Programový ředitel organizace Hnutí Duha Jiří Koželouh je členem Uhelné komise. Budoucnost Česka vidí nejprve bez uhlí, brzy potom i bez plynu a bez jádra.
Vaše organizace požaduje co nejrychlejší ukončení používání uhlí, konkrétně mezi roky 2025 až 2030. Uhlí ale představuje zhruba 50 procent výroby české elektřiny. Nemohla by taková rychlost ohrozit stabilitu dodávek a energetickou bezpečnost a nezávislost republiky?
Jen bych lehce opravil. Říkáme, že by těžba a spalování uhlí měly skončit mezi rokem 2030 a 2035. Ale spotřebu uhlí nelze brát jako jeden celek. Uhelné elektrárny, které vyrábí téměř pouze elektřinu, je možné postupně odstavovat do roku 2030. Třetinu jen na úkor dnešního obřího vývozu elektřiny a zbytek za předpokladu rozumného rozvoje obnovitelných zdrojů. To je podloženo podrobným modelováním fungování sítě, tak aby byly zajištěny dodávky i stabilita.
Proč je podle vás spěch v ukončení používání uhlí v Evropě tak důležitý, když celá Asie a vlastně celý svět si s pálením uhlí neláme hlavu? Evropa a USA sice snížily emise CO2, globálně ovšem jeho emise vzrostly právě proto, že jinde ve světě se na ně neohlížejí…
Jednak neřešíme jen změnu klimatu, ale také čistotu našeho ovzduší či vody v EU, kde čínské elektrárny nehrají roli, zato naše ano. Ohledně změny klimatu je nutné a výhodné, aby EU a USA byly lídry v řešení. Nutné proto, aby se přidaly i ostatní země, podobně jako převzaly třeba legislativu v oblasti chemické bezpečnosti. Samozřejmě se nestačí snažit jen doma a inspirovat. Na globální úrovni musíme i tlačit. EU je největší ekonomikou světa, tak toho začněme využívat ve prospěch životního prostředí. A výhodné je být rychlejší než ostatní proto, že přece chceme být centrem inovací a moderních technologií – jako jsou obnovitelné zdroje. Dlužno poznamenat, že dnes už v rozvoji OZE musí EU dohánět Indii a Čínu.
I podle klimatologů, kteří souhlasí s tezí o globálním oteplování, bude jeho zastavení trvat dalších 20 – 30 let od dosažení uhlíkové neutrality, protože celosvětové dění má setrvačnost. Někteří navíc říkají, že oteplení o několik stupňů už nejde odvrátit. Nebylo by efektivnější většinu prostředků věnovat na adaptaci na nevyhnutelné, než téměř všechny prostředky investovat do snahy o zastavení oteplování?
Já sám jsem klimatologii vystudoval a mohu vás ujistit, že nejde o tezi, ale o prokázaný jev. Klima se mění a hlavní příčinou současné rychlé změny jsou emise skleníkových plynů a další lidské zásahy. Klimatický systém má samozřejmě setrvačnost, ale oteplení o několik stupňů není nevyhnutelné. Ostatně proto mezivládní panel pro změnu klimatu vypracoval speciální zprávu o tom, jak je potřeba snížit emise a zvýšit propady skleníkových plynů, abychom udrželi nárůst teploty na relativně bezpečné úrovni. Na adaptace je určitě třeba věnovat daleko více prostředků než dnes, zejména v rozvojových zemích. Ale adaptace mají své meze – humanitární, zdravotní, ekonomické. Mají smysl, jen pokud zároveň co nejvíce snížíme oteplování klimatu. Takže snaha dosáhnout uhlíkové neutrality je naprosto racionální.
Vraťme se domů. Okolo půl milionu domácností topí tuhými palivy. Uhlí jim chcete zakázat, se dřevem není vůbec jisté, jak to za pár let bude, a k plynu se zdaleka všichni připojit nemůžou. Jaké pro tyto lidi, často z nízkopříjmových skupin, budete navrhovat řešení?
Topení uhlím v lokálních topeništích, která samozřejmě nemají a nemohou mít filtry a k tomu mají nízké komíny, je takový průšvih pro zdraví lidí, že všechny státní koncepce počítají s ukončením tohoto jevu. Státní energetická koncepce navíc chce uhlí ušetřit pro teplárny, což je velmi rozumné. Dočasnou alternativou pro řadu domácností je plyn – nemalá část domácností má zaslepenou plynovou přípojku. Topení dřevem a peletami je řešení bez ohledu na lesy. Největší potenciál mají u nás cíleně pěstované dřeviny na polích, kde stále leží ladem statisíce hektarů. A spolu s nástupem moderních budov a rekonstrukcí do pasivního standardu se bude spotřeba tepla radikálně snižovat a bude růst smysluplnost tepelných čerpadel.
Česko zjevně nemá přírodní podmínky na to, aby jeho energetika mohla fungovat jen na obnovitelných zdrojích. Jak by měl vypadat budoucí energetický mix České republiky?
Česko má veliký nevyužitý potenciál obnovitelných zdrojů. Ale je jasné, že někdy kolem roku 2030 či v pár následujících letech, kdy by mělo skončit uhlí, bude nutné využívat stávající jaderné reaktory a pro pokrytí špiček spotřeby a stabilitu také plynové elektrárny. Ale třeba nás překvapí rozvoj úspor a ukládání energie a plynu bude potřeba méně, než to nyní vypadá. V horizontu roku 2050 bychom již však měli cílit na úplný konec využívání fosilních paliv.
Zatím podpora obnovitelných zdrojů zvyšuje cenu elektřiny, to samé dělají emisní povolenky. Německé firmy již loni začaly mluvit o tom, že by jim vláda měla kompenzovat nejdražší elektřinu v EU, protože jim kvůli drahé energii klesá konkurenceschopnost. Je podle vás – z těchto důvodů rostoucí – cena elektřiny rizikem pro českou a evropskou ekonomiku?
Obnovitelné zdroje mají trochu složitější vliv na cenu elektřiny. Platíme jejich rozvoj v regulované složce – i když cenu této části tvoří i zvyšují daleko více rostoucí platby za distribuci. Zároveň OZE snižují cenu silové elektřiny, díky nízkým provozním nákladům. Investice do OZE jsou tedy správnou cestou pro zajištění cenově dostupné energie. Navíc, pokud bude OZE nahrazovat fosilní paliva, bude docházet i ke snižování externích nákladů na škody způsobované znečištěním na lidském zdraví, přírodě, zemědělství a tak dále. Tyto náklady platíme všichni, bez ohledu na spotřebu energie.
Kdy podle vás skončí podpora OZE a cena elektřiny by zase mohla zamířit dolů?
Taková přímá vazba mezi podporou OZE a cenami elektřiny neexistuje. Nicméně podpora obnovitelných zdrojů klesá a bude klesat, jak se díky ní a vyvolanému rozvoji snižují náklady na výrobu této elektřiny. Naopak pro nové jaderné reaktory by byly třeba dotace stále, desítky let. A na nepřímých dotacích a dalším zvýhodňování uhlí ušetříme, když toto palivo postupně přestaneme těžit a spalovat.
Máte k dispozici nějaké studie o tom, kolik bude celkově Česko stát ukončení používání uhlí, opatření a programy v regionech, přestavba energetiky a dalších odvětví i související změny v domácnostech?
V tuto chvíli víme hlavně, kolik nás stojí používání uhlí. Jen znečištění z největších zdrojů způsobuje škody za 50 miliard korun ročně. A to nepočítáme teplárny a hlavně lokální topeniště. Zároveň platí, že využívání uhlí a fosilních paliv obecně přináší změny klimatu, jejichž dopad bude nevyčíslitelný, pokud energetiku zásadně nezměníme. Samozřejmě bude nutné, aby Uhelná komise prověřila dopady konce uhlí v jednotlivých regionech a sektorech, někde i podnicích, a navrhla řešení. Odklon od uhlí musí být sociálně citlivý. Je potřeba vážit si těžké práce horníků či pracovníků uhelných elektráren a udělat maximum pro to, aby získali novou práci či třeba předčasný důchod.
Podle všech informací se vaše a další spřízněné organizace nechtějí omezit jen na ukončení používání uhlí, konec klasického automobilismu, což ještě lidem úplně nedochází, ale už mluvíte o „změnách stravovacích návyků“. Co si pod tím máme představit?
Hnutí Duha neprosazuje žádná konkrétní omezení pro stravovací návyky. Hlasům, které varují, že globální spotřeba není udržitelná, je však třeba naslouchat. Ne proto, že by vědci či ekologické organizace chtěli někomu něco nutit, ale protože zdrojů máme prostě nedostatek. V této souvislosti se mluví hodně o spotřebě masa. Pokud by se současný evropský či americký jídelníček měl stát globálním standardem, pak asi opravdu sedm či deset miliard lidí planeta neuživí. Je to o racionální úvazek každého z nás.
Převzato z webu iUhli.cz