Martin Fassmann je jedním z nejvýznamnějších tuzemských ekonomů, přesto se bez ohledu na svou důstojnost nebývale rozčílil při debatě v České televizi.

Při debatě se mluvilo o tom, že živnostníci s nižšími příjmy dostanou možnost platit takzvanou paušální daň. Namísto odvodů na sociální a zdravotní pojištění a také namísto daně z příjmu odvedou každý měsíc pět tisíc korun. Pokud je odvedou, stát si jich už nebude všímat.

Martin Fassmann se nemohl smířit s tím, že vláda vychází tak daleko vstříc jedné sociální skupině, nikdo však nemyslí na zaměstnance, které budou úřady odírat ještě víc než dříve. Příčinou Fassmannova výbuchu byl jeho cit pro spravedlnost.

Opravdu, zaměstnanci se pomalu stávají těmi jedinými, kteří drží nad vodou státní rozpočet. Z jejich práce se odvádí částka ve výši 45 procent hrubé mzdy jako sociální a zdravotní pojistné. K tomu studenou progresí průběžně nabývá reálná sazba daně z příjmu, běžná je reálná sazba přes 15 procent.

Když se tyto povinnosti očistí od byrokratických nánosů v podobě superhrubé mzdy a podobně, stát sebere zaměstnancům 45 procent z částky, kterou stojí jejich práce.

V tomto ohledu jsou na tom lépe třeba živnostníci. Sazby pojistného na důchody i zdravotní péči jsou přesně poloviční, daň z příjmů se platí až po odečtení nákladů, a tak malí podnikatelé platí třetinu nebo čtvrtinu toho, co zaměstnanci.

Zavedením paušální daně teď stát připouští, že z nich příliš peněz nedostane a že bude rád, když zaplatí aspoň něco. Nespravedlnost by v tom odhalil každý. Proč třeba platí živnostníci poloviční sazbu zdravotního pojištění, když mají nárok na stejnou zdravotní péči?

Vstřícnost státu vůči živnostníkům má ovšem důvod, který zní, že s nimi prohrál vyčerpávající daňovou válku. Vyhlásil ji zavedením kontrolních hlášení a pokladen EET, které se ostatně budou v příštím roce rozšiřovat na další sektory. Nevydělal na tom však a i největší optimisté připouštějí, že získal maximálně nějaké drobné.

Ani tak nejde o to, že se živnostníci naučili nové předpisy obcházet, i když je to samozřejmě vždycky možné. Řada z nich nápor byrokracie nevydržela a zavřela příslušný krám a hospodu.

Likvidace sektoru venkovských živností prospěla pouze velkým obchodním a restauračním řetězcům, a to ještě jen dočasně, protože volná místa obsadily asijské provozovny. Náklady likvidační války zaplatili zaměstnanci, takže finanční problém tím nevznikl.

Vláda si však svým byrokratickým tažením zkazila pověst. Její nástup při EET včetně udavačského webu připomínal obdobné tažení, kterým v 50. letech komunisté vymýtili živnostníky úplně.

Tentokrát vláda nesledovala stejný účel, přesto přesvědčila všechny malé podnikatele o tom, že stát je nepřítel. Teď přichází s paušální daní jako olivovou ratolestí a i když to živnostníkům příliš významně nepomůže, jistě ocení smířlivý postoj vlády a státu vůbec. Ovšem stejně jako za vyčerpávající válku se živnostníky, také za mír zaplatí zaměstnanci, v tom má Martin Fassmann pravdu.

Autor je komentátor serveru Echo24