Proč je lepší si o víkendu raději načůrat do nádrže než zajet k "bezejmenné" pumpě

Už toho máme tak akorát dost. Byznys v Česku si už dál kazit nenecháme, tvrdí provozovatelé velkých řetězců čerpacích stanic. Prostřednictvím své profesní organizace, České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO), vyrazili na křížovou výpravu proti podvodníkům, kteří na nekalých obchodech s pohonnými hmotami vydělávají miliardy korun ročně. V drtivé většině případů tím, že neodvádějí daň z přidané hodnoty. ČAPPO má na svém tažení zdatné spojence: ministerstva financí a průmyslu a obchodu. Pokud se jim podaří prosadit navrhovaná opatření, podvody s DPH by se mělo do dvou let podařit omezit na minimum.

Nutno podotknout, že se nejedná o žádnou humanitární akci ve stylu – podnikáme tady, tak ti, státe, pomůžeme s podvodníky. V Česku je sedmačtyřicet pump na tisíc kilometrů čtverečních, což je jedna z nejhustších sítí benzinek v Evropě. Každoročně navíc přibývají další. Na přehuštěném trhu zuří konkurenční zákopová válka. Jen pro dokreslení situace: velké řetězce, jako jsou například Benzina, Agip, LukOil či Shell, provozují dohromady zhruba 1200 čerpacích stanic, s nimiž ovládají padesát procent trhu. Desetinu obhospodařují hypermarkety a zbytek, tedy čtyřicetiprocentní podíl, připadá na malé soukromé čerpací stanice. Až polovina těchto malých soukromých čerpaček při prodeji pohonných hmot podvádí. I kvůli tomu můžou prodávat benzin či naftu až o několik korun levněji než jejich velká konkurence. A co je podstatné, odčerpává velkým hráčům tisíce potenciálních klientů týdně. Jinak řečeno, pokud se podaří podvody zarazit, až několikakorunové rozdíly v cenách pohonných hmot se vytratí a část klientů se opět vrátí do náruče velkých řetězců.

Toliko ideální stav. Potíráním podvodníků s DPH se ale motoristům paradoxně může zadělat na další problém. V tomto případě by měli zbystřit především majitelé vozů s dieselovým motorem. Je těžko představitelné, že se podvodníci, přiživující se na daňových podvodech s pohonnými hmotami, svých mnohamilionových příjmů vzdají. Mnohem reálnější je, že svoji podnikatelskou aktivitu pouze přesměrují do příbuzné oblasti. Řeč je o pančování, v tomto případě především nafty. Způsobů, jak to dělat, je několik. Stačí dovézt třeba z Polska speciální oleje a ty pak v Česku namíchat do nafty. O tom, že se obchodníci na tuto variantu začínají připravovat, ostatně svědčí i zájem "investorů" o koupi nebo pronájem bývalých vojenských objektů. Především těch, které jsou vybaveny velkými zásobníky na skladování pohonných hmot.

S tím, že k takové situaci skutečně dojde, lze samozřejmě počítat s dostatečným časovým předstihem a je možné se na ni včas připravit. Boj proti podobným praktikám není teoreticky tak složitý. Stačí, aby zaměstnanci České obchodní inspekce objížděli pravidelně co možná největší počet čerpacích stanic, odebírali vzorky a dohlíželi na kvalitu prodávaných paliv. Ostatně, inspekce, alespoň dle zveřejněných informací, zaznamenala v posledních letech na tomto poli několik úspěchů. Kvalita PHM na pumpách prý v posledních měsících výrazně vzrostla. Jenže spoléhat na to, že nás ČOI proti podvodníkům skutečně naplno ochrání, je poněkud naivní. V Česku jsou v provozu zhruba čtyři tisíce čerpacích stanic. Za loňský rok na nich ČOI odebrala 2300, pozor, vzorků. Na každé kontrolované pumpě se přitom odebírají minimálně dva. Dá se tedy snadno spočítat, že více než 2000 benzinek pracovníci inspekce nezkontrolují ani jednou za rok. Skutečně stále věříte, že ČOI ochrání motoristy i v době, kdy se z pančování nafty a benzinu stane nový podnikatelský hit? Nutno navíc poznamenat, že s ohledem na napjatý rozpočet inspekce snad ani větší počet kontrol očekávat nelze.

Někteří obchodníci navíc přišli se zajímavým poznatkem: potkat kontrolora na pumpě o víkendu je zhruba stejně pravděpodobné jako vyhrát v číselné loterii. A protože jsme v Česku, okamžitě toho využili. V pátek večer přimíchají zpravidla do normální nafty zhruba třetinu biosložky Meřo. Pak již nezbývá než doufat, že se směs podaří přes víkend vyprodat. Za ten risk to každopádně stojí. Vývar z jednoho prodaného litru se pohybuje v rozmezí od dvou do tří korun.

Je tu ale ještě jedna možnost, jak takovým podvodům zabránit, respektive je alespoň omezit. ČAPPO totiž tvrdí, že za určitých podmínek je ochotna přispívat České obchodní inspekci další kontroly nad rámec jejího současného rozpočtu. A pokud se to nepodaří? Pak nezbývá než souhlasit s názorem manažera jednoho z velkých řetězců: "Než zajet o víkendu k některé bezejmenné pumpě, bude bezpečnější si do nádrže načůrat."

Týdeník EURO 20/2012, 13.5.2012