Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Akorát, že nežijeme v globálním hodném spravedlivém světě volné soutěže, takže celý článek je slohové cvičení platné ve světě, který neexistuje.

Každá civilizace se musí umět uživit sama. Je to základ její moci, sebejistoty, hrdosti. Celek, který je v základních věcech závislý, není velmocí, ale civilizací v úpadku.

Pro obchod mezi ekonomicky zcela odlišnými celky jsou cla jediná možnost.

Trump pochopil, že dlouhodobě není možné žít z cizí práce za natištěné peníze. On to v projevu zmínil, že se Amíci budou muset zas naučit pracovat, akorát ne takhle explicitně. Hrdostí obyčejného chlapa je uživit rukama rodinu, což v případě, že jeho konkurent někde v Indii nebo Čínském koncentračním táboře dělá za dva dolary denně, tak nějak nejde. A rada, že se má stát geniálním softwarovým specialistou, je mu úplně k prdu.

Evropa páchá ekonomickou sebevraždu. To prostě není tak málo pro brzké odstranění nerovností přece.

Ekonomické zákony nemohou být pojaty mechanicky. Člověk není stroj, společnost není soubor koleček a převodových pák, ale pulzujícím organismem s emocemi, lidskými vztahy a předsudky. Tím spíše, že ze zastánce volného obchodu se rychle stane monopolista. Například pokud si země zlikviduje levnými dovozy zemědělství, dodavatel zvedne ceny. Vidíme to i u nás. Monopolní obchodní řetězce spojené do neoficiálního kartelu ovládly český trh a nastavují nejen nehorázné ceny, vyšší než v zemích majitelů, ale prodávají ošizený odpad, který by se v mateřských zemích neodvážily dát do obchodních regálů. A všechny ty obchodní a potravinářské inspekce či úřad pro hospodářskou soutěž se jim vyhýbají jako čert kříži a vybíjejí si frustrace buzerací majitelů krámků a maloobchodů.

Ekonomii jsem studoval a tyto poznatky mi stále pomáhají vyznat se v běhu světa. Osobně si ale myslím, že země jako USA ( EU,...) je tak velká, že si může dobře hospodařit na vlasním písečku a okolní svět vlastně nepotřebuje. Surovin mají dostatek a na hranicích přetlak levné pracovní síly. Dovoz para ořechů a vanilky z tropů pak bude marginální a vlastně to bude i značně ekologické řešení: odpadne doprava přes půl planety. Někde jsem četl názor, že ta největší kontejnerová loď ( poháněná mazutem spáleným v dvoutaktních dýzlácích, samozřejmě bez lambda sond, chytačů pevných částic a katalyzátorů ) vyblafne za jednu jízdu z Číny do Evropy emise, srovnatelné s emisemi všech osobních aut v Evropě za celý rok! A my tady řešíme už i emise krbů na dřevo. Svatá prostoto!

S úvahami Modrého ptáka lze dnes celkově souhlasit. Uvádí, že je clo neobhajitelné opatření ve všech mírových dobách. My však v mírové době nežijeme. Dokonce USA nežijí v míru s Kanadou či Mexikem. Chtějí si Kanadu připojit k USA a od Mexika zase žádají ústupky neekonomické povahy.

Autor má pravdu, že pokud by na světě byli jenom čestní podnikatelé bez postranních úmyslů, cla by byla nesmyslná. V takovém světě však nežijeme. Autor také nepředpokládá rozdílnou míru úspor v různých zemích či možnost nadměrných úspor v některé zemi. Pokud nějaká země exportuje příliš a importuje málo, může být lepší s touto zemí vůbec neobchodovat. V tomto případě dokonce autorovy výpočty zcela přestanou platit.

Jeho model je podle mě příliš zjednodušený, řekl bych dokonce jako obvykle.

V praktickém životě je vše zesložitěno dotacemi a podobnými netržními opatřeními.

Ten závěr, že vše je nakonec ke škodě zákazníka, platí tím více.

Cla zabrání cizincům narušovat tuzemskou idylku. Víme že různé ekonomické školy se pořád o něco hádají, co by taky jiného dělaly. Takže hádky o cla snad chápu.

Docela rád bych ale věděl, jestli se hádají i o prospěšnosti originální praxe EU, která si GD narušuje tuzemskou idylku sama.

... a potom zazvonil zvonec, a pohádky byl konec!

Ne, že byste neměl pravdu, pane autore, ale sám dobře víte, že takhle to NIKDE na světě nefunguje...

Takhle to funguje, leč často je ignorováno.

Žádný stát nezbohatl tím, že se otevřel zahraničnímu obchodu. Každá ekonomická velmoc začínala s ochranářstvím a teprve, když byla hospodářky silnější než druzí, tak podporovala svobodu mezinárodního obchodu.

1) Anglie vedla s Nizozemím v 17. století válku, aby zakázala nizozemským obchodníkům vozit zboží do anglických přístavů. Poté, co se jí to podařilo, šla hospodářská síla Anglie nahoru a Nizozemska dolu.

2) USA byly dlouho protekcionistické, dokud se nestaly nejsilnější ekonomikou světa, pak prosazovaly volný obchod (Kdo s námi nebude chtít obchodovat, tomu vyrazíme dveře). Za Reagana uvěřili volnotržní ideologii úplně, zapomněli na obranné mechanismy a tak to šlo s americkou ekonomikou pomalu do háje na úkor Číny.

3) Po druhé světové válce chránily USA německý průmysl a zabránily americkým firmám tam investovat a dovážet levné zboží. Zřejmě tím Němcům ublížili natolik, že se německá ekonomika stala nejsilnější v Evropě.

P.S.: Věřit dnes volnotržnímu fundamentalismu je jako být komunistou v osmdesátkách. Je velký omyl konzervativců, pokud tomuhle uvěřili: Konzervativec má věřit v reálnou zkušenost, poučit se z jemných odstínů a hluboké znalosti historie. Ekonomický liberalismus je typologicky stejný typ utopismu jako komunismus, akorát s opačným znaménkem. Konzervatismus musí být svou podstatou antiutopický.

V historii se dají najít i opačné příklady. Čína v 15.století zařízla svůj rozvoj a přišla o technologický i ekonomický náskok tím, že se zcela izolovala od světa. Japonsko, v 19.století zase napojením do mezinárodní výměny vyrostlo do světové velmoci. I Vámi zmiňovaná Anglie a USA vyrostly až v okamžiku, kdy se obchodu otevřely.

Teď ale naroubujme to celé na něco, čemu se říká "sociální stát." Sociální stát MUSÍ zajistit každému příděl peněz Min a to tím větší, čim je společnost bohatší. Textilák v bohatém státě A dostane za výrobu jednoho kabátu plat P korun, což je více, než kolik stojí celý kabát, vyrobený v chudém státě B. Ten textilák ve státě A má IQ = 90 což naprosto nestačí k tomu, aby mohl dělat konstruktéra letadel. Takže mu musíte dát peníze Min což ale znamená, že pokud ty peníze Min dáte domácímu výrobci kabátů, může se mu vyplatit vyrábět kabáty ve státě A. A benefit je ten, že dělník při výrobě kabátů nebude nezaměstnaný na drogách.

Nemluvím o tom, že EU bude mít raději nezaměstnané dělníky doma na drogách, jen aby zajistila práci lidem ve státě B na druhém konci světa, totiž ve státě, s kterým nemá nic společného (toto je realita EU právě v tom textilu).