Prolomit či zachovat, to je, oč tu běží. Dalo by se parafrázovat známé dilema Shakespearova Hamleta. V severočeské praxi se týká limitů na těžbu uhlí a udržuje v napětí řadu ohrožených obcí.

S možností rozšířit těžbu uhlí za hranice území vytyčeného před více než dvaceti lety tehdejší vládou si politici pohrávají řadu let. Tím vnášejí nervozitu nejenom mezi občany bydlící v ohrožených lokalitách, ale také mezi horníky, kteří cennou surovinu dobývají. Prvním hrozí ztráta střechy nad hlavou, nebo zaměstnání, druzí žijí s vědomím, že rovněž mohou přijít o práci. Střídavě tak protestují a připomínají politikům, že v této věci se nemohou ideálně rozhodnout.

Tedy tak, aby se zalíbili všem občanům. V životě, i v tom politickém, to tak často chodí. Určitá rozhodnutí vyžadují kus odvahy a nebudou zdaleka všemi kladně přijímána.

Záležitost týkající se limitů pro těžbu uhlí do této skupiny patří. Názorně to dokumentuje dění v těchto dnech. V pondělí před úřadem vlády demonstrovali horníci. V úterý se snažil ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek uklidňovat nespokojené občany ohrožených obcí a zaměstnance firem, které by v případě prolomení limitů patrně zanikly. Mezi těmito vyhraněnými postoji se vláda snaží balancovat.

Zatím se to jeví tak, že se nechce přiklonit ani na jednu stranu. Vypadá to na to, že se ministři pokusí z tohoto problému opatrně vytratit a přenechat jeho řešení svým nástupcům. Právě tak lze vnímat slova o odložení rozhodnutí do roku 2020.

I když pět let rychle uteče, z pohledu lidí, jejichž životů se limity na těžbu uhlí nějakým způsobem dotýkají, je to hodně dlouhá doba. Odpůrci i zastánci prolomení limitů se tak momentálně shodnou v jediném. Chtěli by znát definitivní rozhodnutí co nejdříve. Toto přání se jim velmi pravděpodobně nesplní.

Do jejich budoucnosti nevnášejí příliš jasno ani výroky ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. Ten v duchu už zmiňovaného dilematu připouští, že z ekonomického hlediska by bylo výhodné limity prolomit. Zároveň však dodává, že nejde pouze o peníze. V potaz se musí brát také osud dotčených obcí a dopad takovéto těžby na krajinu a životní prostředí. Z jeho slov tak mohou čerpat mírný optimismus jak odpůrci, tak i zastánci prolomení limitů.

Politici by mohli mít snazší rozhodování. To v případě, že by se mohli opírat o jasnou energetickou koncepci. Ta však zhruba deset let schází. V jejím návrhu je také pasáž, ve které se píše o hlavních zdrojích výroby energie. Těmi mají být jádro a obnovitelné zdroje. Což by nahrávalo těm, kteří v prolomení limitů na těžbu uhlí nevidí smysl.

V návrhu koncepce se však nachází i pasáž, podle které by vláda chtěla prosazovat využití uhelných zdrojů. Zastánci prolomení těžebních limitů si ji mohou vykládat tak, že země směřuje k rozšíření oblasti, ve které by se dobývalo uhlí.

Zkrátka až do momentu, kdy politici definitivně rozhodnou, budou mít horníci a občané dotčených oblastí v hlavě ono dilema o prolomení či zachování. Vypadá to na to, že jím budou svoji mysl zatěžovat ještě hodně let.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus