Nedávné informace o nových souvislostech s elektromobilitou norské dopravy ukazují zádrhele, které budou současný aktivisticky prosazovaný trend provázet.

Norsko jako moderní bohatá země chce být na špičce rozvoje elektromobility, a proto zavedla mnoho pozitivně diskriminačních opatření. Uživatelé elektromobilů neplatí emisní daň, neplatí daň z přidané hodnoty (při pořízení vozidla), neplatí mýtné, parkování je pro ně zdarma, dobíjet mohou na řadě míst také zdarma. Navíc mohou využívat vyhrazené jízdní pruhy pro autobusy či auta s více než jednou osobou ve voze.

Hurá, elektromobilita Norů je vysoká a stále roste, proč nevyužít toho, že na moje ježdění přispívají jiní a mám další výhody. Ročně stojí tyto podpory norské poplatníky již několik miliard norských korun, inu žádný oběd není zadarmo. V Norsku by mohl nastat téměř ideální bezemisní stav v dopravě osobních automobilů, když většinu elektrické energie vyrábějí ve vodních elektrárnách a elektroauta si dovezou.

Objevují se však komplikace rázu technického. Nejen dnes nedostačená veřejně dostupná dobíjecí síť a kapacity rozvodné sítě v místech s hustým provozem elektromobilů. Ale také negativní dopady na velmi kvalitní silniční síť kvůli vyšší váze elektromobilů (baterie). To se ukazuje vzhledem k nutnosti udržovat silniční síť v ohromné délce (k počtu obyvatel) v chladném klimatickém pásmu, členitém terénu s množstvím mostů a tunelů jako závažný problém.

Proto se již objevují návrhy na zavedení daně vypočítávané z váhy vozidla v řádech tisíců norských korun, která negativně dopadne na elektromobily, tzv. „Tesla daň“ – kruh se uzavřel. Navíc tyto slevy a daně zaměstnávají státní aparát, to také něco stojí.

Logické by se zdálo škrtnout část nebo celou veřejnou podporu elektromobility, ale taková jednoduchá řešení, která by snižovala vliv státu na trh, se v dnešní Evropě a moderním světě nenosí, protože z nepřehledné houštiny státních podpor žije významná část obyvatel i firem. Jak by asi vypadala masovější elektromobilita v silniční nákladní dopravě? Proč se preferuje zrovna elektromobilita, proč ne další alternativní pohony, např. vodík? Byrokraté bez hranic vědí vždy nejlépe, co je pro občana prospěšné, a tak nenechají o osudu elektromobility rozhodnout volný trh, ale svoje razítko.

Je to podobné jako v ekonomické pohádce. Kdesi na východě se přemnožily nebezpečné kobry. Vláda chtěla obyvatele chránit, vypsala tedy odměnu za kobří hlavu donesenou na úřad. Bystrý lid zareagoval okamžitě, začal kobry nejen lovit, ale také chovat a množit doma.