Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) za posledních 100 let lidstvo vyprodukovalo přes 8 miliard tun plastů.

Přičemž se jich v současné době na naší planetě v řekách a oceánech povaluje až 200 milionů tun. A tempo produkce stále roste, což nejenže s sebou přináší důsledky, které ohrožují životní prostředí, ale plastové odpady a z nich vznikající mikroplasty mohou mít negativní dopady i na lidské zdraví. Mikroskopické částice plastů neboli mikroplasty byly nalezeny v Antarktidě, na mořském dně, v lidské krvi i placentě. Kdy se vedou diskuze o tom, zda výrobu plastů radikálně omezit, nebo se více zaměřit na konec života plastových výrobků a nakládání se vzniklým plastovým odpadem, který provází nerudovský problém – Kam s ním? Přitom se jedná o nesmírně rozsáhlou oblast, neboť plasty a výrobky z nich zaujímají klíčové postavení v životech nás všech.

Aby toho nebylo málo, vozový park po celém světě dlouhodobě roste a logicky se tak na skládkách hromadí opotřebené pneumatiky. A jak k tomu zástupci gumárenského průmyslu poznamenávají, tento trend prohlubují elektromobily, neboť u pneumatik na elektrickém vozidle dochází k intenzivnějšímu oděru než na vozidle se spalovacím motorem už jenom proto, že je zpravidla elektromobil těžší. Pneumatiky u elektromobilů (EV) se opotřebovávají o 20–30 % rychleji, v extrémních případech až o třetinu, než u srovnatelných vozů se spalovacími motory. Hlavními příčinami spolu s vyšší hmotností baterií je i okamžitý točivý moment, což vede k intenzivnějšímu oděru a potřebě častější výměny. Podle společnosti Michelin se tak s dalším růstem počtu elektromobilů na silnicích prudce zvýší objem pneumatik s ukončenou životností. Každopádně se pneumatiky u elektromobilů opotřebovávají rychleji, což posiluje potřebu robustní zpracovatelské infrastruktury : Odkaz

V současné době se recykluje jen zhruba 10% veškerého plastu v jakékoliv formě, mechanické nebo chemické. Zbytek je skladován, spalován, nebo ponechán svému osudu v životním prostředí, kdy se pak hromadí v řekách a oceánech. Dosud nejčastějším výstupem recyklace plastů je tzv. mechanická recyklace, fyzikální přepracování materiálu bez změny jeho chemické struktury, kdy například z PET lahví se vyrábějí nové lahve a obaly, nebo textilní vlákna. Pak často dochází nejen k dalšímu hromadění plastového odpadu, ale i k tzv. downcyclingu, kdy se kvalita materiálu zhoršuje, tedy z něj nelze pořád dokola vyrábět to samé (např. potravinové obaly). Většina plastů dobře hoří a leckoho napadne, že se dá jimi doma topit, i když doma v kamnech by se spalovat neměly. Bez problémů lze spalovat pouze polyetylén (mikrotenové sáčky), jenž je svým složením velmi podobný parafínu a při jeho spalování téměř žádné škodlivé látky nevznikají. A třeba PET lahve se dají spalovat při vysoké teplotě, kdy jde o dokonalé spalování a vzniká tak oxid uhličitý a voda, jenže doma v kamnech takových teplot dosáhnout nelze.

Tedy při domácím spalování plastového odpadu jde o příliš nízkou teplotu a při hoření se tak uvolňuje celá řada škodlivých látek, naproti tomu ve spalovnách se likviduje za vysokých teplot, což minimalizuje únik škodlivin do ovzduší. Ovšem plastový odpad se dá teplem rozložit na chemické složky a ty využít jako zdroj energie, tedy se z něj dají, nejen v případě ropné krize, vyrábět i pohonné hmoty, řazené k alternativním palivům. Respektive za využití pyrolýzy (z řeckého pyr = oheň, lysis = rozklad), procesu známého a využívaného po staletí coby tepelný rozklad organických materiálů za vysokých teplot bez přístupu kyslíku. V 19. století se začaly pyrolýzní procesy více rozvíjet a průmyslově využívat pro jejich klíčové produkty, což jsou pyrolýzní topný olej, uhlík ve formě pevného zbytku a hořlavý pyrolýzní plyn. Olej se používá jako surovina pro výrobu chemických látek a jako průmyslové kapalné palivo, kdy katalytickým krakováním nebo destilací, oddělením výsledné směsi podle bodu varu, lze z tohoto oleje získat benzinové frakce, respektive tak vznikají produkty nahrazující konvenční benzín a motorovou naftu.

Problém s plastovým odpadem tím, že ho přeměňuje na benzín, naftu a další paliva, se snaží řešit mexický startup Petgas. Společnost Petgas totiž v přístavním městě Boca del Rio vyvinula zařízení, které při nekatalytické pyrolýze využívá uhlíkové řetězce obsažené v plastu k jejich zplyňování a kondenzaci do čistých paliv, respektive na výrobu benzínu, nafty, petroleje, parafínu a koksu. Carlos Parraguirre Díaz, technický ředitel společnosti Petgas uvádí, že jejich poměrně malé zařízení dokáže za týden zpracovat 1,5 tuny plastů. Proces sice k zahájení ohřevu vyžaduje propan, ale jakmile pyrolýza začne, zde vyprodukovaný plyn se využije k jejímu udržení v chodu.

Spalováním v motorech se z jimi vyrobených pohonných hmot sice uvolňuje oxid uhličitý, ale jak společnost Petgas uvádí, dopad je menší, než u srovnatelných komerčních paliv, neboť oproti konvenčnímu palivu se snižují emise o 50% u CO2 a o 60% u oxidů dusíku. A jako je tomu u syntetického paliva, vyráběného ze vzduchu a vody, i jejich paliva neobsahují aromatické uhlovodíky. Mexický Petgas tak přichází s cirkulární ekonomikou, kdy plast již není odpadem, ale zdrojem pro výrobu pohonných hmot. Za tímto účelem organizuje sběrné akce, při nichž se z městských pláží odstraní PET lahve a další plasty. Povzbuzuje veřejnost, aby plastový odpad nosila na sběrná místa, kdy většinu materiálu pak získává od recyklačního podniku vyčištěný a rozdrcený. Odkaz

Jinak řečeno, společnost Petgas, mexický startup zabývající se čistými technologiemi, vyvinul řešení pro přeměnu plastů na pohonné hmoty, kdy pomocí efektivního procesu pyrolýzy přeměňuje odpadní plasty na naftu a benzín. Jejich nízkonákladová technologie představuje průlom v nakládání s plastovým odpadem a může tak napomáhat jak řešení narůstajícího problému globálního znečištění plasty, tak s produkcí alternativ stále dražších konvenčních paliv. O tom více v obsáhlé reportáži z Boca del Rio, kde si každý může na YouTube nastavit české titulky:

Zde pak ještě něco o tom, jak v průmyslovém světě zdánlivě bezcenné masy plastu představují zdroj uhlovodíků, energii uzamčenou v jejich polymerní struktuře. A jak se dnes ve velkých továrnách může plastový odpad měnit v energetický zdroj. Vyrobený pyrolýzní olej lze použít jako alternativní palivo pro průmyslové aplikace nebo dále rafinovat na vysoce kvalitní produkty, jako je motorová nafta a benzín. Plyn vznikající během pyrolýzy lze zachytit a použít jako palivo v systému, čímž se proces energeticky zefektivní a sníží se provozní náklady. Na tomto videu vidíme celý výrobní proces, od procesu recyklace plastů na palivo až po výrobu asfaltových směsí pro výstavbu silnic, kdy se plast, který by jinak znečišťoval řeky a oceány, stává součástí trvalé infrastruktury:

Otázkou zůstává, proč v případě pyrolýzou získané alternativy konvenčních pohonných hmot jsme u nás zůstali stát na půli cesty, když tu máme již firmy se zařízením využívajícím tuto technologii, kterou lze rozložit hory plastového odpadu na užitečné komponenty. Je to s podivem zejména proto, že už v roce 2010 dovezla a instalovala firma Agmeco LT s.r.o. jako snad vůbec první na našem území pyrolýzní zařízení, schopné zpracovávat až 250 kg/hodinu nadrcených pneumatik, odpadních plastů i jiných uhlíkatých materiálů, jako je biomasa nebo kaly z ČOV a přeměnit je v užitečné suroviny. Ing. Karel Prokeš, jednatel společnosti Agmeco LT s.r.o., mi k tomu řekl :

„Ano, v roce 2010 jsme dovezli a zprovoznili vakuovou termolýzní jednotku vyvinutou v USA a vyrobenou v Indii. Přesto, že dovozce dostal všechna potřebná povolení, před vlastním spuštěním přišel zákaz provozování tohoto zařízení. Tehdy se proti provozování této jednotky postavilo občanské sdružení přilehlých obcí silně podporované různými pseudoekologickými aktivisty. K čemuž je nutno dodat, že v tu dobu se o jednotkách tohoto druhu nic nevědělo a aktivisté si pletli toto zařízení se spalovnou. Co měl pak v takovém případě dělat občan bez hlubších znalostí problematiky? Nicméně i v dnešní době, kdy jsme již o 15 let chytřejší a kdy především z EU se objevují výrazné snahy o podporu chemické recyklace, kam spadá i termolýza, se najdou představitelé institucí zabývající se životním prostředím, kteří prohlašuji, že se nejedná o cirkulární ekonomiku. Přičemž tito lidé zpravidla v daném kraji mívají rozhodující pravomoci. Zařízení bylo nakonec instalováno na jiném místě, kde dostalo povolení alespoň k experimentálnímu provozu. Za 10 let takového provozu byla získána celá řada cenných znalostí, jak o vlastním procesu termolýzy či pyrolýzy a vstupním materiálu, který se v ní dá zpracovávat, tak o výstupních surovinách.

Při experimentálním provozu různých druhů vstupního materiálu byly testovány i kaly z čistírny odpadních vod. Bylo prokázáno, že tyto kaly lze touto technologií zpracovávat, ale tekutý výstup byl v tomto případě velice nekvalitní. To nás přimělo k tomu vyvinout mobilní termolýzní jednotku, kde by tekutá složka na výstupu vůbec nebyla. To se nám podařilo a nová jednotka má již za sebou mnoho testů. Termolýzní proces je zcela soběstačný a vyrobený plyn umožní udržovat potřebnou teplotu. Svébytným a ekonomicky zhodnotitelným výstupem je zde pouze pevná část, která se nazývá biochar nebo kalochar a která je na úrovni NPK hnojiva použitelného v zemědělství. Vzhledem k tomu, že na některých ČOV mohou být v kalech i těžké kovy, které se pak můžou dostat i do biocharu, zkoušíme nyní vyvinout některá aditiva s jejichž pomocí by bylo možné výrazně snížit obsah těchto kovů. Určitou malou nevýhodou je, že kaly jakožto vstupní materiál musí být velice dobře vysušeny. A tak současně zkoušíme vyvinout vlastní mobilní sušárnu, aby celý uvedený komplex mohl pracovat na jakékoliv ČOV, která vlastní sušárnu nemá.“

Přeměna plastů pyrolýzou je velmi zajímavá, protože představuje udržitelný a ekologický způsob nakládání s odpady a také zpětného získávání energie, čímž přispívá k oběhovému hospodářství. Program Spojených národů pro životní prostředí (UNEP), který je hlavním světovým orgánem OSN pro otázky životního prostředí, již identifikoval pyrolýzu jako jednu z perspektivních technologií pro nakládání s plastovými odpady, zejména z hlediska snížení jejich environmentální stopy. Ve srovnání s klasickou incinerací dle UNEP pyrolýza omezuje nekontrolované rozpady plastů v prostředí. Navíc tento proces podporuje principy cirkulární ekonomiky, neboť získané produkty lze znovu využít v průmyslu: Odkaz

A tak nad absurdními snahami aktivistů a některých nekompetentních úředníků zabránit v rámci „boje s globálním oteplováním“ u nás aplikaci metod zpracování odpadu pyrolýzou a zplyňováním, zůstává rozum stát.

POST SCRIPTUM

V Číně, kde se pohonné hmoty pro vozidla se spalovacími motory nevyrábí jenom z ropy, ale i z uhlí, se začaly vyrábět též pyrolýzou z odpadních plastů a z vyřazených pneumatik, které se obvykle nepočítají mezi plastový odpad, neboť technicky jde o komplexní výrobek z několika materiálů. Čína, která zaplavila svět solárními panely a nyní začíná svými elektromobily zaplavovat Evropu, se hodlá stát i jedním z hlavních světových výrobců a dodavatelů zařízení pro pyrolýzu. Jejich technologie má generovat cenné produkty s vysokým denním výkonem, nízkými provozními náklady a rychlou návratností investic, což má investorům nabízet zajímavý potenciál zisku. Například výrobce Mingjie Group hodlá do EU dodávat pyrolýzní zařízení s certifikací CE, kdy produkt splňuje příslušné evropské směrnice a nařízení, ale i ISO pro standardizaci kvality, bezpečnosti a efektivity procesů : Odkaz