Troufám si tvrdit, že, pokud jde o knižní publikace, je doba, v níž žijeme, stejně převratná jako ta zhruba v polovině 15. století, kdy docházelo k prvním pokusům evropských tiskařů o zavedení metod k výrobě tiskovin ve velkém. Někdy kolem roku 1450 se rozhodl zlatník a metalurg Johannes Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg, který už po nějakých deset let ve své dílně v Mohuči (a předtím ve Štrasburku) pracoval na zdokonalení svého tiskařského lisu, že čas uzrál k tomu, aby se započal projekt, jaký zde doposud ještě nebyl. Již o staletí před tím se sice o výrobu tištěných dokumentů pokoušeli například Číňané a Korejci, tiskařské metody s užitím dřeva či keramiky se ale natrvalo neujaly. Gutenberg, užívající pohyblivé kovové litery, se rozhodl vytisknout náklad Biblí, o nichž byl nejspíš přesvědčen, že mu přinesou komerční úspěch. Ten byl ale hubený a nechal na sebe čekat. Zato se Gutenberg stal slavným, i když až po smrti.

Gutenberg si pro začátek půjčil osm tisíc rýnských zlatých od lichváře jménem Johann Fust; o několik let později sice měl hotových asi 180 výtisků této knihy knih, dluh se ale zvětšil na nějakých dvacet tisíc, které Fust začal od něho brzy soudně vymáhat. Výtisk bible se tehdy prodával za třicet florinů, což by při dnešní ceně zlata obnášelo asi šest tisíc dolarů neboli přibližně sto dvacet tisíc korun. Knihy ale na odbyt příliš nešly. Gutenberg byl prakticky na mizině; jeho tísnivá finanční situace se ale poněkud zlepšila poté, kdy začal na svém lisu produkovat církevní odpustky. O čisté boží slovo nebyl příliš veliký zájem – ti, kteří se proti němu provinili, se nicméně ze svých prohřešků vykupovali ve velkém. Gutenbergův tiskařský lis dokázal takovýchto cenných papírů chrlit na tisíce! Brzy poté začaly tiskařské lisy růst všude po Evropě, jak houby po dešti. Pro úplnost ještě dodám, že z původních 180 výtisků Gutenbergovy bible, roztroušeno po různých světových muzeích, úplných či téměř úplných, jich zůstává celkem 48. Což je, řekl bych, překvapivě hodně.

Knihy, později také noviny, časopisy a podobné věci, se tedy tisknou již něco přes půl tisíciletí, přičemž až donedávna se toho příliš mnoho nezměnilo. Jistě, technologie se vyvíjela po celý ten čas, princip ale zůstával stejný. Na papír či na jiný základní materiál se s použitím kovových liter přenášel inkoust tvořící písmena a slova, která se dala číst. Elektronika tohle všechno změnila. Běžný člověk ještě poměrně nedávno kupoval nebo míval domů doručeny noviny každý den. Sobotní a nedělní noviny jen samy o sobě bývaly přitom nadité všemožnými přílohami, reklamními letáky atp. Nejspíš ještě jsou. Nevím, už několik let žádné neobjednávám. Naposledy jsem si noviny koupil asi před třemi lety, když jsem se chtěl podívat na nějaké inzeráty. Toho ušetřeného papíru! V mém případě ale zasahuje ta změna mnohem hlouběji než k pouhému uspokojení z toho, že takto pomáhám chránit lesy.

Povoláním jsem antikvární knihkupec. Navíc sám nějaké ty knihy píši a také vydávám. A v neposlední řadě jsem jejich čtenářem. To vše bylo během několika krátkých let ovlivněno elektronikou, to vše se mne týká přímo, to vše změnilo můj celý život, místy takřka k nepoznání. Jako vše ostatní, má to své kladné i záporné stránky. Začnu tou, která je z hlediska knihkupce jistě tou nejpodstatnější. Tam, kde ještě nedávno suverénně vládly knihy tištěné na papíře, objevila se jim znenadání konkurence v podobě knih elektronických. E-books, e-knihy se rozmohly náhle a prudce, během uplynulých tří let. Ty jsou zde přitom již hezky dlouho. Projekt Gutenberg například vznikl už v roce 1971, dokud ale měli lidé většinou jen stolní počítače, bylo to jen jako kapka v moři. K velkému přelomu došlo, až když se na trhu začaly objevovat elektronické čtečky, iPady atp. Pamatuji si, jak jeden americký kolega kdysi psal na fóru našeho cechu o tom, jak za ním přišel do obchodu jeden z jeho nejlepších zákazníků s nabídkou, že mu prodá levně podstatnou část své knihovny. Jako důvod uvedl, že přechází na e-knihy a že si s celou rodinu už nechávají jen některé vybrané, hlavně ty starší knihy. Kolega s díky odmítl, věděl totiž okamžitě, kolik uhodilo. Knihy by jen zabíraly drahocenné místo na poličkách v obchodě, protože budou brzy jen těžko prodejné. O několik týdnů později jsem sám dostal podobnou nabídku…

Ještě donedávna si mohl běžný antikvariát dovolit skladovat novější tituly, pokud tyto knihy získal levně a pokud se na nich nesnažil nehorázně vydělat. Vždycky se pro ně našli kupci – někteří dokonce i čekali na to, až něco momentálně populárního dostanou levněji v antikvariátu. Pro mnohé antikvariáty tohle představovalo jakousi základní obživu. Dnes ale přijde čtenáře právě vydaná e-kniha na podstatně méně než ta tištěná a většinou i na méně než ta, kterou dříve o několik týdnů po vydání už našli na polici antikvariátu. A nemusí na ni čekat. V antikvariátech takovéto knihy dnes proto už naleznete jen stěží. Je dokonce stále těžší nalézt i samotné antikvariáty. Všude kolem nás se totiž zavírá jeden knižní obchod za druhým, míním tím hlavně ty, jimž Američané říkají "brick and mortar", z cihel a malty. Z výše uvedených důvodů si už nemohou dovolit platit nájemné, mnozí tudíž přecházejí na internet. Což ovšem znamená, že tam jejich knihy činí konkurenci těm našim. Když jsem náš současný podnik před dvanácti lety otevíral, zavedl jsem jej rovnou jen jako internetový, protože jsem s něčím podobným počítal. Představoval jsem si to ale trochu jinak. Především jsem očekával, že přechod z papírových knih na elektronické bude pozvolný, že s tím, jak bude přibývat notebooků, bude zároveň ubývat tradičních knih. K tomu nedošlo, čtenáři zřejmě potřebovali něco menšího, něco, co je možné si sebou vzít do postele. Dnes ale jedou na dovolenou a vézt si s sebou mohou klidně i tisíckrát víc knih, než mají šanci přečíst!

Zmizejí tradiční knihkupectví úplně? Tak, jak je my známe, asi ano, nemyslím si ale, že by k tomu došlo příliš brzy. Po příští generaci či dvě jich bude postupně ubývat, o tom nemůže být pochyb. Zbydou nakonec jen ta, která se úspěšně nějak specializují. Někteří knihkupci budou možná kombinovat vzácnější antikvární knihy s jinými starožitnostmi, nábytkem, obrazy atp. Nové knihy se budou vydávat v obou formách, což se většinou už děje. Tištěných knih ale bude postupně ubývat, až jednou zmizí skoro úplně. Možná, že s prvním vydáním někdy také vyjdou omezené náklady očíslovaných a známými autory podepsaných výtisků – určené sběratelům. Hádám, že tak v polovině tohoto století bude knižní svět vypadat docela jinak, než jak jej známe my.

Co čtenáři? Ti na tom docela určitě vydělají. Elektronické knihy budou stále levnější a výběr bude v budoucnu podstatně větší. Co autoři? Mnozí z těch, kteří jsou dnes zvyklí na to mít své knihy na trhu ve velikých nákladech, a mají tudíž značné výdělky, se asi budou muset uskrovnit. Ti skromnější a dokonce ti, kteří autory ještě ani nejsou, ale budou, si skoro určitě polepší. Najdou se mezi nimi i takoví, kteří by se dříve autory nebyli nikdy stali, jimž to ale nově vzniklá situace umožní. A co nakladatelé? Ani se neptejte. Někteří se jistě nějak přizpůsobí; jenže v době, kdy může člověk napsat knihu, vydat si ji sám nákladem stovky, deseti či dokonce i jediného výtisku, bych nakladatelem na plný úvazek asi být nechtěl.

Autorovy osobní stránky: www.voyenkoreis.com