Neviditelný pes

POSTSCRIPTUM: K Astonově „bábě zvědavce"

1.9.2021

1000 km jízdy průměrnou rychlostí 67 km/h představuje 15 h jízdy. Při průměrné spotřebě – u elektromobilu je vhodnější hovořit o příkonu motoru, ale v podstatě se jedná o totéž – 25 kW to znamená, že v akumulátoru musí být k dispozici energie 375 kWh. 

Dostat do akumulátoru energii 375 kWh za 8 min znamená mít nabíječku o výkonu ca 2800 kW (375 kWh ÷ 8/60 h = 2812,5 kW), tj. 2,8 MW. Pro přenos takového výkonu standardním rozvodem 3×400/230 V je třeba mít k dispozici vedení schopné vést proud minimálně (tj. při využití všech tří fází a jejich zapojení do ∆ [3 × 400 V]) ca 2300 A
(2 812 500 W ÷ [3 × 400 V] = 2343,75 A). Pro představu: Kanálem blesku při bouřce teče proud řádově 10 000 A. Tady by bylo třeba proudu jen 4× slabšího. Alternativou je použití vysokého napětí. Nejnižší vysoké napětí, které je standardně k dispozici, je 22 kV. Při jeho užití by proud byl ca 43 A (2343,75 A × [400 V ÷ 22 000 V] = 42,61 A), což už je technicky komfortní. Znamenalo by to ale připustit laiky k manipulaci s vysokým napětím. (Připouštím, že by se touto cestou mohla ušetřit nějaká energie při kremacích jejich tělesných pozůstatků.)

Nabíjecí stanice se šesti stojany (jako běžná benzínová pumpa) by musela mít zajištěn příkon ca 17 MW (2812,5 kW × 6 = 16 875 kW), to jsou 3,3 % výkonu jednoho dukovanského reaktoru. Postavíme-li pouhých 120 takových nabíjecích stanic, bude třeba, aby měly k dispozici celý výkon JE Dukovany (čtyři bloky po 510 MW). Nebudou jej odebírat stále celý. Tím vznikají další velké problémy: Takové zátěže nelze připojovat k síti a zase od ní odpojovat systémem 0/1 (vypnuto/zapnuto), jak člověka napadne, resp. dle okamžité potřeby, na to se sjednávají odběrové diagramy. Budou nabíjecí stanice lákat či dokonce svolávat motoristy k nabíjení nějakým on-line systémem? Budou platit pokuty za neodebranou energii?

Zmíněných 120 nabíjecích stanic se šesti stojany by ovšem bylo žalostně málo (1,6 stanice, či chcete-li 9,5 stojanu, na okres). Kolik dnes máme čerpacích stanic a kolik bychom potřebovali stanic nabíjecích pro plnou elektromobilitu (nebo třeba i jen poloviční, či čtvrtinovou) si laskavý čtenář-motorista odhadne sám. A kolikrát jeho odhad překročí hodnotu 1,6 stanice na okres, tolikrát nechť zvýší potřebný počet jaderných elektráren (o výkonu ca 2 GW) k dispozici. Jistě, všechny stojany všech nabíjecích stanic nebudou obsazeny současně téměř nikdy. Problém je, že být mohou; a proto vyžadují příslušný rezervní výkon elektráren.

Mám intenzivní pocit, že tady s námi někdo hraje nečistou hru. Zneužívaje nedostatečného vzdělání široké veřejnosti v otázkách fyzikálních, vede nás do situace energetického – a tedy totálního – kolapsu civilizace. A až nás bude mít tam, kde nás mít chce, vysměje se nám jako čert držící blánu s úpisem podepsaným krví tomu, kdo si myslel, že jej přechytračí.

Končím slovy z Astonova úvodníku: Zelená vlna je zjevně neodvratná, jako byla u nás po válce neodvratná vlna bolševismu: společnost musela padnout až na dno, aby bolševické pijavice setřásla – následky jsou trvalé. Totéž bude se zeleným běsněním. Lidé si ho přejí, myslí, že elektřina vzniká v zásuvce, a vědí, že nesmrdí.

Martin Petráček


zpět na článek