Poblíž bavorského Vohburgu se nachází dvě ze stávající generace technologicky nejpokročilejších plynových elektráren. Nedávno je chtěl provozovatel odstavit. Proč?

V červenci 2011 byl s velkou slávou uveden do provozu 4. blok plynové elektrárny Irsching, nesoucí jméno Ulricha Hartmanna, všeobecně váženého bývalého šéfa představenstva společnosti E.ON. K tehdejším oslavám rozhodně byl oprávněný důvod. Blok 4 reprezentuje technologickou špičku, držitele světového rekordu v čisté účinnosti výroby elektřiny ve výši 60,75%. V těsném sousedství se nachází 5. blok, uvedený do provozu v roce 2010, který při spouštění docílil hodnoty 59,7%.

Elektrárny Irsching 1-3 (vpravo), uprostřed Irsching 4 (Ulrich Hartmann), vlevo Irsching 5. Foto: EON

Otázka k diskuzi je nasnadě. Proč chtěl provozovatel odstavit jeden či dokonce dva zcela nové plynové bloky, reprezentující aktuálně nejlepší dostupnou technologii vykazující excelentní hodnoty účinnosti výroby elektřiny? Úvahy vycházely z ekonomiky provozu diskutovaných bloků, protože za stávajících podmínek na elektroenergetickém trhu není jejich výroba rentabilní.

Tím se dostáváme k aktuálnímu stavu německého elektroenergetického trhu. Ten je velmi výrazně ovlivňován produkcí elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE). Ostatně není se co divit, podle výroční zprávy AGEB za rok 2012 činí instalovaný výkon dvou dominantních OZE necelých 64 000 MW (tj. fotovoltaických a větrných elektráren), což pro srovnání z hlediska výkonu zhruba odpovídá více než 60 blokům jaderné elektrárny Temelín. Je zřejmé, že tento gigantický výkon se musí v německé elektrizační soustavě projevit. V souhrnu všechny OZE v Německu v roce 2012 vyrobily množství elektřiny odpovídající 23% celkové spotřeby.

V souladu s (nejenom) německou platnou legislativou je elektřina z OZE přednostně a povinně vykupována od výrobců za úředně stanovené ceny, tj. de facto mimo standardní tržní a obchodní mechanismy, což se mimo jiné projevuje nárůstem cen elektřiny pro koncové spotřebitele v důsledku zvyšujícího se příspěvku na OZE. Vzhledem k zmiňovanému výkonu OZE lze v příznivých klimatických podmínkách zaznamenat vysokou výrobu, kterou lze v elektrizační soustavě uplatnit pouze při souběžném snižování výkonu jiných zdrojů pracujících v pološpičkové části denního diagramu, včetně plynových elektráren. Z ekonomického úhlu pohledu představuje vysoká výroba OZE v příznivých klimatických podmínkách mohutný impuls k snížení aktuální velkoobchodní ceny, což z trhu dále vytěsňuje plynové elektrárny vyrábějící elektřinu z nakupovaného dováženého zemního plynu.

Plynové elektrárny na evropském elektroenergetickém trhu se navíc potýkají s dalším nepříznivým faktorem. Tím je sílící konkurence uhelných elektráren, které jsou ve stále větší míře zásobovány levným uhlím dováženým z USA, protože americké elektrárny a další technologické provozy masivně přecházejí na stále zlevňující břidlicový plyn. A závěrečnou ránu do vazu plynovým elektrárnám uštědřila velmi nízká cena emisních povolenek, jejíž výše plynové technologii neumožňuje smysluplně ekonomicky využít výhody nižších emisí na jednotku vyrobené elektrické energie ve srovnání s uhelnými zdroji. Jak už bylo řečeno, nejedná se pouze o Německo. Například víceprezident francouzské GDF Suez si agentuře Reuters postěžoval, že jeho firma od roku 2009 odstavila plynové elektrárny o celkovém výkonu 7 300 MW, což zhruba výkonově odpovídá sedmi temelínským blokům. Ostatně problémy s ekonomičností nového plynového zdroje lze aktuálně zaznamenat i u nás v České republice.

Všechny uvedené faktory přiměly většinového vlastníka elektrárny (E.ON) k úvahám o odstavení bloků. Avšak tento záměr vyvolal ostrou reakci místního síťového operátora Tennet, který si následně vyžádal asistenci Spolkové agentury pro síťovou infrastrukturu (Bundesnetzagentur). Z pohledu síťového operátora by bylo odstavení plynových zdrojů v Bavorsku velmi nepříjemné, protože jejich provozní flexibilita umožňuje vyrovnávat kolísavou a klimaticky závislou výrobu OZE a je základem systému jejich zálohování. Nicméně síťový operátor samozřejmě nemůže nutit vlastníka provozovat elektrárnu, kterou sice nezbytně potřebuje pro udržení funkčnosti a stability sítě, avšak která není pro vlastníka rentabilní. Podle dostupných údajů oba bloky Irsching 4 a 5 pracovaly v loňském roce méně než 2000 hodin, přičemž projektové kalkulace předpokládaly 4000 – 5000 hodin.

Po složitých trojstranných jednáních mezi vlastníky v čele se společností E.ON, síťovým operátorem Tennet a Bundesnetzagentur bylo nalezeno kompromisní řešení, které umožní udržet elektrárny v provozu. Bloky 4 a 5 budou po následující tři roky využívány síťovým operátorem pro tzv. redispečink. Pro přiblížení doplním, že redispečink je preventivním opatřením aplikovaným při hrozbě přetížení přenosových vedení nebo v případě výskytu výstražného stavu sítě spojeným s neplněním kritéria "N-1" (bližší vysvětlení N-1 zde). Reálně to znamená, že při redispečinku je upravován výkon elektráren podle pokynů dispečera síťového operátora tak, aby byl potlačen akutně hrozící problém – např. aby došlo k snížení zatížení konkrétního vedení. Jedná se o nestandardní řešení umožňující síťovému operátorovi provádět v soustavě korekční zásahy před aktivací "drsnějších" opatření určených pro stav nouze. Ovšem v posledních letech se němečtí síťoví operátoři stále častěji potýkají s trvale vzrůstajícími klimaticky podmíněnými výkonovými špičkami z OZE, takže redispečink se přesouvá z kategorie výjimečných do kategorie víceméně rutinních opatření.

Síťovému operátorovi Tennet se tedy s podporou Bundesnetzagentur podařilo vyvléci hlavu z oprátky, ovšem nebylo to zadarmo. Podle dohody se bude podílet na úhradě fixních nákladů bloků Irsching 4 a 5, což při odpovídajícím nastavení výše úhrady může vyřešit problém provozovatele s provozem bloků pracujících pouhých dva tisíce hodin ročně, navíc s velmi reálnou perspektivou ještě dalšího poklesu ročního koeficientu využití. V německém tisku se hovoří o předpokládaných nákladech ve výši "dvouciferné milionové částky na každý blok ročně". Z pohledu koncového spotřebitele to však ve svém důsledku znamená pouze jediné – příslušné náklady se dříve či později promítnou do zvýšení ceny elektřiny.

Další otázkou je, co aktuální příklad bloků Irsching 4 a 5 bude znamenat pro další vývoj německé plynové elektroenergetiky v následujících letech. Popsané nepříznivé legislativní, technické a ekonomické okolnosti samozřejmě dopadají i na další provozovatele, kteří již nyní požadují obdobné řešení pro své zdroje. Ovšem jejich elektrárny prozatím nejsou z pohledu řízení sítě pro lokální síťové operátory natolik klíčové, aby administrativními a ekonomickými nástroji prosadili nezbytnost udržení jejich provozu. Ovšem s rychle stoupajícím instalovaným výkonem OZE a přetrvávajícími potížemi s budováním nových přenosových linek a akumulačních kapacit je pouze otázkou času, kdy obdobný systém ekonomické podpory bude nutné zavést i pro plynové elektrárny jiných provozovatelů v jiných lokalitách. Samozřejmě s odpovídajícími ekonomickými dopady na koncové spotřebitele.