Řecko se protrápilo k dalšímu úspornému balíčku – jenom aby se v dosavadní politice záchrany pokračovalo. Odpůrce eura profesor Stefan Homburg navrhuje v interview pro deník Focus-Online novou cestu: Německo by se mělo eura vzdát.

Focus Online: Pane Homburgu, Řecko dnes schválí - jak se po něm žádá – další tvrdý úsporný balíček. Zasloužila si tím země další podporu svých europartnerů?

Stefan Homburg: Peníze z našich daní nejdou na dobro Řecka, ale jeho věřitelů. To je vidět už z toho, že peníze jdou na účet, ke kterému nemá Řecko přístup. Podle mého názoru si ale věřitelé žádnou podporu od nás daňových poplatníků nezaslouží, nezávisle na tom, o čem se v Řecku usnesli.

FO: Recesí a úspornými opatřeními trpí v Řecku především obyčejní lidé. Daňové úprky bohatých jsou naproti tomu běžnou věcí. Jak odstranit tuto disproporci?

SH: Takové problémy si Řecko musí vyřešit samo. Tady bychom žádné rady ani udělovat neměli. Je přece paradoxní, že Německo začíná být ze všech stran nenáviděno, byť i neseme obrovskou platební zátěž, abychom stabilizovali zisky finančního sektoru.

FO: Sečteno a podtrženo, řecká krize se táhne už tři roky. Jak by se ta země dala ještě zachránit?

SH: Německo v tom zmůže jen málo. Klíč k řešení mají v Řecku. Je iluzorní chtít po suverénním státu, aby se dal reformovat zvenčí proti své vůli.

FO: Měli bychom nechat Řecko zbankrotovat?

SH: Ano. Insolventní státy nejsou ničím výjimečným, v hospodářských dějinách bychom pro to našli stovky příkladů. I Španělsko bylo insolventní 18krát. Je pravda, že v posledních desetiletích tím byly postiženy spíš nové a rozvojové země. Řecký státní bankrot by byl nicméně politicky korektní a méně nebezpečný než nekonečné pokračování v takzvané záchranné politice.

FO: Jak zabránit v případě skutečného řeckého státního bankrotu onomu tolik obávanému dominovému efektu, jenž by mohl postihnout Španělsko nebo Itálii?

SH: Pro Španělsko a Itálii, ale také pro Irsko, Portugalsko, Maltu, Kypr a jiné platí totéž co pro Řecko: Můžete si pomoci jen sami. Neopodstatněná finanční podpora oslabuje motivaci k pomoci sám sobě. Tím se dominovému efektu nezabrání, ale naopak přispěje.

FO: Angažujete se za vystoupení Německa z eurozóny. Proč?

SH: Při zavádění eura jsme byli ujišťováni, že nějaké finanční pomoci jsou vyloučeny stejně jako státní financování přes Evropskou centrální banku. Oba sliby se pak ukázaly být lží. A tak nepadlo euro na úrodnou půdu.

FO: Nově zavedená německá marka by těžce posílila a náš vývoz tak drasticky zdražila. Zvládlo by tento šok vůbec německé hospodářství?

SH: Z národohospodářského hlediska nejsou vysoké exporty žádným stěžejním cílem. A už vůbec ne, když se exportuje na sekeru a ty půjčky si pak platíme sami. Tohle je nesmyslný systém sněhové koule, pouhá iluze prosperity. Ve skutečnosti bychom kus svého vývozu klidně mohli někomu darovat.

FO: Nebylo by odstoupení Německa přece jen příliš drahé, než abychom raději podstoupili ještě nějakou tu finanční pomoc?

SH: Z dlouhodobého hlediska by bylo setrvání u eura dražší než odstoupení, jelikož bychom nadále dobré peníze vyhazovali na špatnou věc. Kromě toho, odstoupením náklady nevznikají – ty již vznikly, a při odstoupení by se pouze objevily na stole. Politici ale na stole náklady vidět nechtějí, protože se bojí hněvu občanů. Problémy se tak snaží pokud možno co nejdéle držet pod pokličkou a nás balamutit o tom, že fiskálním paktem se to vyřeší. Je přitom zřejmé, že fiskální pakt funguje stejně tak málo jako dvacet let starý Pakt stability, jenž je neustále porušován.

FO: Německý výstup z eurozóny by evropské sjednocení vrhnul o desítky let zpět. A to v době, kdy Evropa geopoliticky už tak ztrácí.

SH: Euro Evropu nesjednocuje, ono ji rozděluje. Dřív bývaly hákové kříže v Athénách či v Římě nebo karikatury spolkové kancléřky s hitlerovským knírkem nemyslitelné. A naopak, my Němci jsme Středomoří milovali. Nyní ale roste vzájemná zášť. A to je znepokojující, neboť vnitroevropské konflikty a války měly již nejednou ekonomické příčiny. Abychom se takovým nebezpečím vyhnuli, měli bychom nyní eurozónu rozpustit. Ocitli bychom se pak tam, kde jsme byli před deseti lety, kdy bylo politické klima v Evropě mnohem příznivější. Rezignací na příliš ambiciózní cíl společné měny mohli bychom tak opět Evropskou unii stabilizovat.

(Stefan Homburg (1961) vystudoval ekonomii, matematiku a filosofii. Od roku 1997 je profesorem veřejných financí na Leibnizově univerzitě v Hannoveru.)

Simon Che Berberich

Per-hand-preklady.cz

Přeložil