Navzdory vládnímu ujišťování, že energie máme dostatek, plynové zásobníky jsou plné a energetická krize nehrozí, její návrat vyloučit nelze. Naše plynové zásobníky se právě vyprazdňují, a to ještě zima pořádně nezačala. Před měsícem, 24. října, byly tuzemské zásobníky plynu naplněny skutečně z 92,56 procenta. V neděli 24. listopadu už jen z 81,17 procenta. Lze se to dočíst na webu zasobyplynu.cz. Aktuálně do ČR přitéká 118,38 GWh za den, spotřeba činí 299,47 gigawatthodin. Ze zásobníků se odebírá 183,9 GWh denně, plní se rychlostí 2,81 GWh.

Těžko říci, co za tím vězí. Do Evropy a také k nám stále ještě proudí zemní plyn z Ruska, terminály na zkapalněný plyn LNG při západním pobřeží kontinentu fungují a lodě u nich celkem plynule přistávají. Důvodem může být zdražování plynu. Na burze nyní megawatthodina stojí bezmála 48 eur, o 10,11 % více než před měsícem a skoro o 9 % více než před rokem. Dalo by se tedy uvažovat o tom, že obchodníci čekají na lepší ceny a zatím si půjčují plyn z levněji pořízených zásob. Jenže vyčerpávání zásobníků od zmíněného 24. října je nepřetržitý trend, který se zrychluje.

Vývoj zásob plynu v ČR.

Sloupce ukazují plnění, resp. čerpání zásobníků, čára pokles celkových zásob.

Vývoj zásob plynu v ČR. Zdroj. zasobyplynu.cz

A není to jen u nás, je to v celém baráku. Totiž Evropě. Upozornil na to ve svém příspěvku na síti X Fatih Birol, výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury (EIA): „Odběry plynu ze zásobníků v EU v poslední době prudce vzrostly. Zajištění dostatečného množství plynu pro pozdější zimu je důležité pro zmírnění tržních rizik, přičemž se rýsuje potenciální zastavení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu. Vlna dodávek LNG má zmírnit napětí na trhu ve 2. polovině tohoto desetiletí,“ napsal Birol. Všimněme si: ne v prosinci nebo v únoru, ale ve 2. polovině tohoto desetiletí.

Změnil rétoriku. Ještě v dubnu na webových stránkách EIA pan ředitel chválil Evropskou unii, jak zvládla minulou zimu: „Evropa překonala svou druhou zimu po ruské invazi na Ukrajinu bez nedostatku energie, výpadků proudu, studených domovů nebo omezení dodávek. Právě naopak, Evropa zakončila zimu pozoruhodným milníkem pro svůj energetický sektor: zásobníky plynu v EU byly zaplněny téměř ze 60 %, což je rekordní množství. Evropa vzala svůj energetický osud zpět do svých rukou.“

Teď ale znovu může nastat problém s ruským plynem. Ukončení tranzitu z Ruska přes Ukrajinu je na spadnutí, Ukrajina neobnoví příslušné smlouvy. Toho plynu jen k nám z východního směru, tedy s největší pravděpodobností z Ruska, proudí zhruba 95 procent z celkového dovozu a část ho pokračuje na západ. Energetický osud se Evropě z rukou zase trošku vymyká.

Čerpání zásob plynu v Evropě

Zdroj: EIA

Ale než se začneme rozkřikovat na Fialovu vládu, jak nám zase lže, podumejme… Může nám být útěchou, že na klimatické konferenci COP29 v Baku mimořádně početná ruská delegace domlouvala obkličky exportu ruského plynu přes neruské a neukrajinské společnosti. Že máme skutečně zajištěné dodávky plynu i dopravní cesty odjinud, to je také plus, a že ceny energie u nás patří k nejvyšším v EU zařídil jednotný trh EU. A pokud některé státy jeho pravidla porušily nebo obešly (Francie, Řecko), není to vina současné vlády, ale, řekněme, nešikovnost.

Energii si nejspíše zajistíme. Ale bude to drahé. USA zřejmě nenechají EU ve štychu a plyn dodají, ale na slevy zapomeňme, navíc námořní doprava zdražuje. Dokud bude Izrael v pásmu Gazy, ani dodavatelé z Blízkého a Středního východu nám žádné kamarádské ceny nestanoví. Jak dokládá přítel nám nejbližší Německo, které si za přepravu žádá nemalé poplatky. Ani ta oklika z Ruska nebude levnější, do celého obchodu se zařadí noví překupníci, kteří si musejí přijít na své a snaha o vyšší konkurenceschopnost EU jim na srdci neleží.

Řešení je možné, pokud se identifikují příčiny. Ty vězí v idelologicko-politickém řešení energetiky. To se vyznačuje obráceným postupem. Schematicky řečeno: vypnutí jaderných a uhelných zdrojů se musí, v daném termínu, nahradit zdroji občasnými. Jak jejich energii uchovat a přepravit v místě a čase tam, kde je zapotřebí, se teprve vynalezne. Mělo to být naopak. Těžko se také chápe, proč kapacitní platby za rezervní výkony byly prohlášeny Evropskou komisí za státní podporu. Jedná se o základní službu pro udržování vyrovnanosti výkonu a spotřeby v síti, za tu je nutné zaplatit, jako za každou jinou službu. V České republice má tuto povinnost jako jediná ze zákona státní společnost ČEPS. Ale to ještě neznamená, že platby za službu jsou „státní podporou“, to je čistě ideologické pojmenování. A také se těžko chápe, že uhelné elektrárny a doly jsou ve státech, které si vyjednaly „výjimku“ včas (Německo, Polsko), méně škodlivé, než ty naše, které „výjimku“ zaspaly. Stále se jedná o tytéž zdroje, ten stejný účel jejich provozu a tu stejnou škodlivost. Takže je tady schůdná cesta, jak se energetické krizi II vyhnout. Dokud to bude nutné, těžit a pálit uhlí. V elektrárnách, teplárnách. Je zapotřebí to nejprve zařídit, teprve pak projednávat u vrchnosti, ne (zase) naopak. Uvidíme, jaký pokrok nastane ve 2. polovině tohoto desetiletí. Plynu v českých zásobnících máme teď na 70 dní.

Poskytl server Svět hospodářství