Budeme také chudnout a chřadnout jako miliony Němců?

„Být chudý a nemocný je lepší než být bohatý a zdravý.“ V tomto duchu zjevně smýšlí německá vláda, která zezelenala natolik, že škodí svým vlastním občanům hned na dvou frontách. Jsou kvůli ní chudší a ještě k tomu musí žít ve více znečištěném životním prostředí. Což se časem jistě projeví jejich chřadnutím a chatrnějším zdravím.

Začátkem tohoto měsíce se německá vláda rozhodla přitvrdit ve svém boji za „energetickou očistu“. Chce zrychlit proces přechodu k obnovitelným zdrojům energie tak, aby do roku 2020 snížila emise skleníkových plynů o 40 procent proti roku 1990.

Výsledkem snahy o „energetickou očistu“ je však zatím pouze to, že Němci platí za energie jako mourovatí, přičemž země produkuje více – nikoli méně – oxidu uhličitého. Jak je to možné?

Vládní politika „energetické očisty“ spočívá jednak ve štědré podpoře energie z obnovitelných zdrojů a jednak v úplném upuštění od jaderné energie do roku 2022. Vláda garantuje vyšší než tržní ceny za energii z obnovitelných zdrojů. Mnozí Němci se tak doslova zbláznili do čisté energie a snaží se těžit z vládní podpory segmentu – dělají vše, co mohou, od instalace solárních panelů na střeše stodoly po nákup akcií firem provozujících větrné farmy.

Není divu, že obnovitelná energie zodpovídá u našich západních sousedů za stále větší podíl na celkově vyprodukované energii, momentálně je to už více než čtvrtina.

Koneční spotřebitelé ale pláčou. Právě kvůli garantovaným cenám. Za slunečného, větrného dne proudí kvanta čisté energie do rozvodného systému. Tato energie má ze zákona přednost před „nečistou“ energií z fosilních paliv.

Producenti energie se dost zahojí na spotřebiteli – na něj dopadají přirážky za obnovitelné zdroje. Tím spotřebitel dotuje – skrze nařízení vlády – čistou energii. Ironie osudu tomu však chtěla, že dotovaná obnovitelná energie vytlačuje tu energii z fosilních paliv, která není pro životní prostředí tak škodlivá, zatímco otevírá dveře té vůbec neškodlivější formě energie.

Energii z fosilních paliv totiž nelze házet do jednoho pytle. Na jedné straně máme uhlí, jehož zplodiny opravdu zle poškozují životní prostředí. Pak tu ale jsou třeba moderní plynové elektrárny, které, ačkoli využívají neobnovitelný zdroj, životní prostředí zdaleka tak neznečišťují.

Jenže energie z plynu, která není dotovaná, nemá šanci obstát v konkurenčním boji s dotovanou energií ze Slunce nebo z větrníků. Takže producenti energie se uchylují k výrobě elektřiny z nejlevnějších – a životní prostředí nejvíce zatěžujících – zdrojů, jako je zmíněné uhlí.

Výsledkem německého experimentování s energetikou jsou zatím jen její vyšší ceny při vyšších emisích oxidu uhličitého z uhelných elektráren.

Můžeme jen doufat, že čeští zelení se nevydají v německých stopách – tedy že nebudeme dýchat více škodlivin a ještě k tomu za vyšší cenu.