Složité dokazování, že při úvěrování do zahraničí někdo spáchal trestný čin, je pro policii nejspíš jen ztrátou času

Pokud se člověku zdá, že policejních aktivit, o nichž lze mít docela vážné pochybnosti, je na normální demokratickou zemi neúnosně mnoho, může jít o první příznak toho, že podléhá nějakému stihomamu. Ale jak pravil klasik, "to, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou". A tak se podívejme na poslední policejní monstrakci ve dvou státních institucích zřízených na podporu exportu.

Podle všeho jde policie po pohledávkách České exportní banky z obchodních případů v minulých letech, které skončily platební neschopností dlužníka. Co policie může vyšetřovat, je tak trochu záhadou. Byly snad zdefaultované exportní úvěry poskytnuty na obchodní případy, které byly od samotného počátku "předem připravovaným tunelem" za účasti pracovníků ČEB a EGAP? To by policisté nejspíš již někoho zadrželi a prováděli nějaké výslechy, a ne jen analyzovali složky dokumentace k jednotlivým případům.

Pak se také mohlo stát, že se našly obchodní případy, které nebyly zpracovány s dostatečnou odbornou péčí. Tohle však policie nebude schopna doložit bez odborných posudků znalců. Posudek bude složitý a vždy bývá dost sporný. Znalci se mohou zejména zabývat zajištěním půjček – konstatovat, že zajištění není dostatečné, dovede každý, ale soudní znalec by měl být schopen to kvalifikovaně posoudit. Dalším potenciálně trestným činem může být, pokud by se podařilo dokázat, že byla zanedbána správa úvěru a kontrola plnění podmínek dlužníkem. I zde je nutný posudek znalce, který bude porovnávat manuály ve firmě se standardy v oboru, a zase to bude trvat dlouho.

Totéž se bude zkoumat v případě EGAP, která exportní úvěr pojistila, a před podpisem pojistné smlouvy měla mít dostatečné ujištění o tom, že exportní banka má smluvní podmínky dobře ošetřeny. A že to následně dobře hlídala i vymáhala.

Prostě tohle zkoumání je velmi složité a probírat se při tom tisícovkami stránek je pro kriminalisty bez rozsáhlých zkušeností v oboru fakticky jen ztrátou času.

Přitom je třeba vědět a chápat, že podpora exportu prostřednictvím obou institucí je mantrou všech vlád bez ohledu na složení a že existuje (lobbujícími exportéry inspirovaný) politický tlak na rychlé schvalování. A je nespornou skutečností, že ve všech případech jde o vysoce riskantní financování, proto je ostatně předmětem státní podpory. Jinak by tyhle klienty hladce obsloužily standardní komerční banky. Jistá ztrátovost, na niž si jak exportní banka, tak EGAP vytvářejí dostatečné rezervy, je prostě nezbytná a zcela logická.

Zajímavé je, že se policie nezajímá o to, o co se již nějaký čas zajímá týdeník Euro. Tím jsou otázky, které se vznášejí nad plánovaným prodejem pohledávek za ruskými firmami, jež jsou součástí kontrolovaných případů. Ale možná se poštěstí a slepé kuře zrno najde. Faktem je, že již ze čtyř zdrojů má týdeník Euro potvrzeno, že vypsání výběrového řízení na prodej těchto pohledávek v pátek před Štědrým dnem předcházel velký tlak ministra financí Jana Fischera na manažery ČEB a EGAP, aby pohledávku postoupili bez výběrového řízení. A ze tří zdrojů máme potvrzeno, že nátlak skončil teprve po osobní intervenci premiéra Rusnoka. Teprve následně bylo vypsáno výběrové řízení. I v tom výběrovém řízení může získat s velkou pravděpodobností pohledávky sám dlužník, a to s velkým diskontem. Nabízí se tu souvislost se zvláštním způsobem zalepení Fischerova dluhu z prezidentské kampaně.

Ale policejní razie podle všeho s ničím takovým nesouvisela, ačkoli policisté, pokud by byli stejně investigativní jako kolegové reportéři, by museli na tyto zvěsti narazit a disponují na rozdíl od novinářů i prostředky, jak takovou informaci ověřit. Že všichni podobnou aktivitu vehementně popírají, není vůbec překvapivé. Ukončit působení kabinetu, který nikdo nezvolil a vznikl jen na nátlak prezidenta Zemana, takovým skandálem? To by pak hradní pán mohl začít připravovat vydání aktuálního pokračování svého dávného bestseleru s titulem Jak jsem se mýlil v politice II.