Konečně se našel viník nízké kvality tuzemských potravin. Premiéři zemí Visegrádu to odhalili zcela jednoznačně, může za to Brusel, který dostatečně nekontroluje, co se k nám dováží.

Německé, dánské nebo bůhvíjaké firmy prodávají pod stejným názvem a za stejnou cenu v Česku, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku jiné, horší zboží. S tím se musí něco udělat, nebo bude zle. Po takovém extempore na poslední schůzce V4 si musí tuzemský občan nutně říci, že z něho někdo dělá pitomce.

Není to však Evropská komise v Bruselu ani němečtí potravináři, ale čtyři populističtí premiéři. Potraviny v Česku a dalších východoevropských zemích nejsou stejně drahé jako v Německu nebo Rakousku, ale v průměru o polovinu levnější. O tom svědčí údaje Eurostatu i prostá návštěva trhu v některé ze západních zemí.

Kdo zaplatí za kilogram sýra tisíc korun, ten se nemusí bát špatné kvality. Kdo však v českých supermarketech hledá sýr s cenou pod dvě stě korun za kilo, ten nemusí být nakonec úplně spokojen.

Kvalitnější potraviny v německých či rakouských supermarketech jsou dražší, to potvrdí každý, kdo udělá častěji běžný nákup. Může se stát, že některé zboží je v akci, že se projeví vliv o poznání nižší sazby daně z přidané hodnoty nebo vliv mnohem většího trhu německy mluvících zemí. Dají se tedy najít potraviny, které jsou v západních obchodech levnější, ale nakonec se tam vždycky stejně utratí víc.

Důvodem je mimo jiné fakt, že se na západě nabízí zboží chráněných značek s kontrolovanou kvalitou. Konkrétně v Rakousku se v zásadě nekupuje jiné než rakouské mléko, které je produkováno pod značkou Heumilch nebo Wiesenmilch, tedy od krav, které se většinu roku pasou na louce a v zimě dostávají pouze seno.

Mnozí zákazníci dávají přednost mléku od krav z regionu, kde žijí. Logicky tedy nakupují lepší mléko a máslo než Češi či Slováci, kterým je úplně jedno, v jakém kravíně jsou zavřeny a jakou siláží či granulemi živeny krávy, jejichž mléko konzumují. Stejné je to s vejci. V Německu ani v Rakousku se neseženou vejce od slepic z klecí, v Česku zabírají „klecáky“ naprostou většinu trhu.

Živit se potravinami z velkovýroby, navíc s úplně nekontrolovanou kvalitou, není žádné štěstí. Vydělávají však na nich domácí průmyslově-zemědělské konglomeráty, jejichž zájmy zdejší politici hájí, a proto s tím nemohou nic dělat.

Maximálně je možné napadnout nadnárodní koncerny, které prodávají na východě pod stejnou značkou limonádu či kečup horší kvality než na západě. Je opravdu možné, že zneužívají poměrů nastavených příliš benevolentně kvůli domácím potravinářským koncernům.

Politici typu Bohuslava Sobotky, Roberta Fica či Viktora Orbána měli víc než deset let čas zavést účinnou regulaci kvality všech potravin. Neudělali to, protože podporují nekvalitní domácí velkovýrobce. Teď své selhání maskují tím, že za nekvalitní prohlašují jen zboží z dovozu a za viníka toho stavu Evropskou komisi. Tím bohužel dávají najevo, že se zlepšení zdejších poměrů jen tak nedočkáme.