Neviditelný pes

OSOBNOST: Nobelovka za zdravý rozum

17.10.2015

Kdyby o měření inflace rozhodoval profesor Deaton, Západ by se možná vyhnul krizi

Nobelovu cenu za ekonomii v roce 2015 obdržel profesor Angus Deaton za své životní dílo. Jeho jméno je relativně méně známé, neboť nikdy nebyl mediální tváří. To však neznamená, že je málo zajímavou osobností.

Profesor Deaton se desítky let zabýval problematikou měření inflace, srovnáváním životních nákladů, měřením chudoby a majetkovou nerovností. Nuda? Kdepak.

Například inflace. Je to klíčová veličina, která rozhoduje o mnohém: o valorizaci důchodů a platů. Také o měnové politice. Tedy o tom, jaké budou výdaje státního rozpočtu a jaké budou úrokové sazby. Chybné měření inflace může vyvolat přehřátí ekonomiky a následnou recesi.

Zkrátka málo ekonomických veličin má takový význam jako právě inflace. Je její měření dávno uzavřená a všemi odborníky odsouhlasená kapitola? Omyl.

Nerovnost? Dobrá i špatná

V 90. letech působila v USA Boskinova komise, jejímž závěrem byla nová definice indexu spotřebitelských cen. Michael Boskin a jeho tým došli k závěru, že rostoucí užitná hodnota spotřebního zboží by měla být odražena v měření inflace. Širší úhlopříčka nového televizoru například znamená, že je vlastně o něco levnější, než kolik říká cenovka. Samozřejmě za televizor zaplatíte sumu požadovanou na cenovce, ale Boskinova komise se domnívá, že dostanete větší hodnotu, takže inflace by měla být menší. S malým časovým odstupem se k tomuto pojetí inflace přiklonili i evropští statistikové. Angus Deaton kritizuje tento přístup. Podle něho je pošetilé používat koncept, který je „obtížné definovat a ještě obtížnější jej měřit“.

Angus Deaton

Kdyby o měření inflace rozhodoval profesor Deaton, západní svět by se možná vyhnul úvěrové bublině (protože naměřená inflace by byla vyšší, úrokové sazby rovněž a nevznikl by úvěrový boom) a následné krizi (protože při neexistenci úvěrové bubliny by nemělo co prasknout.)

Finanční krize Západu samozřejmě není způsobena jen chybným měřením inflace, ale nepochybně je to jeden z faktorů. Když se kapitáni financí rozhodují podle špatně ukazujícího kompasu, nemůže to skončit dobře. Proč se ale svět nevrátí k normálnímu měření inflace, takové, jaká skutečně je?

„Nižší inflace (podle Boskinovy komise) pomohla ušetřit federálnímu rozpočtu 691 miliard dolarů během deseti let,“ vysvětluje profesor Deaton. Aha.

V posledních letech se levicoví populisté jako Thomas Piketty nebo Jeremy Corbyn derou kupředu jako nikdy dříve. Argumentují rostoucí nerovností a údajnou nutností výrazně zvýšit daně z příjmu. Nikoli, říká profesor Deaton.

„Nerovnost je mimořádně komplikovaná věc, která je současně dobrá a špatná.“

Deaton souhlasí, že příliš vysoká majetková a příjmová nerovnost má nepříznivé vedlejší efekty. Zároveň ale připouští, že nerovnost má i své příznivé stránky, pokud její příčinou je úspěšné podnikání:

„Úspěch plodí nerovnost a určitě nechcete udusit úspěch.“

Z tohoto důvodu je Deaton odpůrcem vysokých progresivních daní, které tolik prosazuje Piketty a jeho četní fanatičtí obdivovatelé. „Přerozdělovací politiku už máme,“ říká Deaton. „Sazby na úrovni řekněme 85 procent by nepřinesly mnoho příjmů pro stát.“

Metodicky chatrné statistiky

Největší pozornost však profesor Deaton věnuje chudobě. Nikoli z hlediska ideologického, ale praktického. Boj proti chudobě podle něho začíná u měření. Angus Deaton je dlouholetým kritikem ukazatelů typu „počet obyvatel s příjmem pod jeden dolar denně“. Podle jeho názoru jsou tyto statistiky metodicky chatrné a mohou vést k nesprávným rozhodnutím.

Deaton je kritický i vůči převládající formě rozvojové pomoci. Podle jeho názoru vlády chudých zemí mají tendenci prohospodařit dotace z bohatých zemí. Přehnaná pomoc může vést ke korupci a ke vzniku sociálních tenzí mezi vládnoucí třídou (která má v rukou rozhodování o dotacích) a mezi občany. Deaton sice hovoří převážně o Africe, ale ruku na srdce, podobné tenze již vyplývají na povrch iv souvislosti s užitím evropských dotací v české ekonomice.

Vrátíme-li se k chudým zemím, Deaton doporučuje přímo financovat školy a nemocnice. Nedávat však peníze vládám – jim se nedá nikdy věřit –, ale přímo občanům. Nikoli ovšem v takové míře, aby ztratili motivaci k práci.

Jak by měla vypadat účinná politika pomoci obyvatelům chudých zemí? Profesor Deaton o tom hovoří v jedné své nedávné přednášce: „Mám tu výsadu učit na Princetonu. Potkávám studenty, kteří chtějí pomoci trpícím ve světě. Ptají se: měli bychom jít do Dháky, nebo do Dakaru? Zaměřit se na sítě proti moskytům, nebo na odčervení? Říkám jim, aby šli do Washingtonu nebo do Londýna a ovlivnili politiku bohatých zemí; aby zastavili obchod se zbraněmi, ovlivnili obchodní smlouvy, které jsou výhodné jen pro farmaceutické společnosti, zrušili ochranářské tarify, které ničí živobytí afrických farmářů; aby podporovali výzkum tropických chorob a zdravotní péči.“ Ve světě plném hysterie je osvěžující dozvědět se, že někdo získal Nobelovu cenu za zdravý rozum.

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 14.10.2015

Nová ústava.cz



zpět na článek