POHÁDKA PRO DOSPĚLÉ: O dlouhodobém a neomezeném hospodářském růstu
Když se v současné politice hovoří o ekonomickém (hospodářském) růstu, je všeobecně přijímáno paradigma postavené na modelech nekonečného růstu jako přirozeného stavu. Ekonomický růst je dlouhodobé zvyšování ekonomického potenciálu a reálné produkce země, vyjadřovaný obvykle jako meziroční nárůst hrubého domácího produktu (HDP). Ten je modlou vlád všech států, a přes paritu kupní síly, nebo přepočtem na dolary či eura umožňuje porovnávání ekonomické síly různých zemí.
Za rok 2025 získali Nobelovu cenu za ekonomii ekonomický historik Joel Mokyr a ekonomové Philippe Aghion a Peter Howitt za výzkum, jak technologické inovace spolu s otevřeností společnosti novým myšlenkám podporují dlouhodobý a neomezený hospodářský růst a trvalé zvyšování životní úrovně. Mokyr zjistil, že udržitelný pokrok vyžaduje nejen praktické znalosti, ale i vědecké porozumění toho, proč věci fungují, aby na objevech mohly stavět další generace inovátorů. Podle Aghiona a Howitta není hospodářský růst pouhý hladký proces hromadění kapitálu, ale je poháněn inovacemi, které aktivně ničí staré technologie, firmy a pracovní místa, aby uvolnily místo novým, produktivnějším. Tím popsali mechanismus kreativní destrukce, při níž nové a lepší technologie nahrazují staré, což může přinést hospodářský růst ale i napětí, a proto hospodářský růst závisí na schopnosti společnosti tyto konflikty zvládat.
Z uvedené krátké charakteristiky „průlomových ekonomických poznatků“ se zdá, že práce spíše zasloužila Nobelovu cenu za beletrii.
Obhajoba neomezeného růstu odporuje přírodním zákonům, podle nichž má všechno své přirozené meze a nic nemůže růst, trvat nebo mít úspěch do nekonečna. Každá expanze v podnikání, moci i ekonomice jednou narazí na své hranice. Když každé rostoucí stvoření dosáhne předurčeného tvaru a velikosti, přestane růst. Nenajdete žirafu mající krk o pět metrů delší než ostatní žirafy, a ať krmíte myš jakkoliv, nikdy nedoroste do velikosti slona.
Tento fakt odrážejí česká přísloví a rčení „Žádný strom neroste do nebe“, „Nic netrvá věčně“, „Každá jitrnice má dva konce“, „Všeho do času“, a obdobná přísloví v jiných jazycích: angličtina: „All good things must come to an end“, „Everything has an end“; němčina: „Alles hat ein Ende (nur die Wurst hat zwei); francouzština: „Tout a une fin“, „Toutes les bonnes choses ont une fin“; španělština: „Todo tiene su fin“, „Lo bueno, si breve, dos veces bueno“; italština: „Tutto ha una fine“; maďarština: „Egyszer mindennek vége van“.
Jak může skončit neomezený konzum, je naturalisticky popsáno v Erbenově pohádce Otesánek, a podobných pohádkách jiných národů (např. pohádky slovenské, maďarské, severských národů, ruské a indické).
Ale neomezený hospodářský růst s neomezeným konzumem počítá, neboť neomezený růst produkce vyžaduje i neomezený růst spotřeby! A v tom je úskalí růstu HDP. Pokud je v Praze evidováno více aut než obyvatel včetně kojenců a nemohoucích starců, bude v Praze další prodej aut narážet na strop, daný i ekologickými faktory. Obdobná situace je ve více segmentech trhu, a to nejen v ČR. Podle Aghiona a Howitta by tedy měla nastat kreativní destrukce. Ale je zřejmé, že svůdná cesta z nadprodukce je zbrojení. Aby veřejnost na tuto cestu slyšela, je nutné najít nepřítele, a není podstatné, zda bude skutečný či fiktivní. Hlavní je hospodářský růst. Bohužel, stejně tak, jak vede hromadění hořlavého materiálu k požáru, může vést hromadění zbraní k válce. V ní sice zahyne mnoho lidí, zničí se zbraně a další hodnoty, ale poválečná obnova může začít s vidinou hospodářského růstu.
Bude 3. světová válka, nebo konečně někdo přijde s teorií a praxí udržitelné ekonomiky?