Podnikatele prý víc tíží jiné věci, než emisní povolenky. Je to fakt, nebo další mediální fabulace, odtržená od reality?

Emisní povolenky jsou podle komentáře na Lidovky.cz (zde) „pod palbou více než jiné, podnikatele výrazněji zatěžující věci.“ Jistě, třeba nastupující výkaznictví ESG (Environmental, Social, and Governance, zde) je obrovskou a drahou zátěží, jež navíc firmám nic nepřináší. Mimochodem, běžný člověk stále nemá nejmenší tušení, co ta zkratka ve skutečnosti znamená. Jenže, povolenky jsou důvodem již akutně hrozícího nedostatku energie, který způsobuje její vysoké ceny. Což je základ problémů podnikatelů, protože kvůli nim ztratili a dále ztrácejí konkurenceschopnost.

Proto jsou emisní povolenky pod onou „palbou“. Nikoli proto, že jde o snadný politický cíl. Ani v tom není snaha zničit prostřednictvím regulací konkurenci, jak přesvědčeně tvrdí autor zmíněného komentáře. Kdyby přitom chtěl jít k podstatě věci, zjistil by, že právě emisní povolenky jsou tou regulací, která má za cíl zničit konkurenci. Ve jménu klimatu, jehož vývoj nemají státy v EU nejmenší šanci ovlivnit. Navzdory jejich dlouhodobé a zatraceně drahé snaze snižovat své emise oxidu uhličitého totiž ty celosvětové stále rostou.

Emisní povolenky jsou samy základem problému států v unii. A pokud dojde k jejich rozšíření na dopravu a vytápění budov, základní problém se dále rozšíří. Samozřejmě, ostatní a stále přibývající unijní regulace celý problém umocňují. Jen s minimálním zjednodušením lze konstatovat, že dokud budou povolenky – a zejména dokud se s nimi bude volně obchodovat – nemůže s prostoru EU ani blýsknout na lepší časy.

To samo o sobě vyvrací i další argument příznivců jejich zachování. Ten spočívá v tvrzení, že jsou „nejlevnějším a nejefektivnějším opatřením na ochranu přírody a klimatu“. Kdyby byly na celém světě a stála tolik, co v unii, pak možná. Otázkou ovšem je, zda by se za to někomu ve světě chtělo platit zavedením dotačního socialismu a obecným poklesem životní úrovně. Pohled do světa ukazuje, že odpověď je ne. Protože všichni vidí, k čemu to v prostoru unie vede. Ke ztrátě konkurenceschopnosti, ztrátě životní úrovně a k dluhům. Kdo není konkurenceschopný, nemá životní úroveň a má dluhy, ten je chudý. A kdo je chudý, nemá peníze ani chuť na to, aby nejen „zachraňoval klima“, ale ani na to, aby úplně normálně chránil životní prostředí.

Snaha zrušit emisní povolenky se rovná snaze zachránit konkurenceschopnost a s ní i životní úroveň. Tedy bohatství. Neboť jen bohaté státy mohou bránit důsledkům „změny klimatu“.

Zrušení emisních povolenek je prvním krokem k záchraně. Za ním musí následovat krok druhý. Zrušení celého Green Dealu. Protože jeho „modifikace“ nic nezmění. Je to ostatně vidět na nejnovějším řešení z dílny Ursuly von der Leyenové, který se jmenuje CleanIndustrialDeal(zde a zde).

Psáno pro server iUhlí.cz