Návrh novely zákona o potravinách je v zájmu spotřebitele

Ačkoli je téma kvality a kontrol potravin na tuzemském trhu dnes a denně tématem ve všech myslitelných tuzemských médiích, dostává spotřebitelská veřejnost ohledně klíčového zákona – připravované novely zákona o potravinách – velmi zavádějící informace. Ty šíří především ministerstvo zdravotnictví a na ně napojení lidé, kteří nemají na řadě systémově správných změn zájem. Mlhu nad podobou připravovaného zákona bohužel zahustila i vládní komise pro hodnocení dopadů regulace (RIA).

Ze závěrů RIA, nebo alespoň z interpretace jejích závěrů, totiž vyplývá, že komise postrádá základní znalosti o problematice kontroly potravin v ČR. To se týká například kontroly směsných potravin skládajících se jak z rostlinné, tak živočišné složky, přičemž komise klade otázku, jak bude v takovém případě rozdělena mezi dozorové orgány jejich kontrola. To je ovšem problém, který novela v žádném případě nově nenastoluje, neboť ten již je dávno vyřešen v současné legislativě. Ta stanovuje v případě směsných potravin, který z dozorových orgánů co kontroluje, a jinak platí, že Státní veterinární správa ČR (SVS) kontroluje potraviny živočišného původu a Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) potraviny rostlinného původu. Pakliže některý z těchto orgánů zjistí prohřešek u zboží, které není v jeho kompetenci, je jeho povinností upozornit partnerský orgán – a to se také děje.

Právě kompetence dozorových orgánů jsou, ačkoli novela řeší pro spotřebitele mnohem důležitější věci týkající se zpřesnění označování potravin, hlavním jablkem sváru mezi ministerstvem zemědělství a zdravotnictví. Je přitom třeba zcela jasně říci, že argumentačně tahá ministerstvo zdravotnictví za kratší, ba za velmi krátký konec pomyslné pily. Základním smyslem novely je sjednocení systému kontroly potravin ve všech článcích výroby, distribuce a přípravy potravin – a právě v tom spočívá zjednodušení současného systému, které navíc snižuje zdravotní rizika a do oblasti kontrol potravin vnáší elementární spravedlnost – stejný režim pro všechny.

Otevřená stravovací zařízení, což jsou zejména restaurace všeho typu, jsou totiž dnes na rozdíl od zemědělců, výrobců potravin a obchodníků kontrolována jen hygienickou službou v působnosti ministerstva zdravotnictví. To v praxi znamená, že výroba a prodej potravin jsou postaveny pod úplně jiný systém kontrol než každodenní příprava stovek tisíc jídel v tuzemských hospodách. Je přitom naprostý nesmysl, že bezpečnost stravy v restauracích zajišťuje ministerstvo zdravotnictví – nemá k tomu ani kompetence, ani znalosti, ani potřebné laboratorní vybavení. Hygienici kontrolují především způsob uskladnění surovin či rizika mikrobiální kontaminace, ani náhodou však to, z čeho se jídla v restauracích připravují, odkud pocházejí příslušné suroviny nebo zdali jejich složení na obalech odpovídá tomu, co obaly skutečně skrývají.

Hygienici také na rozdíl od SZPI a SVS nezveřejňují zjištěná pochybení. Přitom to byla právě tato složka dozoru nad potravinami, která měla odhalit falšovaný alkohol, neboť většina zdravotních problémů se zrodila právě ve stravovacích zařízeních. Je zvláštní, že 24 let chodili hygienici v těchto zařízeních kolem tří a pětilitrových kanystrů s rizikovým alkoholem – a všechno bylo v pořádku. Dlužno říci, že za stávající legislativy jsou dozorem nad restauracemi pověřeni právě a jen pouze hygienici, nepočítáme-li Českou obchodní inspekci, která se ale nezabývá potravinami, ale šizením spotřebitele. V restauracích tak nikdo jiný než hygienici falšovaný alkohol v praxi objevit nemohl.

Prostě, hygienická služba dozor nad potravinami a nápoji v restauracích nezvládá. Tak trochu ani nemůže, neboť obhospodařuje příliš mnoho dozorových úkolů na příliš málo lidí. To vše vychází ještě z legislativy z druhé poloviny 70. let, která na hygieniky "navalila" dozor téměř nad vším. Ačkoli se mezitím zásadně změnila situace a vznikla řada specializovaných dozorových orgánů, ministerstvo zdravotnictví do současné doby nezpracovalo žádnou vizi, na co se má hygienický dozor prioritně soustředit a čeho se naopak vzdát. Výsledkem je poněkud dětinský souboj o kompetence nad kvalitou potravin v restauracích a sumu 114 milionů korun, ačkoli potraviny patří do gesce ministerstva zemědělství a kromě restaurací je také toto ministerstvo všude kontroluje.

To, jak ministerstvo zemědělství novelu kompetenčně navrhlo, je proto jediné logické řešení. Přesto považuje vládní RIA tento návrh za zvýšení byrokratické zátěže. Nu ano, pakliže budeme za zvýšení byrokracie považovat například povinnost provozovatelů restaurací přihlásit se jako zpracovatelský závod u veterinárních správ, pokud porcují zvěřinu. V opačném případě ale "nižší byrokracie" legitimizuje daňové úniky.

Vládní RIA je navíc vedle jak ta jedle i v tezi, co že to vlastně znamená zjednodušení dozoru nad potravinami. To nespočívá v tom, že by na kontroly chodil jen jeden všeznalý inspektor, protože tak rozsáhlé znalosti z několika oblastí zároveň nikdo nemá. Zjednodušení totiž spočívá v koordinaci kontrol tak, aby nebyl podnikatel třeba pětkrát do týdne zatěžován kontrolami z různých orgánů a kombinacemi těchto kontrol, ale aby přišli inspektoři pokud možno všichni najednou.

LN, 2.5.2013

Autor je agrární analytik