Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Čína se zvedla, protože skončil velký Mao, globalizace to urychlila, ale nezpůsobila.

Současná ekonomika "vyspělých států založených na službách " funguje tak, že jeden druhému ostříhá chlupy v nose a ten mu na oplátku ostříhá nehty na nohou, díky čemuž vzroste HDP. Nůžky jsou čínské, ostatně jako všechno kolem. Jinak by tam aktéři této skvělé ekonomické výměny služeb stáli nazí, ani ty spoďáry my neměli.

A celý tento nesmysl pohání natištěné, ničím nekryté peníze. Dluhy letí do nesplatitelných výšek a již bývalé mocnosti jsou zcela v rukou nově rostoucích mocností.

Nejsem tedy ekonom, ale tohle prostě fungovat nemůže a pokud někdo zná jinou cestu jak z toho ven, kromě cel, sem s tím.

Já o jedné cestě tedy vím, nabídnout místním lidem čínskou mzdu, těžit co se dá jakýmkoliv způsobem a případné odpady házet za ves na hromadu. Případné odpůrce zavřít na nucené práce. A hned budeme vyrábět elektromobily za čínské konkurenční ceny. Nevděční pracovníci VW si nezaslouží currywurst, však hrstka rýže postačí.

Vyčkej času, jako . . . . .

Poslední odstavec přijde. Fakt není možné do nekonečna stavět ekonomiku na vzájemném prodávání parfumérie a praní košil.

To všechno jsou banality. Jasně že budete bohatší ve společnosti přátel na které se můžete spolehnout. Co ale když vaše okolí sestává z podrazáků a šíbrů? Pak na "důvěru a spolupráci" leda doplatíte. Jasně že bylo "výhodné" přesunout výrobu do laciné Číny a doma mít jen "kreativce a manažery". Jenže když se vztahy zhorší najednou zjistíte že dokážete navrhnout líbivý design a vytvořit marketingovou kampaň, ale vyrobit produkt už ne. Mizí důležifé dovednosti - například schopnost stavět jadernou energetiku. Když se z ideologických důvodů obor jeví jako neperspektivní nido jej nebude studovat. A tak tu máme spousty zbytečných "humanitních vzdělanců" dojících stát protože svým uměním žvanit dokáží přesvědčit ostatní o své nepostradatelnosti ale léky si už vyrobit neumíme. Soběstačnost v základních věcech je v dnešním světě nutností, nechat korporáty "outsourcovat" výrobu kvůli vyšším bonusům manažerů je pitomost.

Jistě, ekonomicky je to jasné. Ale politicky? Koukněte se do Bruselu. Orwell na druhou. A k tomu si projděte noční bruselské uličky někde na periferii. Žádná romantika ala Prázdniny v Římě. Všude číhá černá smrt.

Zlé jazyky tvrdí, že nemusíte nikam na periférii. Stačí zahnout tři rohy za prosklené paláce.

Že USA uvalili na EU cla je ekonomicka tragedia. Že EU už roky ma cla na tovar z USA, je ekonomicka genialita. A europske sankcie voči ruskemu tovaru su už uplne na Nobelovku. EU nemala a nebude mat nikdy poriadnu ekonomiku.

Takže otevřít trhy s Ruskem by nám rozhodně prospělo, předpokládám?

Ekonomicky by to bezpochyby prospělo jak nám, tak i Rusku - jinou věcí je politická a morální stránka věci.

Politiky USA a EU, které se snaží prosazovat vlastní regulace i za hranicemi svých států, vedou k častým konfliktům mezi těmito dvěma mocnostmi. Každá strana usiluje o to, aby globální ekonomické prostředí fungovalo podle jejích pravidel, což logicky způsobuje napětí.

Jedním z klíčových problémů je, že regulace, které USA a EU zavádějí, jsou často v rozporu. Například evropské GDPR přinutilo americké technologické giganty změnit způsob nakládání s osobními údaji, což USA vnímaly jako neoprávněný zásah do svých firem. Podobně americké sankce proti Íránu poškodily evropské firmy, které tam chtěly podnikat, což vedlo EU k vytvoření mechanismu INSTEX, jenž měl pomoci obejít americká omezení.

Dalším zdrojem konfliktu je snaha chránit vlastní podniky před zahraniční konkurencí. EU zavádí tvrdé antimonopolní regulace, které míří především na americké firmy jako Google nebo Amazon, zatímco USA podporují domácí výrobu dotacemi, čímž znevýhodňují evropské výrobce. Obě strany také využívají průmyslové a ekologické normy jako nástroj ekonomického boje. Například uhlíkové clo EU (CBAM) negativně dopadá na americký průmysl, zatímco americký zákon o snížení inflace (Inflation Reduction Act) zvýhodňuje americké firmy na úkor evropských konkurentů.

Vztah mezi USA a EU komplikuje i skutečnost, že evropské banky a podniky jsou do značné míry závislé na americkém finančním systému, což dává USA velkou moc. Evropská unie se proto snaží vytvořit vlastní platební systémy a digitální euro, aby se této závislosti zbavila, což Washington vnímá jako hrozbu pro svůj finanční vliv.

Celkově lze říci, že obě mocnosti se snaží získat globální kontrolu skrze své právní a ekonomické mechanismy, ale protože jejich pravidla a zájmy se často střetávají, vede to k neustálým konfliktům a občas i k otevřeným obchodním válkám.

Říkáte tedy totéž co autor, jen jinými slovy a se zaměřením na jiné detaily...

Vše uvedené v článku je v zásadě pravda, ale počítá to s dobrou vůlí, racionální spoluprací a mírem.

Ve chvíli, kdy se např. USA dostane do ozbrojeného konfliktu s Čínou, je strategicky zásadní umět doma vyrobit jídlo, munici a třeba čipy do dronů.

I když je v míru výhodnější je dovážet.

To, co vidíme v USA, je podle mého názoru příprava na konflikt s Čínou.

Přesně tak Smith žil v nejvyspělejší zemi světa co svoje zájmy kontrolovala a byla rasistická. Takže volný obchod si vynutili podle svého.

Tyto teorie mohly fungoat v homogenním světě kde se taky respektují pravidla, nebo si je ta Smithowa Británie dokázala vynutit.

I Čína má kunkurenční vnitřní trh. Proč ale zkoupila suroviny v Africe a usiluje o výrobu polovodičů, když je může koupit z Tajwanu? Protože nejsou takoví idioti a liberální dogmatici jako my.

Pletete páté přes deváte. 1) spolupráce je oboustranně výhodná tehdy, když není asymetrická; tedy když přináší oběma stranám srovnatelný profit. Musk to řekl jasně: Amerika preferuje variantu bezcelní zóny, ale Evropa do toho hází vidle skrytými cly (uhlíková daň) a mimoekonomickými regulacemi (zákaz GMO, prokazování "diverzity"). 2) pokud jedna strana bude v naprosté většině dovozcem a druhá vývozcem, rychle to způsobí významné sociální problémy, zejména armády silně nasraných nezaměstnaných po zrušené domácí výrobě. 3) Jsou obory, typicky výroba potravin, jejichž přesunutím mimo domácí produkci si dobrovolně dáváme na krk oprátku a jen čekáme, kdo a kdy nám podkopne stoličku.

Přesně tak. Autor článku nám chce jen utáhnout čínskou oprátku kterou už máme na krku

Tedy obávám se, že ta ekonomika v globálu zase nefunguje tak ideálně jak prezentováno.

Ono stačí se podívat na ten graf ".. vývoj podílu světové populace žijící v extrémní chudobě", který ukazuje že ten podíl v řadě dekád klesá.

Jářku, to by si zase mohl někdo myslet, že třeba tak strmě klesá i ekonomická pomoc západních států rozvojovým státům třetího světa, že ano? Nebo by si třeba na základě toho grafu někdo mohl myslet, že strmě klesá ekonomická migrace z rozvojových států?

Sorry, taky ne, ta spíše roste..

Ale co taky a pořád roste, je zadlužení západních států. Když se podíváme na důvody, tak jedním z nich jsou drahé sociální náklady, soc. dávky, důchody a podobně, k tomu přidejme vysokou úroveň zdravotnictví ..nejen pro své lidi ale taky pro migranty které do té země přišli.

Čimž se dostáváme právě k té úvaze o ochraně své ekonomiky vysokými cly.Ale samozřejmě že je vlastně výhodné, když si ten stát vyrábí většinu věcí sám ve svých továrnách, protože se na to zaměstnají místní lidé, ti místní lidé z toho platí jak daně tak i sociální, zdravotní pojištění, atd -- jak ostatně většina vlád i argumentuje. Zatímco, pokud se tu doveze a prodá zahraniční výrobek, žádný tento užitek (krom obchodu) z toho ten stát nemá..

Pravda, ještě výhodnější by bylo, kdyby ten stát nic nedovážel, ale jen vyvážel .. Ale tak hloupé ani ty ostatní státy nejsou

Poslední větě nerozumím - nechcete to zúžit na domácnost a něco "vyvážet" ke mně domů a "nic nedovážet", tedy za svlj vývoz nic nechtít? Jinak souhlas.

Jedním ze zářných příkladů globálního volného obchodu je skutečnost, že nám NAŠI vodu prodávají cizáci za šílené ceny, aniž by se přitom podíleli na nákladech provozování vodárenské infrastruktury

To je krásná ukázka jak fejky naši lidé hltají plnými hrstmi. Jak je lehké některým lidem nakecat kdejakou pitomost, aniž by si ji zkusili ověřit z jiných zdrojů. Realita je taková, že více než 90% vodárenského majetku vlastní města a obce. Před rokem 1989 byla vodárenská infrastruktura majetkem státu, pro revoluci se nedostala do cizích rukou, ale právě do rukou měst a obcí. Až v tuto chvíli vstupují do českého vodárenství soukromé firmy, mezi nimi i ty zahraniční, které mají na starosti chod vodovodního a kanalizačního potrubí, úpraven i čistíren vod.„!“Soukromé firmy nejenom, že vodu nevlastní, ale rovněž kvůli nim nedochází k neoprávněnému odlivu zisků do zahraničí. Ve skutečnosti se 41 % z ceny za vodné a stočné odvádí státu ve formě daní či poplatků. K tomu je nutné podotknout, že v naší republice máme jedno z nejvyšších zdanění v celé Evropě. Tvorba ceny za vodu je regulována státem. A zasahuje do ní hned několik ministerstev: Ministerstvo zemědělství tvoří základní kalkulační rámec, Ministerstvo životního prostředí připojuje podmínky pro udělení evropských dotací, ovšem nevýznamnější roli hraje Ministerstvo financí. Právě Ministerstvo financí vydává cenový výměr, jenž určuje přísná pravidla, podle kterých se cena vody stanovuje. Bere v potaz přiměřený zisk, který má za úkol generovat finance na obnovu a rozvoj vodohospodářské infrastruktury, úpraven pitné vody či čistíren odpadních vod, a i na dopravní prostředky, tedy na vodohospodářský majetek. Stát nejen reguluje, ale i kontroluje prostřednictvím příslušného kontrolního odboru Ministerstva financí,