Bakalův experiment v těžebním průmyslu nepřežil první pacient – Důl Paskov

Rozhodnuto. Společnost OKD zavře Důl Paskov. Jak tvrdí majitel dolu, společnost NWR, důvodem je ztrátový provoz šachty. Těžba v Paskově skončí v průběhu příštího roku. O práci přijde minimálně polovina z takřka tří tisícovek zaměstnanců. I z toho důvodu, že vláda minulý týden odmítla návrh NWR, aby stát "zadotoval" postupný útlum těžby a prodloužil činnost dolu do roku 2018. Pokud by kabinet na takový návrh kývl, vyšel by státní kasu postupný útlum na čtyři až deset miliard korun. Dvě třetiny společnosti NWR, která sídlí v Holandsku, patří skupině BXR. Tu vlastní zhruba z poloviny miliardář Zdeněk Bakala.

Patnáct stovek z tuny

OKD tvrdí, že se náklady na vytěženou tunu uhlí v Dole Paskov pohybují kolem pěti tisíc korun. Aktuální ceny na trhu, za které lze tunu černého koksovatelného uhlí z Paskova prodat, jsou přitom na úrovni 3,5 tisíce korun. Při roční těžbě necelého milionu tun (loni to bylo 0,95 milionu) šachta generuje roční provozní ztrátu kolem 1,5 miliardy korun. Za zmínku ale stojí jedna skutečnost: v době, kdy se tuna černého uhlí prodávala na světových trzích za necelých sto eur, tedy lehce pod 2600 korun, byl důl ziskový. Proč se tedy kdysi výdělečný podnik dostal do tak velké provozní ztráty, že jej jeho majitel, společnost NWR, musí zavřít?

Důvodů je několik. Nejčastěji zmiňovaným je pád cen černého uhlí na světových trzích, čímž se z těžby nerostu v ostravsko-karvinském revíru stala nerentabilní záležitost. To je podle odborníků a obchodníků s uhlím jen jedna z mnoha příčin aktuálních problémů. Další je, slušně řečeno, nerozvážný nákup důlního vybavení. Horničtí odboráři připomínají, že společnost OKD nakupovala nové důlní stroje z Německa, kde byly až čtyřikrát dražší, než za kolik nabízeli podobná zařízení tuzemští producenti. I z toho důvodu se mimo jiné dramaticky zvýšily náklady na ražbu nových štol. Zatímco před nákupem nových strojů vyšla ražba jednoho metru nového důlního díla na 15 tisíc korun, s novými stroji minimálně na dvojnásobek.

Velkým problémem, který aktuálně ohrožuje budoucnost OKD, je skutečnost, že si akcionáři NWR "vytáhli" z těžební firmy nejen aktuální zisk, ale i očekávaný výdělek z let budoucích až do roku 2021. A to formou dluhopisů. Jen v letech 2018 až 2021 musí NWR splatit dvě velké dluhopisové emise v celkové výši dvacet miliard korun. V této souvislosti je nutné podotknout, že NWR u dvou úvěrů letos nesplní podmínky domluvené s věřiteli. Hrozící předčasné splacení půjčky by firemní kasu mohlo připravit na počátku příštího roku o dvě miliardy korun hotovosti. Těžař by zároveň přišel o zdroj financování v objemu dalších 2,5 miliardy.

Přerozděleno

Vraťme se k příčinám současných potíží OKD. Další z nich je skutečnost, že se někdejší firma OKD pod Bakalovým vedením a dozorem rozdělila na několik samostatných částí. Těžební část OKD zůstala de facto jako jediné aktivum společnosti NWR. Zbylé aktivity, především byty, doprava a byznys s nemovitostmi, skončily v jiných firmách, které s dnešním podnikem OKD nemají nic společného. To je podle některých odborníků velký problém. Pokud by tyto podnikatelské aktivity zůstaly v jedné firmě, bylo by možné z výdělečných aktivit na čas zadotovat ztrátový byznys spojený s těžbou uhlí a přečkat nynější těžké časy s tím, že se někde (a někdy) změní situace na trhu k lepšímu.

V této souvislosti stojí za zmínku příběh, kterým se delší dobu baví lidé z OKD. Vedení firmy ještě přednedávnem sídlilo v budově situované v centru města. Dům patřil dříve do majetku skupiny OKD, poté byla z firmy vyčleněna realitní činnost a centrála přešla do majetku nově vzniklé firmy. Ta napálila vedení OKD za pronájem svých prostor tak vysoký nájem, že se vedení těžební společnosti raději vystěhovalo. Nový azyl našlo v provozních budovách, které jsou součástí Dolu Paskov.

Příčin současných potíží OKD může být více. Na trhu mimo jiné kolují neověřené informace, dle kterých například společnost OKD z každé prodané tuny černého uhlí posílala do Londýna provizi, která se pohybovala v rozmezí dvaceti až třiceti eur.

Cena roste

Paradoxně, navzdory ohlášení plánovaného ukončení těžby na Dole Paskov, ceny akcií NWR na pražké burze koncem minulého týdne rostly. Především proto, že ceny koksovatelného uhlí na světových trzích stouply ze 130 dolarů za tunu na 150 dolarů. Ani takový skok cen uhlí současnou situaci OKD, respektive vlastníka, společnosti NWR, nezlepší.

Firma tři čtvrtletí po sobě hospodaří se ztrátou a peněžní toky z provozu nedokážou pokrýt současné vysoké úrokové náklady. Náklady na jednu tunu uhlí jsou v průměru o 15 až 30 eur vyšší, než je aktuální prodejní cena. "Volná hotovost by tak při současných cenách uhlí, za předpokladu odprodeje části koksovatelného byznysu, měla vystačit na zhruba jeden až dva roky. Záležet bude na možných vynucených splátkách úvěrů, zbavení se neprofitabilních operací nebo vyjednání nižších mezd, které tvoří přes polovinu provozních nákladů. Společnost je při současném vysokém zadlužení vlastně pouze jakousi proxy na ceny uhlí, jež v následujících měsících určí, zda společnost přežije, či zbankrotuje," tvrdí ve svém komentáři manažer společnosti Conseg Investment Management Martin Pavlík.

Chyťte ho

Problémy Bakalovy firmy NWR, respektive OKD negativně ovlivňují situaci v dalších společnostech. Což ostatně dosvědčuje následující případ: "Pan Bakala mi byl osobně vcelku ukradený, co mě ale velmi štve, je to, že hlavně kvůli aktuální situaci v OKD si většina bankéřů označí Ostravsko a okolí visačkou riziková oblast. To pro mě má jeden neblahý efekt, banky mi na veškeré půjčky pro moji firmu přihodí rizikový příplatek, tedy dvě tři procenta úrokové sazby navíc," tvrdí jeden z významných regionálních podnikatelů. Jméno si nepřál zveřejnit. Příjmení Bakala působí ostatně na Ostravsku na většinu lidí jako červený hadr na býka. Jeden ze zaměstnanců dolů přímo říká, že známý finančník, stejně jako další významný akcionáč Petr Kadas, by neměl z bezpečnostních důvodů Ostravskem raději ani projíždět.

Společnost OKD není jedinou firmou, u které hrozí, že bude svými zaměstnanci zásobovat místní pracovní úřad. Další v "potížích" je společnost Evraz Vítkovice Steel. Kdysi prosperující firma se v posledních letech potýká s výrazným poklesem poptávky, kvůli kterému musela již několikrát přerušit provoz.

I z toho důvodu se její majitel, ruská společnost Evraz, rozhodla svoji ztrátovou tuzemskou pobočku prodat. Firemní odboráři se obávají, že pokud se společnost nepodaří prodat, přijde o práci zhruba tisícovka lidí, další tisíce lidí mohou přijít o práci v podnicích, které jsou na práci oceláren navázané. Evraz Vítkovice Steel jen za první letošní pololetí prohloubil čistou ztrátu o celých 165 procent, v přepočtu na 2,4 miliardy korun.

Existují i dobré zprávy. Majitel největší tuzemské ocelárny ArcelorMittal Ostrava, který dle informací týdeníku Euro reálně zvažoval přestěhování alespoň části produkce do sousedního Polska, od těchto plánů definitivně ustoupil. A tak jeden z největších regionálních zaměstnavatelů zůstává. Přesto se podnik neustále potýká s výrazným propadem poptávky.