Již v úterý, během velkých problémů české elektroenergetické sítě bylo jasné, že jej v prvé řadě zneužijí mluvčí jaderného průmyslu k horování pro své vlastní zájmy. Stalo se. Tak například v MF Dnes, ale současně i v Právu a v Neviditelném psu se čtenáři od provozního fyzika jaderné elektrárny Dukovany Daneše Burketa dozvěděli řadu až mýtických nepravd i prostých omylů. Ačkoliv přesné příčiny výpadku budou teprve vyhodnoceny, představitelé zodpovědné ČEPS dnes hovoří o rozpadu části sítě. Ta je přetížená vývozy naší elektřiny do zahraničí. Vypadla síť a zdroje musely být utlumeny, nikoliv naopak. Hovořit o nedostatku elektřiny i přes nárůst spotřeby díky klimatizačním systémům a navzdory letním odstávkám jednotlivých elektrárenských kapacit je nesmyslné. Pokud by ČEZ nevydělával na masivních exportech, mohl by bez problémů odstavit několik nejproblematičtějších bloků, ať již hnědouhelných elektráren nebo jadernou elektrárnu Temelín.

Pan Burket neopomněl, jako již mnohokrát, postrašit veřejnost před využíváním větrné energetiky, které by podle něj mohly situaci v elektroenergetické soustavě zhoršit. Je pravda, že větrná energie kolísá v porovnání s ostatními zdroji nejvíce. Síla větru se přirozeně mění. Ale to ani při větším množství větrné elektřiny v síti není nepřekonatelným problémem. V Dánsku je z větru vyráběno asi 20 % elektřiny, v německém Šlesvicku-Holštýnsku více než 25 %. V České republice zatím vyrábíme z větru méně než desetinu procenta.

Větrná energie je ze své povahy decentralizovaná - rozprostřená po celém povrchu regionu, státu nebo kontinentu. S rozvojem větrné energetiky tak klesá možnost, že se najednou zastaví všechny větrné generátory. Díky vzájemnému propojení energetických sítí jsou tak regionální výpadky relativně snadno vyrovnávány. Územní rozptýlenost tohoto zdroje také znamená, že elektřina je vyráběna blíže spotřebiteli. Výroba obnovitelné energie má tedy na přenosovou soustavu i pozitivní vliv - není potřeba tolik drátů, aby přenášely velké množství elektřiny od velkých centrálních zdrojů k místu jejího využití.

Jaké množství elektřiny vyrobíme z větrných elektráren se již dnes dá navíc velmi dobře předpovědět na několik desítek hodin dopředu. Výhodou též je, že fouká převážně v zimě, kdy se elektřiny spotřebuje nejvíce. Větrné turbíny se tak vhodně doplňují se sluneční energií nebo s elektřinou z vody, které jsou nejdostupnější v létě, respektive na jaře.

Velkou hrozbou pro přenosovou síť jsou naopak výpadky největších zdrojů. Náhlé odstavení jaderné elektrárny Temelín, kterého jsme svědky až příliš často, má na elektroenergetiku daleko vyšší nároky, než je tomu u stokrát menších výkonů jednotlivých větrných farem. Naše soustava tak podle pravidel provozování musí udržovat operativní zálohu o kapacitě odpovídající největšímu připojenému bloku - v případě České republiky je to právě reaktor temelínské elektrárny. I proto experti ČEPS říkají, že nárůst celkového instalovaného výkonu větrných elektráren do 1000 MW neznamená z hlediska stability sítě žádný vážný problém. Ale k takovému počtu větrníků nás čeká ještě dlouhá cesta.

Z čeho budeme v budoucnosti vyrábět elektřinu a teplo, o tom musíme velmi důkladně diskutovat. Ale mělo by být jasně odlišeno, co je veřejný zájem a co snahy jednotlivých průmyslových lobby urvat si co největší koláč pro sebe.

autor je energetickým poradcem sdružení Calla