Je dobře, že klesá podíl výdajů českých domácností na potraviny. Ale co jejich kvalita?

Tato zpráva je jen zdánlivě nepodstatná: podíl výdajů českých domácností na potraviny a nealkoholické nápoje poklesl z 19 procent na 17 procent. Ve skutečnosti ale nese hlubší význam. Jaký?

Podíl výdajů na potraviny je významným ukazatelem životní úrovně. Čím nižší životní úroveň, tím vyšší procento výdajů na potraviny, neboť většinu ostatních výdajů lze odložit, ale jíst se musí. Jako první tento vztah systematicky popsal německý statistik Ernst Engel (1821–1896).

Podle Engelova zákona lze tedy usuzovat na prosperitu různých ekonomik. Anebo stejných ekonomik v průběhu času. Například chudší české domácnosti utrácely v roce 1907 až 55 procent všech výdajů za potraviny, jak uvádí práce o chování spotřebitelů od Lucie Baněčkové z roku 2012. Podíl výdajů u bohatších domácností činil 30 procent – i toto číslo je poměrně vysoké. Odpovídá zhruba současnému podílu potravinových výdajů domácností v Rumunsku.

Druhá strana mince

Lze tvrdit, že současný průměrný Rumun se těší zhruba stejné životní úrovni jako bohatý Čech v roce 1907? Stěží: změnil se životní styl, některé typy zboží a služeb dříve neexistovaly. Přímé srovnání není možné. Nicméně je zřejmé, že bohatší ekonomika má vždy nižší podíl výdajů na potraviny. Lucemburčané za ně utrácejí 8,8 procenta příjmů. Švédové 12,7 procenta. Španělé 14,4 procenta, Italové 18,8 procenta, Poláci 22,7 procenta, občané Černé Hory dokonce 40 procent.

Pokles podílu potravin na výdajích domácností je tedy dobrá zpráva. Ale je tu i druhá strana mince. Tou je kvalita. Co je v českých hypermarketech vydáváno za luxus, je na Západě v lepším případě průměr. V horším případě jde o zboží se západní značkou, ale vyrobené za použití méně kvalitních materiálů: separát místo masa a tak podobně. Rozdílná kvalita byla vícekrát dokumentována chemickým rozborem. Například česká Nutella obsahuje více cukru a méně kakaa než německá, zato je asi o 15 procent dražší. Na obranu společnosti Ferrero je třeba uvést, že česká Nutella stále patří mezi nejlepší výrobky ve své kategorii. Totéž se ovšem nedá tvrdit o lančmítu značky Tulip, jehož západní verze je z masa, kdežto východní ze separátu, opět při vyšší ceně.

Výrobci s oblibou namítají, že přizpůsobují složení výrobku chutím obyvatelstva. To je samozřejmě nesmysl, neboť poroty složené z českých občanů pravidelně dávají hlasy západním verzím potravin, kdykoli se provádí senzorické srovnání. A proč potom Češi masově jezdí na nákupy do Německa? Kvůli kvalitě, samozřejmě.

Jak je něco takového možné v tržním hospodářství? Jak to, že selhává učebnicová poučka o konkurenci v podmínkách kapitalismu? Není s teorií něco v nepořádku? Ne, není. Teorie popisuje oligopol (trh, jemuž dominuje několik málo výrobců) a oligopson (trh ovládaný hrstkou velkých nakupujících). Oba případy nedokonalé konkurence vystihují podstatu problémů českého potravinářského trhu.

Trhu dominuje hrstka hypermarketových sítí. Kdo rozhoduje o nákupu zboží? Hrstka nákupčích, kteří mají o trhu svoji představu. Tou je český spotřebitel jakožto monstrum, jehož dědičná choroba zbavila většiny chuťových a čichových buněk. Naopak jej příroda obdařila geniální numerickou pamětí společně s chorobným lakomstvím, takže kdykoli vezme do rukou nákupní vozík, neomylně jej naplní až po okraj laciným šuntem.

Oligopson hypermarketů úspěšně spolupracuje s oligopolem výrobců, takže výsledkem je řetězová reakce: nízká cena – úspory v kvalitě – ještě nižší cena – ještě ohavnější úspory v kvalitě.

Otřesná degradace kvality

Výsledkem tohoto pekelného cyklu může být nakonec takové neštěstí, jakým je dnešní podoba karlovarských trojhránků. Kdysi skvělý zákusek s chutí oříšků a kakaa. Nyní nepohledná a nechutná hnědá hmota vhodná jako pohoštění pro návštěvu, kterou už nechcete podruhé vidět. Trojhránkům nepomohl zápis do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení: degradace kvality je tak otřesná, že by měla vstoupit do učebnic chemie.

Samozřejmě, místo karlovarských trojhránků – mimochodem, kde se asi vyrábějí ve skutečnosti? – si můžete koupit něco jiného a konkurence zafunguje: výrobce zjistí, že chyboval, a vrátí se ke starému receptu. Takto trh zafungoval u nového receptu Coca-Coly, který spotřebitelé nepřijali.

Ale ne: v českém hypermarketu vám vybíravost nepomůže. Navzdory desítkám značek je těžké vybrat cokoli kvalitního. Pokud se vám to přece jen povede, připravte se na ceny odpovídající příjmům lucemburského bankéře. (Nákupčí hypermarketu pak pokrčí rameny a řekne: „Pokoušeli jsme se nabídnout i lepší kvalitu, ale zákazníci ji prostě nechtějí.“)

Takže vyrazíte na nákup do Drážďan. Šťastnou cestu!

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 7.7.2016