Finanční úřad se soudí s firmou a požaduje co nejpozdější úhradu daně

Bizarní přístup finančního úřadu u jedné z plzeňských stavebních firem se dostal až na stůl Nejvyššímu správnímu soudu. Stavební firma LESING plus z Plzně stejně jako většina podobných podnikatelů v oboru stavebnictví účtovala od svého založení v roce 1993 své výnosy z podnikání stejným způsobem. Navzdory tomu, že ve společnosti v minulosti proběhly dvě kontroly z finančního úřadu a účetnictví firmy v tomto ohledu odsouhlasily, nyní je všechno jinak. Poslední kontrola už v éře vedení resortu financí hnutím ANO z roku 2017 zamotala společnosti hlavu a dostala se až k nejvyšší soudní instanci. Takhle si ovšem slibovanou podporu podnikatelů ze strany hnutí ANO nepředstavuji.

Během této kontroly totiž začali kontroloři z místního finančního úřadu tvrdit, že společnost u dlouhodobých zakázek účtuje celou svoji existenci výnosy špatně. Zatímco uvedená společnost u několikaletých stavebních zakázek vykazovala výnosy ze zakázky v celém jejím průběhu a výnosy průběžně i danila, kontroloři přišli se zcela novým názorem, že všechny výnosy z dlouhodobých zakázek se mají danit až po skončení celé zakázky a předání díla bez vad a nedodělků mezi objednatelem a zhotovitelem.

Tento nový přístup finančního úřadu firmu LESING plus naprosto šokoval, jelikož v minulosti provedené kontroly nic takového nepožadovaly a dle jejího vědomí účtují ostatní stavební společnosti výnosy úplně stejně. V podstatě to znamená, že stát, který má zájem na co nejrychlejším a netransparentnějším výběru daně kárá daňový subjekt, že daň platí postupně a ukládá mu, aby daň zaplatil až po konci celé zakázky. Vrcholem absurdity je pak to, že dle finančních úředníků je placení daně z dlouhodobé zakázky navíc navázáno na řádné předání díla podle smlouvy, což je ve stavebnictví poměrně vzácný úkaz.

V případě, že by se zmíněný novátorský přístup finančního úřadu začal uplatňovat plošně, zasáhlo by to desetitisíce firem nejen v oblasti stavebnictví, ale i v jiných oblastech průmyslu s dlouhodobými zakázkami, jako je např. strojírenství či IT. Všechny tyto společnosti by musely přepracovat desetiletí zažitý systém účtování výnosů, což by znamenalo významné zásahy do účetnictví, systému vyplácení dividend a v neposlední řadě růst nákladů na kompletní změny systému účtování.

Po přijetí nového systému by byl největším prohrávajícím stát, protože by vybíral daně až na konci dlouhodobých zakázek, a to ještě v závislosti na tom, jak si smluvní strany domluvily předání díla a zda si jej vůbec dle smlouvy řádně předaly. Když k tomu ještě připočteme klasickou českou vlastnost spočívající ve využití každé skuliny v zákoně za účelem vyhnutí se placení jakýchkoliv daní, příspěvků a odvodů, otevírá se v českém rozpočtu další obří díra výpadku příjmů v době ekonomické koronakrize.

Autor je jednatel společnosti LESING plus spol. s r.o.