Toto je pokračování popisu systému Libertariánské demokracie (zde), navazuje na předchozí díl (zde).
Peníze dnes
Jak je všeobecně známo, dnešní peníze nemají žádnou reálnou hodnotu. Jejich hodnota se rovná pouze papíru, na kterém je vytištěný příslušný obrázek, resp. nákladům na zmáčknutí klávesy „Enter“, kterým se do ekonomiky banky pumpuje další virtuální blahobyt.
Stát nicméně nutí lidi používat jeho monopolní peníze (jde o tzv. „fiat peníze“, viz zde) - jejich prostřednictvím totiž kontroluje a ovládá celou společnost.
Dluhy, inflace
Staré známé pořekadlo „Kdo šetří, má za tři“ dokázal moderní stát v posledních desítkách let vyvrátit. „Kdo šetří, je idiot“ se sice ještě neříká, nic však nevystihuje dnešní stav lépe.
Centrální banka má totiž v popisu práce zajišťovat, aby bylo možné si každý rok koupit za stejné peníze méně věcí. Divné je na tom zejména to, že už to nikomu nepřijde divné...
Stát a peníze v libertariánské demokracii (LD)
Úlohou státu v systému LD je zajišťovat služby občanům, nikoliv se starat o to, aby vybraní prosperovali a ostatní každý rok plánovaně zchudli.
Proto stát v LD vydává pouze tzv. komoditní peníze, tedy poukázky na něco, co reálně existuje a má nějakou hodnotu. Například zlato. Stát pak v LD povinně garantuje jejich reálné stoprocentní krytí, tedy i možnost, že v jeden den všichni vymění své peníze zase zpět za zlato.
Stát v LD ale nijak nereguluje finanční trhy, nic tedy nebrání lidem používat jakékoliv jiné peníze či prostředky, ať už jde o zahraniční měny, bitcoiny či cokoliv jiného. Emise soukromých měn nejsou zakázány, o životaschopnosti takových peněz rozhodují pouze jejich uživatelé.
Spotřeba: nikoliv inflace... deflace je normální
Zlatý standard a deregulace finančnictví znamenají narovnání ekonomických vztahů, deflaci a zdravou prosperitu.
Přestane být výhodné být co nejblíže „tisknutí peněz“, výhodu budou mít ne ti, kteří se dostanou k výhodnějším úvěrům, ale ti, kteří budou vyrábět lépe a efektivněji.
Opět se bude vyplácet šetřit, opět se bude kupovat pouze to, co lidé nezbytně potřebují (za stejné peníze totiž „zítra“ koupí více zboží). Pominou časy tupých spekulací s nemovitostmi, investovat se bude pouze do věcí a projektů, které budou opravdu výnosné... jen hlupák by si totiž půjčoval na dovolenou či spotřebu. Peníze prostě budou mít „zítra“ větší hodnotu, zboží a služby pak hodnotu menší.
Srovnání s rokem 1929
V roce 1929 bylo deklarováno krytí koruny cca 44 mg zlata (dnes je hodnota koruny cca 1 mg Au). Plat dělníka byl cca 550 korun, průměrné ceny z té doby viz zde. Zjednodušeně (a v ekvivalentu zlata) řečeno – dělník dnes bere zhruba stejně, jen chléb je 5x levnější.
Proč „to nejde“
Stát v posledních desítkách let koná čím dál větší „dobro“. Exponenciálně. Zasahuje tam, kde by neměl, zasahuje tam, kde nesmí. Na to ovšem potřebuje peníze. A když peníze nemá, „vytiskne“ si je (pro představu – komunismem nepřerušené měnové údaje z USA viz zde – pěkná křivka, že?).
Lidé chudnou. Ne absolutně. Ale jsou chudší, nežli by mohli být. Zato stát bohatne. Víc úředníků, víc budov pro ně, větší zásahy do ekonomických a společenských vztahů. Vše probíhá pozvolna, nepozorovaně, podpořeno masívní masáží vysvětlující „výhodnost“ inflace, kvantitativního uvolňování, podpory exportu...
Libertariánská demokracie je založena na fixním omezení agendy státu a fixním omezení daňové zátěže. Zlatý standard se stoprocentním krytím je nedílnou součástí toho, aby si politici a úředníci s normálními smrtelníky nemohli dělat co uznají za vhodné.
Další díl bude věnován problematice imigrace v LD
www.LibertarianskaDemokracie.cz
www.Libertarianskyinstitut.cz