Tento článek bude na mé poměry velmi krátký. Představme si hypotetickou situaci, kdy by si německá „Energiewende“ zachovala špetku racionality a skutečně šla za cílem, tj. pokud možno za co nejrychlejším omezením emisí CO2 při výrobě elektrické energie.

V lednu a únoru 2022 byly velmi příznivé větrné podmínky pro výrobu elektrické energie. Rozumějme, silný vítr není zrovna nic radostného pro běžný život. Nicméně pro větrné elektrárny je doslova živou vodou, pokud nepřesáhne mezní rychlost, kdy už je potřebné postavit vrtule „do praporu“. Takto vypadala výroba elektrické energie v únoru 2022 podle Energostatu.

Obr. Výroba elektrické energie v Německu v únoru 2022. Zdroj https://oenergetice.cz/energostat .

Daný měsíc větrné elektrárny vyrobily až 45,1 % elektrické energie. Upozornění pro přílišné optimisty: jak je vidět na grafu, i v tomto velmi příznivém měsíci bylo několik období trvající přinejmenším několik hodin, kdy výroba z větru nebyla zrovna velká a fosilní zdroje musely pokrývat většinu výkonu.

Řeč bude ale o něčem jiném.

Scénář s racionálním útlumem

Představme si, že by v Německu trochu méně dali na stupidní tlak ideologických organizací, na uměle vyvolanou paniku a svou jadernou energetiku by jen utlumili, nikoliv hloupě zastavovali stále fungující reaktory. Místo posledních zbývajících 4,11 GW by si udrželi stav z toku 2014, tj. 12,07 GW. Abychom byli realisté, dejme tomu, že by v únoru fungovalo jen 80 % výkonu jaderných elektráren.

Naznačíme si to do stejného grafu výroby, pro větší názornost si ukážeme jen jeho část. Přidaný výkon JE ukazuje červená šrafovaná část.

Obr. Výroba elektrické energie v Německu v únoru 2022 při instalovaném výkonu jaderných elektráren 12 GW. Zdroj https://oenergetice.cz/energostat

Rozumíme tomu, že? V únoru, v době panující plynové krize a vysokých cen energie by tak v Německu spotřebovali o mnoho méně uhlí nebo plynu. V některých možná i dnech by nemuseli pálit téměř žádný plyn, jehož nemá Evropa v zásobnících tolik, kolik by potřebovala.

Přitom udržet 12 GW jaderných elektráren bylo možné s minimálními investicemi do existujících, již dávno amortizovaných a stále provozuschopných bloků.

Udržovací scénář, bez útlumu

Ještě v roce 2010 Německo provozovalo jaderné elektrárny o instalovaném výkonu 21,5 GW. V naší alternativní racionální minulosti by si Německo řeklo: nebudeme kapacitu JE zvyšovat, ale udržíme stejnou. Možné by tak Německo muselo do letošního roku 2022 nahradit hrstku opravdu nejstarších bloků výstavbou menšího počtu nových, možná ale ne.

Opět si ukážeme únorový obrázek při 80 % z instalovaného výkonu 21,5 GW v jádře. Přidaný výkon JE ukazuje červená šrafovaná část.

Obr. Výroba elektrické energie v Německu v únoru 2022 při instalovaném výkonu jaderných elektráren 21,5 GW. Zdroj https://oenergetice.cz/energostat .

Obrázek musí lahodit každému reálnému ekologovi. Výkon jaderných elektráren by umožnil v některých dnech úplně zastavit jak plyn, tak i černé nebo hnědé uhlí, resp. zvolit jinou výhodnou kombinaci. Výrazně by klesly jak emise CO2, tak i spotřeba převážně ruského plynu. O vlivu na cenu elektrické energie můžeme jen spekulovat, ale pochybuji, že by cena byla vyšší, než byla v realitě.

Závěr

Co říct na závěr? Pokud opravdu panuje silná obava z klimatické krize a chceme dramaticky snížit emise CO2, tak v geologicky stabilním Německu, které je dnes značně daleko od míst bojů na Ukrajině, neexistuje žádná jiná nutnost omezovat jadernou energetiku než hloupá iracionální ideologie. Podpořena nekonečným lobbismem firem vyrábějících a instalujících větrné a solární zdroje, dotačních podvodníků a bohužel také politických špiček napojených na Gazprom.

Německo evidentně miluje boj na dvou frontách. Zavírat nízkoemisní zdroje přesně v období, kdy chce omezovat emise CO2 vyžaduje značnou dávku masochismu.

Při troše reality mohlo být Německo pomalu evropským lídrem v nízkých emisích a dohánět Francii při značně nižším podílu jaderné energetiky. Již dnes mohlo Německo od roku 2011 ušetřit i stovky milionů tun uhlí a obrovské množství zemního plynu. Převážně ruského …

Autor je členem spolku Realistická energetika a ekologie