Co je třeba udělat k otočení špatného vývoje ekonomiky?

Několik banálních kroků. Ale neškodí si je polopaticky sesumírovat:

1. Je třeba přijmout opatření v rámci ekonomické politiky státu.

2. To ale vyžaduje velká politická rozhodnutí.

3. K přijetí těchto rozhodnutí nestačí jen správně diagnostikovat současný stav a z diagnózy odvodit správnou léčbu. Je třeba dojít k politickému konsenzu a dlouhodobé podpoře takového konsenzu.

4. K tomu je ale třeba mandát a odvaha.

5. Mandát i odvahu lze odvodit pouze z jasně formulované společenské poptávky po změně. Nikoli po jakékoli změně. Po změně našeho eurosocialismu zpět na kapitalismus.

6. Tato poptávka nesmí být artikulována pouze v rovině všeobecné frustrace, musí převážit poptávka po konkrétních krocích, které zbaví ekonomiku balastní zátěže a vrátí jí motivaci.

7. Tuto poptávku je možno kultivovat pouze veřejnou debatou, ovšem debatou, která bude sycena nejen analýzou dnešního stavu, ale právě konkrétními návrhy, pro které je třeba získat podporu.

8. Nejde o nic menšího, než když bylo třeba získávat podporu pro liberalizaci cen či privatizaci před více než 20 lety.

9. Dnešní společenská debata je vedena v zásadě nikoli o tvorbě bohatství, ale o jeho přerozdělování. A to je ten základní a klíčový defekt dnešní doby. To je dnešní hlavní společenská nemoc.

10. I tak zdánlivě odlišná témata, jako je boj s korupcí, čerpání evropských fondů, "spravedlivá" daňová politika, důchodová reforma, neefektivní hospodaření na komunální úrovni, grantová politika, podpora vědy, sportu, kultury či volnočasových aktivit, to vše je pouze o rozdělení bohatství, jehož vznik se považuje za tak nějak samozřejmý.

11. Ve veřejnosti zcela zvítězil pocit, že za vše může špatné přerozdělování či špatná kontrola přerozdělování. Zvítězil pocit, že pokud se někomu nevede dobře, je to kvůli tomu, že k němu nebyl nasměrován tok zdrojů, protože byl chybně (či zločinně) nasměrován jinam. Zvítězil pocit, že pokud se zlikvidují zpronevěry a zdroje rozdělí lépe a spravedlivěji, budou mít všichni všeho dost.

12. Potíž je však už v tom, že je toho stále méně k přerozdělování. Bohatství vzniká málo, ne že je špatně rozdělováno. Tam je třeba nasměrovat společenskou pozornost.

13. Lidé musí začít považovat za vážný problém sníženou motivaci tvůrců bohatství a sníženou ochotu investovat, pokles zájmu o úvěry, o rozjetí nových projektů, ztrátu vůle ke zdravému riskování.

14. Nižší vůle k podnikavosti je způsobena nižší mírou svobody, především té ekonomické. To by měla veřejnost začít cítit jako nikoli akademický problém, ale jako problém svých peněženek. Bez tohoto uvědomění není zásadní změna možná, bez toho současný neblahý trend zvrátit nepůjde. A lidem bude čím dál hůř a čím dál víc budou jen nadávat, že je někdo okrádá.

15. Kdo to lidem začne říkat?