Dovoluji si tímto reagovat na článek pana Vadima Fojtíka Je to dobrý, ještě svítí, který se řadí do ohromné a stupňující se propagandistické kampaně, obviňující za všechny potíže evropské elektrizační soustavy obnovitelné zdroje elektřiny.

Nejprve k "záporné" ceně elektrické energie. Autor nejprve z tohoto jevu viní obnovitelné zdroje elektrické energie. Tvrdí, že provozovatelům těchto zdrojů vůbec nezáleží na konečné ceně a byli by ochotni tuto elektřinu prodávat za "nulu". Současně však v další části nabízí varianty řešení, mezi nimiž zůstává stanovení ceny elektřiny na burze, kde by fungoval stav nabídky a poptávky, takže by v případě převisu nabídky cena elektřiny výrazně klesala a v případě přebytku poptávky by cena výrazně rostla. Pan Fojtík tvrdí, že by situaci v tomto případě vyřešilo, pokud by ihned pro všechny obnovitelné zdroje elektrické energie skončila dotační podpora a každý by "jel" za své.

Proč by to nefungovalo? Protože provozní náklady obnovitelných zdrojů elektřiny, a to jak fotovoltaiky, tak energie větru, jsou velmi nízké. Tyto zdroje vyžadují minimální údržbu, a tak u těchto zdrojů hraje primární roli investiční náklad. Jestliže s dotační podporou byly návratnosti investic předpokládány do 15 let, bylo dosahováno i návratnosti poloviční. To proto, že investiční náklady klesaly rychleji než rozhodování zákonodárců o podpoře. Nejlepším příkladem je současnost, kdy je podpora výkupu elektřiny v Česku na necelých 3 Kč/kWh a návratnost nových fotovoltaických zdrojů je přesto kolem 6 let. Panely jsou dnes k dispozici za třetinu ceny roku 2010! Úplné zrušení dotací pro již postavené obnovitelné zdroje by tudíž prodloužilo jejich návratnost někam k životnosti těchto elektráren, která se dnes odhaduje na 20 let. I klasické zdroje tepelných či atomových elektráren se potýkají s problémem návratnosti, u atomových elektráren navíc doprovázených problematikou likvidace jaderného odpadu, která stále není vyřešena k všeobecné spokojenosti.

I bez dotací by tedy obnovitelné zdroje byly schopné konkurovat tepelným elektrárnám. Banky by si rády počkaly několik dalších let na zaplacení úvěrů na obnovitelné zdroje, než aby tlačily společnosti provozující obnovitelné zdroje do bankrotu za každou cenu. Jiná věc je, zda dotační politika výstavby obnovitelných zdrojů energie byla nutná v tak masivním měřítku. Zde se asi všichni shodneme na tom, že nebyla. Dotační podmínky mohly být i u nás mnohem méně lukrativní a stejně by se i v našich podmínkách fotovoltaice mohlo docela dobře dařit. Ceny panelů byly totiž závislé právě na podpoře, a tak si výrobci panelů díky štědré podpoře účtovaly nehorázné ceny a jejich investiční náklady již byly v převážné míře zaplaceny. Mohou tak dnes prodávat panely víceméně za výrobní náklady s velmi malou marží.

Na závěr svého příspěvku bych rád zdůraznil jednu jedinou věc. Přestaňme se strašit black-outy a podobnými apokalypsami. Moderní společnost je ze své podstaty závislá na elektřině a výpadky dodávek způsobené přírodními vlivy nebo technickým stavem přenosové soustavy a kapacitou zdrojů jsou samozřejmě nemilé. Těžko se ale vyplatí takové investice, které by neúměrně zdražovaly distribuci elektřiny nad jistou technicky rozumnou mez. Energetický mix založený na využití všech dostupných zdrojů výroby včetně obnovitelných je tudíž na místě podporovat. Nezapomínejme, v návalu svaté války proti "zdražování", že právě obnovitelné zdroje jsou jedinou možností, jak se vyhnout závislosti na dodavatelích energetických surovin z arabského světa či z Ruska.