Dělat naschvály sousedům nikdy nepatřilo k dobrým mravům a bohdá ani patřit nebude. Svědčí však o jejich obecném úpadku, že si vcelku úctyhodná firma právě toto dá do reklamy a ještě to zřejmě pokládá za kdovíjak vtipné.

Kultura prodeje a úroveň služby zákazníkům byla u onoho nejmenovaného prodejce vždycky na špičce. Zarazilo mě proto nemálo, když své reproduktorové soustavy začal nabízet sloganem „Chcete naštvat sousedy?“ Obrací se tím zjevně na tu část své spotřebitelské obce, která si zpestřuje život vymýšlením, jak svým sousedům život co nejvíce znepříjemnit, a nabízí jim k tomu spolehlivý prostředek: generátor kraválu, který pronikne i skrz tu nejtlustší zeď. A to by v tom byl čert, aby se soused nenaštval a nepomstil se tím, že si koupí aparaturu ještě výkonnější, až bude ze zdi padat omítka! Jen ať si sousedi vjedou do vlasů, jen když nám to rozjede kšefty!

Z reklamního oddělení společnosti, jejíž reklamu jsem na portálu Novinky.cz objevil a jíž jsem poslal upozornění, že se jedná o reklamu zřejmě neetickou, jsem dostal ujištění, že žádná pravidla o reklamě tu porušena nebyla, na to si tam dávají bedlivý pozor. Takže štvát sousedy např. nadměrně hlasitou hudbou je v souladu s pravidly? Možná s pravidly o reklamě, ale nikoli s pravidly občanského soužití. Nikdo přece nemá právo obtěžovat okolí hlukem, na to tu máme občanský zákoník. Jestliže to někdo dělá prostřednictvím reprosoustavy třeba od Alfy, je to samozřejmě provinění jeho a nikoli Alfy, ale jestliže ho k tomu Alfa svou reklamou přímo ponouká, je to od ní čirá zlomyslnost. Zákonem je patrně nepostižitelná, ale u mne to ta firma svým potměšilým apelem na horší stránky lidské povahy na celé čáře prohrává, takže si od ní už nejspíš nikdy nic nekoupím. Stejně jako si nekoupím žádnou minerálku od firmy, která svými obludnými křídlatými dravci drze usurpuje a hyzdí panorama české krajiny.

Je pro mě záhadou, proč se někteří reklamní tvořitelé (málem jsem napsal idioti, ale to by se někoho mohlo dotknout) domnívají, že když reklamní vsuvku do zábavného či naučného pořadu osolí nějakým decibelem navíc, zvýší to její účinek. Jako nedobrovolný konzument takovýchto zmetků rád potvrzuji, že to vskutku funguje, jenže v docela jiném směru, než by si přáli. Jakmile je totiž sledovaný pořad přerušen (už to je samo o sobě nebetyčná drzost a divím se, že si to autoři takto zmrzačeného díla nechají líbit) zesíleným zvukovým atakem na moje bubínky, okamžitě vypínám nejen dotyčnou reklamu, ale rovnou celý pořad. Vtíravá reklama tak dosahuje přesně opačného účinku, než měla v úmyslu. Jelikož se mi tu cosi vnucuje nepřijatelným způsobem, odmítám to zásadně, i kdyby mi k tomu nabízeli modré z nebe a hodinky s vodotryskem. Když má zadavatel reklamy tak špatný vkus či odhad, že jeho reklama víc odpuzuje než přitahuje, jak můžu mít důvěru v cokoliv, co mi tu vychvaluje?

Takže, vážení reklamní kreativci, zapište si to za uši: ne všechno, co ještě unesou paragrafy, unesou i uši posluchačů. Málokterý si dá tu práci, aby vám napsal, že ho otravujete, většina jen přeladí na jiný kanál nebo to prostě vypne. Než tedy něco pustíte do světa, nechte si posoudit aspoň od deseti nezúčastněných osob, zda váš výtvor není nepříjemně dotěrný a tím vlastně kontraproduktivní. Je to rada k nezaplacení – a vy ji máte ode mne zadarmo.