v průmyslu… až nakonec do spotřebitelských cen. Teprve v tu chvíli se centrální banky světa probraly z transu a došly ke zjištění, že by taky měly proti inflaci něco začít dělat. Ale bylo už pozdě.

Inflace tu už je. Je tu kvantum peněz natlačené do oběhu. A pokud by centrální banky tyto peníze natlačené do oběhu zase stáhly, dojde přesně k tomu, čeho se uplynulých 13 let bály: Totiž k závažnému hospodářskému poklesu, k bankrotům firem. A tak se s tím budou centrální banky zase jenom crcat a budou víc mluvit než jednat. A inflace tu zůstane dlouho.

Budou tedy inflaci jen pasívně přihlížet?

Každopádně úplné nic centrální banky dělat nemohou. To by jaksi nevypadalo moc dobře. A tak začaly v rámci „boje“ proti inflaci, kterou samy roky zakládaly, zvyšovat úrokové sazby. Pozdě sice, ale ano – je nepopiratelné, že vyšší úrokové sazby působí protiinflačně. Jenomže mají i řadu vedlejších efektů.

Vyšší úroky jednak ztíží přístup k úvěrům nezdravým akciovým firmám, jednak také způsobí to, že nebude v oběhu takový přetlak peněz, který spekulanti umisťují právě do akcií, a tím jejich ceny vyháněli vzhůru. Jinými slovy, na akciových trzích není moc co slavit, ten hlavní akciový mejdan už skončil.

S blížícími se parlamentními volbami 3. dubna v Maďarsku se objevily informace, že by ještě před jejich konáním mohla Evropská komise navrhnout zmrazení unijních fondů Polsku a Maďarsku. Obě země by tak přišly o desítky miliard eur určených na hospodářskou obnovu po koronakrizi, protože podle některých členů EU porušují principy právního státu. Šlo by o ovlivnění maďarských voleb, nebo je třeba dát za pravdu eurokomisaři pro rozpočet a správu Johannesi Hahnovi, že je třeba jednat na základě směrnic a pravidel a nelze se ohlížet na volební termíny?

Pokud by Evropská unie byla právní zónou, bylo by třeba nehledět na termíny a uplatňovat právo okamžitě – jenomže potíž je v tom, že v tomto případě mám intenzívní pocit, že se jedná nikoliv o uplatňování práva, ale o uplatňování politického zadání a „politického úhlu pohledu“. Jen tak mimochodem, podobné dělání rozdílů jsme v minulosti mohli vidět z Bruselu třeba i vůči Itálii versus Francii, když obě země měly rozpočtové deficity, ale Itálie politicky „zlobila“.

Na druhou stranu, být Maďarem či Polákem, moc bych si z toho nedělala. Přerozdělování ještě nikdy bohatství nevygenerovalo. Přerozdělování bohatým vezme a chudým moc nepřidá, protože u chudých je investováno neefektivně, netržně, na základě politického rozhodnutí. Nebylo by mi vůbec těch fondů líto.

Představitelé SPD zablokovali projednávání novely pandemického zákona, jenž měl přestat platit koncem února. Schvalovat se tak má zrychleně ve stavu legislativní nouze toto úterý. Novela předpokládá, že protikoronavirová mimořádná opatření vydaná podle pandemického zákona budou moci zahrnout širší okruh činností než teď. Lze na vládě Petra Fialy alespoň ocenit, že po tlaku veřejnosti už netrvá na neomezené platnosti pandemického zákona, ale spokojí se s jeho platností do konce letošního roku?

Vláda Petra Fialy by mě uspokojila, kdyby okamžitě platnost zrušila a kdyby prohlásila, že covid v této fázi již není veřejným ohrožením a není třeba k němu přistupovat jinak než k jakékoliv jiné sezónní viróze. Cokoliv jiného je prohrou rozumu.

Na tažení pětikoalice proti Andreji Babišovi doplatí výrobci většiny českých potravin. Ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky pro roky 2023 až 2027, který má v náhradním termínu 31. ledna předložit Česko Evropské komisi, došlo zadáním nového ministra Zdeňka Nekuly ke změnám, které poškodí velké producenty a mohou způsobit zdražení potravin. Dává chystaná výrazně vyšší podpora malých a středních zemědělců smysl, když tu rozhodující část stejně vyrobí někdo jiný?

Politická nevraživost proti Andreji Babišovi je jedna věc. Jistě logicky lze od vlády čekat, že se proti němu bude vymezovat.

Jiná věc je, že toto se dotkne nejen osoby Andreje Babiše, ale řady podniků. Podniků, které zaměstnávají tisíce lidí. Které prodávají výrobky milionům lidí. A v tu chvíli už je politické tažení proti jedné osobě poškozením milionů lidí, kteří budou mít menší svobodu pří nákupu, a poškozením tisíců zaměstnanců, jejichž zaměstnavatelé budou mít menší zisky.

Nějak mi to připadá trochu jako vzít atomovku a hodit ji na Kábul při honbě na jednoho bin Ladina.

Ptal se Jiří Hroník. PL, 30.1.2022

****************************

DO DŮCHODU S PLNOU KAPSOU aneb POODHALENÁ BUDOUCNOST

Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová

Objednat za zvýhodněnou cenu ZDE