Otázky, na které by asi bylo zajímavé znát odpověď. Proč by měl být systém postavený na oddanosti ideologii ten správný nebo proč stát vědomě zhoršuje abstinenční příznaky?

Dva konkureční systémy
Společnost se skládá z lidí různých. Mohou být pracovití, líní, odvážní nebo bojící se rizika, čestní, vypočítaví, prostě taková normální všehochuť.

Systém A se ani nesnaží předstírat, že by je mohl změnit. Nechá lidi být a umožní jim, aby se snažili svým spoluobčanům nabídnout nějakou službu nebo výrobek. Ti, kteří se odváží se do něčeho pustit a mají dostatek píle nebo je prostě jen políbí štěstěna, se stanou bohatými se vším, co s tím souvisí. Třeba se občas projedou v placatém voze po městě.

V tom okamžiku se objeví zastánci systému B. Bohatství a sláva v systému A jsou nespravedlivé, a proto je čas na změnu.

Systém B ovšem musí pracovat s úplně stejnou skupinou lidí, která je kombinací hříchu a ctnosti. V systému B rozhoduje o tom, kdo se stane vlivným a úspěšným, skupina byrokratů a úspěch přinese ne ochota riskovat a schopnost sloužit lidem, ale oddanost momentálně oblíbené ideologii, znalost, které pozadí stojí za pozornost, a nástěnkářské umění.

Otázka:

• V čem je systém postavený na oddanosti ideologii lepší než systém založený na službě pro lidi, ve kterém může být vítězství občas nezasloužené, ale je minimálně spravedlivé v tom, že zahrát si mohl každý?

Abstinenční příznaky
Dojdou-li kuřákovi v pátek večer cigarety, jsou jeho abstinenční příznaky silné, protože ví, že někde v blízkosti musí být otevřený alespoň jeden krám, kde je prodávají. Dojdou-li mu na horské túře v Alpách, jsou abstinenční příznaky výrazně slabší, protože ví, že se jen tak ke své dávce nikotinu nedostane. To potvrdí devět z deseti kuřáků.

Touha dostat něco zadarmo se podobá touze po nikotinu. Může se silně projevovat pouze tehdy, když je něco zadarmo „na každém rohu“.

Otázka:

• Proč není politikou sebevědomého státu snížit abstinenční příznaky po „něčem zadarmo“ tím, že to „něco zadarmo“ je stejně vzácné jako otevřená trafika s cigaretami na horské stezce v Alpách?

Bordel versus pořádek
Pokud člověk vejde do domu s více byty, pozná s vysokou pravděpodobností během několika málo minut, zda v domě žijí lidé, kteří byty vlastní, nebo lidé, kteří je mají pouze pronajaté. To platí pro 99 domů ze 100. V tom jednom případě, kdy to neplatí, žijí v domě nájemníci příliš krátce.

Otázka:

• Proč nepořádají školy exkurze do domů s majiteli a domů s nájemníky, aby dětem ukázaly, že soukromý majetek vede k pořádku a společný majetek k nepořádku, který často přechází v bordel?

• Oprava, pardon. Proč ty exkurze nepořádá úřad vlády pro vybrané ministry?

Férový podíl

Podle statistik z USA, které mají více dat, má nově založená firma zhruba padesátiprocentní šanci na to, že přežije prvních pět let. Ne, že se bude topit v penězích, ale že přežije. Pravděpodobnost jackpotu, tedy velkého výdělku na konci, statistiky neuvádějí.

Otázka:

• Pokud někdo přežije prvních pět let a pak se mu nějakou kombinací úsilí a štěstí podaří vydělat větší peníze, jaký je „férový podíl“, který by měl odevzdat ostatním, kteří riskovat nechtěli, nebo těm, kteří stáli od začátku s nataženou rukou?

• Na základě jakých argumentů je takto stanovený podíl férový?

• Je-li daň z výhry v loterii, tedy daň ze „štěstí“, 15 %, proč by měla být daň z ochoty riskovat vlastní úspory, pracovat více než ostatní, dávat lidem práci a platit státu jiné daně dlouhé roky výrazně vyšší než daň ze štěstí?

Konkurence

Jediným lékem na lidskou lenost je konkurence. Proto trénují sportovci v týmech, aby mohli porovnávat svoji výkonnost a vzájemně se hecovat. Proto skoro každý amatérský běžec přidá, když ho předbíhá někdo zhruba stejného věku nebo když muže předbíhá žena bez ohledu na věk obou. A ten, co nepřidá, má prokazatelně nastupující infarkt.

Otázka:

• Proč vláda nevystaví svoji přesvědčovací lenost konkurenci jiných názorů, když by ji to s vysokou pravděpodobností vytáhlo k lepším výkonům?
  Otázky položil a neodpověděl server Sýr zdarma