Co by se ekonomovi stávat nemělo aneb Markéta Šichtařová přizpůsobuje fakta o czexitu a brexitu svému vidění světa! (k článku na NP dne 18.2.18)
Paní Šichtařová svoje úvahy dělí do několika okruhů, pokusím se o stejnou strukturu.
1. Mezinárodní bezpečnost. Jestli někde platí, že pomoci si v první řadě musíš sám, platí to na poli mezinárodní politiky. Příkladem je Izrael. Pokud by nebyl připraven se bránit a nedokazoval to 24 hodin denně, byl by dávno smeten ze světa a nepomohla by mu ani nejsilnější lobby v USA. Paní Šichtařová místo na vlastní síly spoléhá na NATO a USA. Postoj rozšířený, ale alibistický a předurčený k selhání.
Pokud by se paní Šichtařová jenom trochu zajímala o běh dějin, věděla by, že v počátku konfliktu lze mnoho získat. Naopak zvrácení situace bývá problematické a náročné. Například průběh a výsledek agrese Ruska proti Gruzii a Ukrajině není nic dávného. Pokud jde o sílu mezinárodních závazků, jsou přesně stejně silné jako vůle smluvních stran, meziválečné Československo by mohlo vyprávět. Jak dlouho by vydrželo izolované Česko mezi CCCPutinskem a Germanistánem, se dá odhadnout docela dobře i se zárukami USA. Nechce-li Evropa jako kulturní prostor být zničena, musí se bránit jako celek a musí jako celek mít k této společné obraně vůli a nástroje. Válka s mloky se nás týká a Izrael bojuje i za Prahu, Putin pro svoji politiku potřebuje nového Ribbentropa v Německu, které vyleze z trosek EU.
Politika agrese vůči Evropě, ať jde o putinovský revanš nebo o džihád, je založena na myšlence „rozděl a panuj!“, což není nic nového. Evropě nechybí hokynaření nezodpovědných krasoduchů, ale jednotný postup, kterým se bude Evropa chránit sama směrem na východ i na jih. Spojenectví s USA je fajn bonus!
2. Euro. Evropská měna doplácí na stav EU. Stav EU doplácí na neochotu či neschopnost přeměnit unii v něco, co funguje i mimo krásné letní odpoledne. Při otevřenosti české ekonomiky ve výši 84 % a její dominantní orientaci na zúčtování v eurech představuje česká koruna transakční náklad, který českou ekonomiku brzdí.
Ve skutečnosti existuje jediný významný důvod pro existenci samostatné české měny. Tímto důvodem je disproporce mezi paritou kupní síly a kursem. Tuto disproporci lze nazvat chorobou tranzitivní ekonomiky a s postupným vyrovnáváním ekonomické úrovně dochází k zavírání jejích nůžek jednak inflací (rostou platy i ceny), jednak kursovým vývojem (koruna posiluje). Pokud ovšem centrální banka uměle neznehodnotí kurs.
Mimochodem, tímto způsobem se do oběhu dostaly české koruny v objemu řádově srovnatelném s celým českým HDP. Bohužel, tyto peníze nejsou součástí devizových rezerv centrálních bank, ale čekají ve formě spekulativního kapitálu na jakoukoli slabost, kterou by dokázaly proměnit v rychlý zisk. Úprk k euru pak může být jediným způsobem obrany před tímto průšvihem. Bohužel, s východními platy a s úsporami obyvatelstva znehodnocenými o desítky procent.
3. Eurofondy Tady lze opravdu souhlasit s tím, že dotace jsou zlo. Problémem je, že ještě větším zlem je dotačního dumping. Takže záchranou před čapími hnízdy určitě není stav, kdy na evropském trhu budou čeští výrobci znevýhodněni dotační politikou v prospěch jejich konkurence.
4. Katastrofický scénář není v zájmu nikoho. Ve skutečnosti jde o popisy ohrožení s výraznými a rychle nastupujícími multiplikačními efekty, které je potřeba analyzovat a už v zárodku omezit jejich důsledky. Tak se s nimi pracuje při řešení jakéhokoli problému, tedy i brexitu.
5. a 6. Makroekonomické ukazatele, administrativní bariéry. Faktem je, že se nám doposud nepodařilo vyrovnat s následky komunistického hospodaření a dosáhnout efektivity Německa. Cílem by ovšem mělo být konvergenci dokončit, nikoli se utěšovat faktem, že bylo hůř a stejně jsme to přežili i s komunistickou parodií na ekonomiku. Předpokládám, že ekonomka Markéta Šichtařová nechce obhajovat protekcionismus a autarkii v rozměru Jablunkov – Cheb.
Miloš Zeman kdysi (dááávno) řekl, že cena studené války není vidět v ruinách měst a továren, ale spočívá v uniklých příležitostech, z kterých pak plyne zaostávání za Západem. Já také nejsem jeho fanouškem, ale zrovna toto bych nebagatelizoval, platí to i pro následky izolace vlivem bariér (tarifních i netarifních).
7. Bilaterální dohody. Snad by paní Šichtařové prospěl výlet na Třeboňsko, aby pochopila rozdíl mezi jedním prostorem a propojenými prostory. Na rybnících se to dá pochopit docela dobře. I v ekonomice platí, že kontinentální prostor bez bariér je něco jiného než malé a ještě menší národní ekonomiky propojené hromadou dohod, které obchodní bariéry pouze snižují a nesou nemalé riziko porušování a obcházení. Bilaterální dohody vždy odrážejí sílu obou smluvních stran. I sama dohoda o obchodu je obchodem uzavřeným za určitých podmínek a výnos z této dohody si strany dělí podle své síly (Británie – EU, Česko – EU). A Česko potřebuje evropský trh asi tak milionkrát víc, než EU přístup na trh český.
8. a 9. Tautologie msty. Objektivně vzato to nejlepší, s čím může UK po brexitu počítat, je konec provazu, za který tahá Kanada ve vztahu s USA. Viděno očima paní Šichtařové se Unie mstí Albionu tím, že nechce platit iluze, s kterými Britové hlasovali pro vystoupení z Unie.
V době, kdy UK vstupovalo do ES, bylo žádanou nevěstou a bylo přijato za exkluzivních podmínek. Vystoupením se jich dobrovolně vzdalo. Naivními představami o brexitu bylo, že pravidla si určí Británie a brexit bude vyzobáním hrozinek z integračních dohod na úkor zbytku (tedy i nás). Ve skutečnosti platí, že takovýto rozvod si na každé straně platí každý sám a nové podmínky spolupráce je potřeba dojednat podle zásady „já pán – ty pán“. Já, samozřejmě, nemám dostatek informací o tom, zda a jakým způsobem dělá Unie Britům šprajcy, ale co brání Britům, aby opláceli stejným? Jedině kdyby přiznali, že brexit je neskonale větším problémem pro Albion, než pro kontinent.
Pokud ovšem autorka vychází z premisy, že Unie zlovolně brání brexitu, pak pro ni je každý zádrhel v těchto opravdu složitých jednáních důkazem msty uražených kontinentálčíků. Takový postulát je pro ni ovšem nezbytně nutný k obhajobě myšlenky, že pokud se zbytek EU nebude „mstít“ vystupujícímu Česku, tak uzavřené bilaterální dohody mohou být pro Česko mnohem lepší, než členství v EU. Ve skutečnosti přichází s požadavkem, aby EU czexit financovala, a to trvale.
10. Býti členem. Úvahu o možnostech, které má k prosazování vlastních zájmů země členská a země nějakým způsobem přidružená, paní Šichtařová pomíjí. Hledáme-li příklad, stačí se podívat na způsob, jakým dokáže členské Řecko šikanovat nečlenskou Makedonii.
Na závěr je nutno s paní Šichtařovou souhlasit, že i czexit bychom nějak přežili. Nakonec jsme přežili černou smrt i třicetiletou válku. Otázkou zůstává, zda opravdu je rozumné provádět politiku, která vede Česko ze středu Evropy na západ Ruska.