PROGNOSTIKA: Bude líp, hůř nebo stejně?

Rozčiluje vás, když vám z televizní obrazovky sděluje sotva zletilý, ustaraně se tvářící finanční analytik bankovního domu Troubles&Bankrupcy, že na burze v Sing-Singu vyšplhal index Müller-Thurgau o šest procentních bodů, atakuje magickou hranici 100 stupňů Fahrenheita, vyrovnal rekord z roku 2222 a to mělo za následek růst cen komodit na terminálu Schnitzelhof o 22 škudlíků za U/ml, a on tak nemůže vyloučit, že se stane něco, nebo cosi zcela jiného? Pak je načase, abyste se pokusili proniknout do hantýrky ekonomů.

Když analytik řekne, že „česká koruna posiluje vůči euru“, znamená to, že hodnota eura klesá ještě rychleji než hodnota koruny.

Složitější je, když chcete alespoň tušit, jaký by mohl být vývoj v některé oblasti podnikání. Při předpovědi poptávky po výrobcích či službách byste asi rádi pracovali s tvrdými daty, tj. číselnými údaji zjištěnými na základě výkaznické povinnosti. To není nic nového. Každý vladař chtěl vědět, kolik mužů může odvést do vojska a od kolika poddaných může vymáhat daně. Proto vznikla v minulosti ohlašovací povinnost narození a úmrtí, domů a majetků, i ekonomických aktivit. V roce 1770 bylo hlavním důvodem vydání konskripčního patentu Marie Terezie sčítání mužů pro potřeby armády habsburské monarchie, ale kvůli utajení bylo uváděno jako soupis dobytka a označení všech staveb konskripčními čísly. V roce 1829 bylo vydáno sto výtisků „Versuch einer Darstellung der österreichischen Monarchie in statistischen Tafeln 1828“ (Pokus o zobrazení rakouské monarchie ve statistických tabulkách 1828), ale jen šest výtisků pro císaře Františka I. a jeho nejbližší okolí obsahovalo údaje o vojsku, státním rozpočtu a přehledy podle jednotlivých zemí. Ostatní výtisky byly neúplné. Až od roku 1869, za vlády Františka Josefa I., byla data ze sčítání lidu publikována veřejně.

Bez rozlišení odvětví lze na budoucí poptávku usuzovat ze stavu zaměstnanosti (Employment Report), vývoje maloobchodních tržeb (Retail Sales), indexu spotřebitelských cen (Consumer Price Index), objemu průmyslové produkce (Industrial Production) a objemu investic – jako objednávek zboží dlouhodobé spotřeby (Durable Goods Orders). V odvětvích mohou pro stejný účel sloužit jednotlivé kapitoly Statistické ročenky České republiky a přehledové materiály resortů (v lesnictví Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství, tzv. Zelená zpráva).

Zásadní nevýhoda těchto informačních zdrojů je, že jsou k dispozici s velkým časovým odstupem, obvykle až v posledním čtvrtletí následujícího roku, a jsou tak spíše archiválií, než nástrojem řízení. Další významná komplikace spočívá v tom, že ihned po zaznamenání dat k určitému termínu nastávají odchylky mezi dosavadním trendem a realitou a že do všeho rádi vstupují naprosto nepředvídatelným způsobem politici.

Problém je i vyrovnávání dat z jednotlivých let do trendu přímkou nebo křivkou. Z níže uvedeného příkladu je patrné, k jak rozdílným předpovědím poptávky může dojít při vyrovnání přímkou – trend je jednoznačně interpretován jako pokles, a vyrovnáním křivkou – trend je výrazně růstový.

Plná čára – trend vyrovnaný přímkou, přerušovaná čára – trend vyrovnaný křivkou

Další problém, který není výkaznictví schopno zachytit, je, že se už v průběhu vykazovaného období vytvářejí předpoklady pro období následující, přičemž mohou být signály zásadních změn přehlédnuty, jako se to stalo při nástupu poslední krize.

K omezení hrubých chyb v odhadu budoucího vývoje může přispět upřesňování trendu vývoje odborníkem s dokonalým přehledem v oboru, který je schopen posoudit, jaký vývoj je pravděpodobný. Pokud ale použije vějíř různých pravděpodobností, může dospět k rozpětí předpokladů od růstu po pokles, jak dokumentuje následující graf. Pokud očekáváme v bodě 5 časové osy změnu vývoje, získáme při použití různé míry pravděpodobnosti vývoje v bodě 6 vějíř od propadu na 0,5 až po růst na 3,5; a vyrovnáním trendů přímkami dva zásadně odlišné trendy – jeden s růstem vyšším než 1/3, a druhý s poklesem pod dosud vykázanou hodnotu. Graf se tak podobá deltě Nilu. Omezit rozpětí vějíře je možné jen v případech, kdy je překročení nějakého limitu vyloučeno fyzikálními zákony či legislativou.

Vějíř pravděpodobnosti vývoje

Z příkladů je zjevné, že tvrdá data nemusí být nejlepším zdrojem informací, a pro predikci budoucího vývoje jsou svým způsobem nespolehlivá. Není proto divu, že se hledaly další způsoby předpovědí, a také proto vznikl v dubnu 1984 Kabinet prognóz ČSAV (Prognostický ústav Československé akademie věd) nazývaný mezi lidem „Jakešova věštírna“. (Milouš Jakeš však byl generálním tajemníkem ÚV KSČ až od roku 1987, což znamená, že „věštírna“ vznikla ještě za Gustáva Husáka, který byl 1. tajemníkem a poté generálním tajemníkem ÚV KSČ v letech 1969-1987).

Bankovní, ekonomické a statistické instituce i oborová sdružení vydávají své předstihové ukazatele(indikátory), jejichž společným rysem je, že nic nekvantifikují, ale budoucnost hodnotí jako lepší, stejnou, horší. Získávají se v měsíční, čtvrtletní, pololetní i roční periodicitě konjunkturálními průzkumy, ve kterých se názory respondentů zjišťují dotazníky koncipovanými např. takto: Očekáváte, že zakázky pro nejbližší tři měsíce vzrostou, nezmění se, klesnou? Vyhodnocení výsledků spočívá ve shrnutí odpovědí v jednotlivých variantách a vyjádřením tendence je konjunkturální saldo, což je rozdíl mezi odpověďmi zlepšení a zhoršení, vyjádřený v procentech. Čím vyšší je kladné saldo odpovědí, tím je předpověď vývoje optimističtější. Zvýšení či snížení očekávaných zakázek má u malého producenta menší vliv na celkový vývoj než u producenta velkého, proto se komentuje výsledné saldo velmi opatrně, např. že změny do ±5 % se považují za setrvání dosavadního vývoje.

Přestože se zdají být závěry z dotazníkových šetření oproti tvrdým datům přehnaně odvážné, není tomu tak, neboť v podnikové sféře zachycují aktuální situaci a poskytují informace s obvyklým plánovacím předstihem (zakázky už jsou, nebo nejsou; výroba je rozpracována, nebo není; zboží a polotovary jsou na cestě, nebo nejsou). Mohou tak včas identifikovat body obratu v ekonomice a poskytnout informace v oblastech nepostižitelných kvantitativními údaji. Spotřebitelské průzkumy vypovídají o sklonu k nákupům či spoření a o záměrech nákupu vybraných předmětů dlouhodobé spotřeby. Vzhledem k tomu jsou konjunkturální a spotřebitelské průzkumy součástí informačního systému EU, a od roku 2010 jsou podle Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE, nahrazující klasifikaci OKEČ, součástí materiálů ČSÚ, a jsou k dispozici na www.czso.cz.

Souhrnný indikátor důvěry, též indikátor ekonomického sentimentu (Economic Sentiment Indicators), je vážený průměr sezónně očištěných indikátorů důvěry v průmyslu, stavebnictví, obchodě, vybraných odvětvích služeb a indikátoru spotřebitelské důvěry. Svým způsobem tedy shrnuje podnikatelskou i spotřebitelskou důvěru do jediného ukazatele.

Souhrnný podnikatelský indikátor důvěry je vážený průměr sezónně očištěných indikátorů důvěry v průmyslu, stavebnictví, obchodě a vybraných odvětvích služeb.

Indikátor důvěry spotřebitelů je složen ze čtyř ukazatelů: očekávaná finanční situace spotřebitele, očekávaná celková ekonomická situace, očekávaná celková nezaměstnanost (s opačným znaménkem) a očekávané úspory spotřebitele v příštích 12 měsících. Index poskytuje představu o budoucí změně spotřebitelské poptávky, a protože výdaje spotřebitelů představují 2/3 HDP, lze z něj odvodit i vývoj HDP. Vysoká očekávání by měla signalizovat nárůst spotřebitelské poptávky a expanzi ekonomiky. Rychlý růst spotřebitelské poptávky může zvýšit inflaci, proto může být vysoký index spotřebitelské důvěry důvodem zpřísnění monetární politiky.

Souhrnný indikátor důvěry a souhrnný podnikatelský indikátor důvěry jsou konstruovány váhovým systémem; indikátoru důvěry v průmyslu je přiřazena váha 40 %, ve stavebnictví a obchodě po 5 %, ve vybraných odvětvích služeb 30 % a indikátor důvěry spotřebitelů má v souhrnném indikátoru důvěry váhu 20 %.

Odvětvové indikátory důvěry jsou průměry sezónně očištěných vážených konjunkturálních sald,přičemž konjunkturální saldo je rozdíl mezi odpověďmi růst (+) a pokles (-) vyjádřený v %. Indikátor důvěry v průmyslu je průměr sezónně očištěných sald tří ukazatelů: celkové poptávky, zásoby hotových výrobků s opačným znaménkem a očekávaný vývoj výrobní činnosti. Indikátor důvěry ve stavebnictví je průměr dvou ukazatelů: celkové poptávky a očekávaného vývoje zaměstnanosti. Indikátor důvěry v obchodě je průměr tří ukazatelů: ekonomické situace, současného stavu zásob s opačným znaménkem a očekávaného vývoje ekonomické situace. Indikátor důvěry ve vybraných odvětvích služeb je průměr tří ukazatelů: ekonomické situace, poptávky a očekávané poptávky. Všechny údaje jsou zpracovány váženě, v průmyslu, obchodě a službách jsou váhami tržby, ve stavebnictví produkce, a v zaměstnanosti je váhou průměrný evidenční počet zaměstnanců. Zdroji dat jsou v podnikové sféře zjištění ČSÚ, a průzkum u spotřebitelů provádí GfK Praha (od roku 1934 Gesellschaft für Konsumforschung, od roku 1984 GfK GmbH).

Pro podnikovou praxi je znalost i zdánlivě obskurních ekonomických ukazatelů přínosem, proto je třeba překonat odpor k jejich šíleným názvům (indikátor ekonomického sentimentu je mezi nimi perlou) a zvládnout ve vlastním zájmu jejich praktické využití.