ROZHOVOR: Energetika je v tunelu
Na konci tohoto tunelu může být zeď
Jestli máme stihnout uhelný exit v roce 2038 a nezpůsobit si při tom víc škod, než je nezbytné, potřebujeme k tomu podrobný „jízdní řád“. Jenže s ním je spojená spousta otázek, na které chybí odpovědi.
Jan Vondráš a jeho tým každý rok vydává 550stránkovou analýzu české „velké energetiky,“ včetně teplárenství. Ve své společnosti Invicta Bohemica díky tomu má k dispozici nepřetržité časové řady dat za posledních 25 let. Ty navíc pocházejí přímo z údajů od výrobců a distributorů, takže nejde o žádné odhady, ale o opravdu tvrdá data.
„Až dokážeme zodpovědně říci a hlavně spočítat, jakými stabilními zdroji ty uhelné nahradíme, tak pak teprve splníme podmínku energetické bezpečnosti. A pak přichází to nejtěžší: říci kdo toto vše zaplatí a zda je na takový vývoj česká společnost vůbec připravena. Pokud se výstavba nového jaderného bloku a transformace teplárenství včas stihne, může být rok 2038 skutečným milníkem a cestou k nízkouhlíkové energetice. Jinak je to pouze mlhavý orientační bod na cestě tunelem, kdy nevíme, zda na jeho konci není betonová zeď,“ říká celkem bez obalu Vondráš.
Vaše společnost má k dispozici veškeré údaje o tuzemském energetickém a teplárenském trhu za posledních 25 let, pravidelně jej analyzujete. Co si myslíte o rozhodnutí Uhelné komise doporučit vládě ukončit využívání uhlí v roce 2038, tedy stejně jako v Německu?
Celá záležitost má několik rovin. V té politické chápu, že byl tlak na stanovení termínu a vydání nějakého signálu dovnitř i vně ČR, že problém je u nás řešen jako prioritní otázka. Na druhé straně jsem byl nemile překvapen, že celá takto zásadní záležitost se řeší bez detailních a propracovaných dopadových analýz a podléhá ideologickému vidění energetiky.
Aniž by se opravdu zodpovědně vyhodnotila rizika a sekundární dopady, které překotný nárůst obnovitelných zdrojů (OZE) přinese do stability a ekonomiky země. Navíc by měly být jasně popsány další kroky, kterými se ke konci uhlí v roce 2038 bez vážných ekonomických otřesů dostaneme.
Takže vám chybí jasný „ jízdní řád“ celého procesu?
Kvituji rozhodně to, že jsou stanoveny důležité podmínky, které musí být nejprve splněny, aby konec uhlí vůbec mohl nastat. To znamená zejména výstavba nového „jádra“, transformace teplárenství, musí být jasno, jakými konkrétními zdroji bude uhlí nahrazeno, jak zajištěna energetická bezpečnost…. To je mnoho závažných otázek, na které je ale jen málo jasných odpovědí.
A ten jízdní řád?
Je vůbec ještě reálné, aby nový jaderný zdroj byl hotový do roku 2036, když premiér týden před rozhodnutím komise řekne, že vláda odloží tendr na výstavbu jádra až po volbách, takže bude v lepším případě nejdříve za rok, možná za dva? Mimochodem, všechny čtyři scénáře počítají jako se základním prvkem bilance s novým jaderným zdrojem právě do roku 2036…
Má být nejprve transformováno teplárenství? Ale jak a kam a kdy? Ano, teplárny bojují nerovný boj s cenou emisních povolenek. Ale proti nim stojí jako přímý konkurent domovní plynová kotelna, která neplatí ani povolenku ani takzvanou uhlíkovou daň. V posledních letech je takovým konkurentem i dotované tepelné čerpadlo. A zákazník se od centrálního zásobování teplem odpojí ne kvůli tomu, čím teplárna topí, ale je-li cena vyšší než je cena z lokálního zdroje. A co když bude stát emisní povolenka 40 eur a více? Tak bude teplo z plynové teplárny nekonkurenceschopné.
Biomasy nemáme pro náhradu uhlí dostatek ani náhodou. Spalovnu komunálního odpadu jsme postavili za 20 let jen v Plzni a do 2030 se na tom nezmění nic… Takže nejprve je třeba zásadní reformou změnit podmínky na teplárenském trhu zavedením uhlíkové daně pro všechny decentrální zdroje, promítnout jim objektivně i ekologické náklady, které platí teplárny, a pak teprve můžeme dělat transformaci. Ale do tohoto kroku se politikům již 20 let nechce, přestože nás k tomu Brusel nabádá.
Takže momentálně jaksi není z čeho ten jízdní řád věrohodně sestavit. O to důležitější ale je!
Věčným tématem je podíl OZE. Jak ho vidíte vy?
Tady jsme zpět na začátku – u ideologického vidění energetiky některými skupinami, aniž by se realisticky vyhodnotily naše možnosti jak z hlediska klimatických podmínek, tak technických možností a zejména limitující ekonomické síly ČR, především oproti Německu – které nám tyhle skupiny tak rády dávají za vzor.
Můžete být konkrétnější?
My se ve firmě zabýváme německými OZE již řadu let, tak nyní uvedu jen to nejpodstatnější.
Německo mělo v letech 2008-2009 zhruba 13 procent výroby elektřiny z OZE. To je přesně to, co má Česko nyní. Financování OZE probíhalo, zjednodušeně, přes poplatky v ceně elektřiny zvané EEG Umlage a KVK Umlage, které neplatí velcí odběratelé, jež jsou od poplatků za OZE fakticky osvobozeni. V roce 2018 už mělo Německo přibližně 33 procent výroby elektřiny z OZE.
Víte, o kolik za tu dobu stoupl poplatek Umlage pro obyvatelstvo a maloodběr? O více než 500 procent! Součet obou podpůrných poplatků byl letos 25. listopadu roven 167 procentům ceny silové elektřiny na lipské burze!
Pokud by u nás nastal zelenými ideology prosazovaný progresivní scénář – bez dozdrojování zemním plynem – s koncem uhlí v 2033, jednalo by se fakticky o stejný podíl jako v Německu, tedy 33 procent výroby elektřiny z OZE. Adekvátní nárůst našeho podpůrného poplatku z nynějších 0,49 Kč /KWh by v takovém případě tedy byl ke třem korunám za kilowatthodinu. Minimálně! Což je růst o minimálně 500 procent…
Naše klimatické podmínky výstavby off-shore větrných elektráren jsou přitom proti Německu nulové, to snad přiznají i představitelé Greepeace a Hnutí Duha. On-shore VTE zase musí být ve skupinách více vrtulí, jinak jejich instalace postrádá ekonomický smysl. Jaksi ale u nás chybí vhodná místa, i ochota občanů nechat si je hučet nad hlavami… (Podle Ústavu fyziky atmosféry AV má ekonomický smysl stavět VTE zhruba na pětině území republiky - pozn. red.)
Ale nemůžeme zapomínat na fotovoltaické elektrárny.
Ano, ty by část výkonu mohly dodat. Má to ale opět několik ďábelských háčků. Nezvládnutá, protože nesmyslně vysoko nastavená podpora FVE v letech 2009-2010 vedla k tomu, že nás těch 2100 megawatt instalovaného výkonu produkujícího asi 2,1 TWh ročně, spolu s ostatními OZE bude stát do roku 2030 bilion korun! Právě fotovoltaika zde tvoří největší část nákladů na OZE.
I když investiční náklady od té doby významně klesly, není stále situace taková, že by jejich instalace a provoz mohly fungovat bez dalších zásadních podpor. Pokud to není pravda, nechť příznivci FVE hned začnou stavět, nikdo jim v tom přeci nebrání! Jenže ono to tak není, bez podpory z kapes daňových poplatníků to ještě dlouho nepůjde.
A pak je tu další nezanedbatelný ďáblík, spíše pořádný ďábel. Fotovoltaické elektrárny jaksi příliš nerady vyrábějí na podzim a v zimě, zrovna když je jako na potvoru potřebujete. Stačí si vzpomenout na studenou a zasněženou zimu 2017, kdy byly zapadány mnoho týdnů sněhem a nevyráběly nic.
Minulé dva týdny v Německu – a také u nás – nejenom že nefoukalo, ale ani nesvítilo. Vznikla dlouhodobá situace, kdy ze 110 GW instalovaných v Německu v OZE bylo využití výkonu kolem 11-12 procent. A konvenční zdroje? Vyráběly a stále vyrábějí v rozsahu využití výkonu mezi 50-70 GW!
Ale to nejde moc dohromady s požadavky zelených lobbistů a aktivistů, abychom měli síť postavenou nejlépe jen na OZE. Protože v některých obdobích jejich instalovaný výkon nestačí, ať téměř jakýkoli…
V situacích, které jsou na podzim a v zimě naprosto normální, je to přesně tak! Bez flotily konvenčních zdrojů, tedy jádra, černého a hnědého uhlí a zemního plynu, je situace v současnosti neřešitelná. Akumulace je schopná zajistit elektřinu maximálně na hodiny, nikoli zatím na dny nebo dokonce týdny a měsíce. Je zatím navíc samozřejmě extrémně drahá.
Na závěr přidám ještě jednu podstatnou informaci k nákladům za OZE v Německu. Jen za rok 2019 tam činily tyto náklady 22,7 miliardy eur, čili přibližně 610 miliard korun. Německý trh je zhruba šestkrát větší než český. V přepočtu by se tak u nás jednalo o náklady vyšší než 100 miliard za rok. Do roku 2038 to pak činí téměř dva biliony korun. Takovéto prostředky z evropských transformačních fondů Česká republika nemá šanci získat ani náhodou.
*****************************
Společnost Invicta BOHEMICA je analytická a informační společnost a již 22 let analyzuje vývoj ve všech klíčových sektorech: elektroenergetice, plynárenství, teplárenství, uhelném průmyslu a petrolejářství. Dále také všechny klíčové změny a vývojové trendy na evropském trhu s elektřinou, zemním plynem a černým uhlím, i vývoj kolem Energiewende a OZE v Evropě.
„Vydáváme již 22 let každoročně 550stránkovou analýzu ´velké energetiky´ zvanou Rozhodující výrobci a distributoři energií a ob rok stejně rozsáhlou analýzu s názvem Regionální výrobci a distributoři energií. Vedle toho zpracováváme průběžně i analýzy o trhu s teplem a lesní biomasou, dopady cen emisních povolenek na teplárenství a další projekty,“ říká Jan Vondráš, který je zakladatelem a ředitelem této společnosti. Před tím, než založil firmu, sbíral zkušenosti v energetické branži ve Velké Británii.
Převzato z webu iUhli.cz