Co je důležité pro zdravý vývoj společnosti? Stabilní podnikatelské prostředí. Jedině takové prostředí umožní zaměstnávat lidi, odvádět daně a rozvíjet lidskou dovednost. Co je k tomu zapotřebí? V zásadě tři věci: 1) nízká míra přerozdělování (nízké daně a odvody), která neudusí podnikavost šikovných lidí a zvyšuje pravděpodobnost reinvestice vydělaných peněz do rozvoje firmy, 2) co nejmenší byrokracie, která nezaměstná všechny kolem zbytečnou administrativou a neznechutí člověka věnovat se své profesi a svému podnikání a 3) efektivní právní systém, tedy rychlá vymahatelnost práva. O tom, jestli tyto tři body současná, údajně pravicová vláda naplňuje, až někdy jindy.

Ke všem třem axiomům bych totiž přidal dvě zásadní vlastnosti, které jsou samy o sobě nezbytné a které v současné době velmi postrádám – zdravý selský rozum a předvídatelnost rozhodnutí státu, jeho úřadů, politiků apod. Předvídatelnost soudních rozhodnutí, aby se člověk nehnal zbytečně do sporu, kde už někdo jiný v podobné věci neuspěl, či naopak aby se pustil do hájení svých práv (a neměl obavy z vynaložených nákladů, nervů a času) s velkou mírou pravděpodobnosti, že vyhraje, protože se tak stalo v jiném analogickém sporu. Dnes se totiž k soudu nechodí pro "spravedlnost, ale pro rozsudek", jak mi svého času řekla jedna z političek, a to je opravdu tristní. Předvídatelnost zákonných opatření a povinností, aby se každý rok či dokonce každé čtvrtletí nemuseli zaměstnanci a zaměstnavatelé učit nové a nové předpisy či postupy, normy převzaté od byrokratů z Bruselu, aby se pravidla hry neměnila uprostřed zápasu nebo příliš často. Předvídatelnost finanční, ekonomická – tedy stabilní výše daní, dalších odvodů a poplatků alespoň na jedno volební období. Podnikatelé a živnostníci totiž nejsou stát nebo politická strana, oni musí plánovat ne na dny a týdny, ale na roky dopředu, jinak to mohou zabalit a následně by pak museli učinit totéž i ti, kteří žijí z jejich daní.

A copak se to vlastně děje nyní? Přesný opak předvídatelnosti a stability. Položím řečnickou otázku, co mají společného čísla 10, 14, 15, 17,5? Myslím, že většina čtenářů hned věděla, že jde o dolní sazbu DPH, která platila ještě loni, letos, a o které se uvažuje na příští rok. Je to normální? Lze plánovat nějaký byznys? Lze plánovat rozvoj firmy, zakázky, náklady atd., když ještě loni byla dolní sazba DPH 10 %, letos už je 14 %, ale příští rok bude zřejmě 17,5 % anebo také 15 %, když poslanci vládní koalice prohlasují "pareformu", či zůstane na dnešních 14 %? A kdy se to dozvíme, když už se blíží konec října a nový rok klepe na vrátka? A stejnou otázku, co mají společného čísla 20, 21, 17,5, lze samozřejmě položit i u horní sazby DPH. Předvídatelnost vývoje na úrovni informace, jaké bude počasí na Vánoce či kdo bude příštím českým prezidentem.

Nemluvě už o dalších administrativních nákladech firem a podnikatelů. Dnes už snad ani nejde o samotnou výši sazby. Stejně se ukazuje to, co všichni s hlavou na krku říkali dopředu, že zvýšení sazby daně automaticky neznamená větší výběr peněz do statní kasy, spíše naopak. O logickém preventivním utlumení spotřební nálady veřejnosti, ale i firem do budoucna, kdy se sazby třeba už měnit nebudou, ani nemluvě. Dnes už totiž jde čistě o nejistotu, co bude, kdy bude, jak bude, o nepředvídatelnost rozhodnutí našich politiků mimo jiné právě v daňové oblasti, o nemožnost plánovat kvůli permanentní reformě předchozích reforem. To všechno má obrovské negativní dopady na ekonomiku jako celek a také samozřejmě na podnikání firem, ale zároveň i na psychiku podnikatelů a jejich zaměstnanců a především na důvěru ve schopnost politiků rozumně, smysluplně a efektivně spravovat stát a zastupovat zájmy voličů.

Takže, vážení politici, přestaňte už kouzlit s těmi daňovými sazbami, beztak ekonomice nerozumíte. Podržte nastavený daňový systém beze změn alespoň dva roky, abych nebyl příliš náročný. I to bude pokrok, za který dopředu děkuji. Byl by to zároveň první náznak k návratu onoho zdravého selského rozumu.

Autor je majitel serveru www.bankovnipoplatky.com