Řecká vláda prohrála na celé čáře. Zbývá už jen minimalizovat vzniklé škody

Máme to černé na bílém, potvrzené ze všech zdrojů: v Řecku včerejškem oficiálně propuká bankovní krize. Pobočky bank jsou uzavřeny, údajně na týden, stejně tak burza. Výběr z bankomatů je omezen, takže dřívější doporučení turistům vzít si s sebou dost hotovosti se ukazuje jako užitečné. Alespoň něco trochu praktického ekonomové umějí předpovědět. Ale co bude dál?

Jakmile jednou propukne bankovní krize, události nabírají novou dynamiku. Jak dopadne referendum, které má rozhodnout o přijetí programu mezinárodní pomoci, je málo významné: když se hroutí banky, jde vše stranou. Co by Řecko mělo dělat? A co by měly dělat orgány EU a MMF?

Řecká vláda by si měla připustit, že prohrála na celé čáře. Od nynějška jde jen o to, jak minimalizovat vzniklé škody. V první řadě Řecko nesmí ztratit podporu Evropské centrální banky, což je poslední záchranná linie, která ekonomiku dělí od úplného propadu. Kdyby nebylo nouzové pomoci ECB, řecká bankovní krize by zřejmě nastala už dávno. Pokud ECB bude vstřícná, bude možné ji zkrátit a omezit vzniklé škody.

Proč právě ECB je tak důležitá? Z několika důvodů: (a) smí tvořit libovolný objem peněz z ničeho; (b) jako instituce je víceméně apolitická; (c) má v popisu práce pečovat o stabilitu eurozóny. Ze všech těchto důvodů je pravděpodobné, že právě od ECB Řecko může čekat pomoc. Jinak si ale bude muset pomoci samo.

Pokud Řecko hodlá zůstat členskou zemí eurozóny, bude se těžko smiřovat s tím, že příští státní rozpočet bude muset být přinejmenším vyrovnaný. Žádné prodeje státních dluhopisů, konec života na dluh. Řecký sociální stát bude třeba sesekat ze skandinávsky nabubřelé úrovně do hodnot, které si země může dovolit. Prostě není možné, aby Řecko vynakládalo na „sociálno“ více než Finsko, Norsko nebo Kanada v přepočtu k velikosti své ekonomiky. Zejména v důchodech je situace neudržitelná. Stát vydává 16 procent HDP na penze – v Česku je to necelých 10 procent, a to většina domácích ekonomů považuje tento stav za dlouhodobě neudržitelný!

Řecko vydává na sociální účely v čistém vyjádření, po započtení daňových efektů, asi 24 procent HDP, sousední Turecko asi polovinu. Turecko nemá problémy s rozpočtem ani s nezaměstnaností a jeho ekonomika prožívá rozkvět. (Růst 2,9 procenta v roce 2014 lze hodnotit jako výborný, zvláště v kontextu velmi obtížné mezinárodní situace.)

Bude-li řeč o nutných, leč bolestivých reformách, zde je směr, kudy se vydat. Konec bolestínského stěžování a sociální stát vydělit dvěma.

Existuje určitá pravděpodobnost, že Řekům se do toho nebude chtít. Pak už zbývá jen vystoupit z eurozóny, nechat si natisknout novou měnu a financovat sociální stát z inflačních peněz. To by samozřejmě byl návrat k praktikám, které předcházely zavedení eura. Euro ostatně bylo zavedeno mimo jiné i proto, aby nebylo možné financovat výdaje států nekrytými penězi.

Natiskne si tedy Řecko své vlastní peníze? A kdy k tomu asi dojde? Zatím není zřejmé, zda k tomu dojde. Řecká veřejnost netouží po nové dobrodružné měně s nejistým kurzem a velmi nejistou mírou inflace. Ani vládnoucí strana Syriza nic takového neslibovala před volbami. Ve volebním programu měla: Nebudeme platit dluhy, ale tvrdé měny se nechceme vzdát. Velmi racionální, že.

Euro se nerozpadne

Státní bankrot, k němuž dnes dojde prakticky jistě, ještě nemusí znamenat okamžité přijetí nové měny neboli grexit. Řecko i nadále zůstává členskou zemí Evropské hospodářské a měnové unie (neboť vylučovat nelze) a jeho oficiální měnou zůstává euro. Rozhodnutí, zda opustit společnou měnu, je především politické, teprve v druhé řadě ekonomické. Je možné, že Řecko bude nutně muset přijít s nějakou variantou vlastní měny, aby podpořilo krachující banky. Ale co když řecká vláda bude natolik tvrdohlavá, aby připustila totální pád bankovnictví své země? Něco takového Evropa zažila naposledy před válkou: se zničujícími důsledky.

Ledaže… ledaže by všechno bylo jinak. Do myšlení radikálně levicové vlády je obtížné se vcítit a nelze předvídat, co skutečně udělá. Existuje jistá pravděpodobnost, byť malá, že nové drachmy jsou již tajně natištěny a čekají v přísně střežených skladech. Možná premiér Tsipras předstoupí zítra nebo pozítří před národ a oznámí začátek nové éry prosperity a sociálních jistot se zbrusu novou krásnou měnou. Asi se to nestane, ale do hlav politiků člověk nevidí.

Co by následovalo v takovém případě? Rozpadne se euro? Zkrachuje EU? Bude se nákaza dále šířit? Ne, euro se nerozpadne. EU nezkrachuje, rozhodně ne v nejbližších dnech. (Ještě má minimálně deset let času.) Nákaza se šířit nebude, neboť Italové, Španělé, Portugalci a další rizikové národy jsou snad dostatečně vystrašeni řeckým příkladem a nebudou jej následovat.

Podtrženo a sečteno, když Řecko zkrachuje, nebude následovat nic kontinentálně důležitého. A když náhodou zavede novou měnu, také ne.

LN, 30.6.2015

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners