Již dlouho jsem uvažoval o napsání článku na téma oligopol na trhu s pivem. K činu mě nakonec vybudil velmi pěkný článek o oligopolu na trhu s potravinami (zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-zdravy-oligopol-trh-s-potravinami-funguje-normalne-rika-urad-231377?). Nechci zde řešit, zda pochybil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), ani nakolik je tento oligopol silný, ale chci se zaměřit na ekonomické dopady oligopolu na podniky a spotřebitele.

Oligopol na trhu s pivem v ČR vznikl v roce 2002 úspěšně dokončenou fúzí Plzeňského Prazdroje s Pivovarem Radegast (tehdy dvou největších pivovarů dle výstavu) a Pivovarem Velké Popovice, neboť tato skupina získala celkový podíl na trhu s pivem (2002) cca 46 %. Ostatní velké pivovary, pak měly podíl výrazně nižší (v roce 2002 necelých 6 % a méně). Přestože se tyto podíly v čase měnily (v případě skupiny kolem pivovarů Staropramen a Heineken dokonce velmi výrazně), dominantní postavení Plzeňského Prazdroje se prakticky nezměnilo, a i v současné době překračuje 40 %. Za hlavní hráče na trhu s pivem lze dnes považovat (kromě Plzeňského prazdroje), Pivovary Staropramen, Heineken Česká republika, Budějovický Budvar a Pivovary Lobkowicz Group.

Všechny výše uvedené skupiny mají tedy tržní podíl cca 86,9 %. Všechny velké pivovary (s výstavem nad 200 tis. hl) mají podíl cca 90 %. Množství minipivovarů v roce 2021 bylo 519 (Odkaz), s podílem na výstavu (2021) cca 3 %. Na ostatní pivovary (s výstavem nad 10 tis. hl a zároveň do 200 tis. hl) tak zbývá cca 7 %.

Z ekonomického hlediska lze tento trh považovat za oligopol s dominantní firmou (Plzeňský Prazdroj), která je zpravidla cenový tvůrce, resp. vůdce. S ohledem na to, že všichni zbylí velcí hráči vždy čekají na vyhlášení nových cen (rozuměj zdražení) Plzeňským Prazdrojem, platí tato charakteristika beze zbytku.

Podívejme se nyní na několik ukazatelů, která nám umožní charakterizovat pivovary po ekonomické stránce (soustředím se přitom na uvedených pět největších hráčů). Ukazatele jsou uvedeny za rok 2021 (novější údaje nejsou k dispozici) a vychází z veřejně dostupných údajů příslušných podniků či institucí. Zajímat nás bude podíl na trhu jako podíl celkového výstavu pivovaru dělený celkovým výstavem piva v ČR, ziskovost vlastního kapitálu (ROE) jako podíl čistého zisku a vlastního kapitálu, hrubá marže jako rozdíl tržeb za vlastní výrobky a nákladů na vlastní výrobky podělený tržbami za vlastní výrobky, produktivita jako podíl tržeb za vlastní výrobky a celkového výstavu pivovaru a zadluženost jako podíl dluhů a celkového objemu majetku podniku.

Celkový výstav piva v roce 2021 se v ČR udává ve výši 19,6 mil. hl (https://ceske-pivo.cz/zakladni-fakta). Výsledky jsou následující:

Plzeňský Prazdroj – 8 284 tis. hl.. podíl na trhu je tedy cca 42,3 %, ROE = 62,74 %, Marže = 50,96 %, Produktivita = 1 960 Kč/hl, zadluženost = 50,92 %,

Pivovary Staropramen – 3 132 tis. hl., podíl na trhu je tedy cca 16 %, ROE = 2,09 %, Marže = 26,31 %, Produktivita = 1 210 Kč/hl, zadluženost = 11,85 %,

Heineken Česká republika – cca 2 500 tis. hl., podíl na trhu je tedy cca 12,8 %, ROE = 27,04 %, Marže = 18,9 %, Produktivita = 1 023 Kč/hl, zadluženost = 63,54 %,

Budějovický Budvar – 1 809 tis. hl., podíl na trhu je tedy cca 9,2 %, ROE = 6,26 %, Marže = 37,69 %, Produktivita = 1 722 Kč/hl, zadluženost = 12,78 %,

Pivovary Lobkowicz Group – cca 1 300 tis. hl. (údaj je za rok 2020, novější údaj se mi nepodařilo nalézt a s ohledem na pokles výstavu všech velkých pivovarů v roce 2021 bude ve skutečnosti zřejmě o něco nižší), podíl na trhu je tedy maximálně 6,6 %, ROE = -191,33 %, Marže = 31 790 / 832 796 = 3,82 %, Produktivita = 641 Kč/hl, zadluženost = 94,78 %.

Z výše uvedených čísel je zřejmá ekonomická dominance Plzeňského Prazdroje, který má nejen nejvyšší ziskovost (vlastníkům se jejich vklad vrátí za kratší dobu, než jsou dva roky), ale také nejvyšší marži i produktivitu a průměrnou zadluženost. Je tedy zřejmé, že ekonomická síla (dominance) a cenové vůdcovství umožňuje tomuto pivovaru těžit z nastavených vyšších cen (vysoká marže i produktivita), kterou je schopen přetavit do zisku také díky značným úsporám z rozsahu (vysoký objem výroby umožňuje dosahovat nižších nákladů na vyrobenou jednotku produkce), které je pro výrobu piva typické. Vysoké ziskovosti pomáhá také zadlužení podniku (které je ale přiměřené).

Ostatní pivovary jsou na tom o poznání hůře a v případě Pivovarů Lobkowicz Group se ukazuje, že ani na první pohled vysoký výstav a tržní podíl nemusí být zárukou úspěchu. Naopak se zdá, že tento výstav a tržní podíl už je poměrně nízký. Dosažená marže ani produktivita totiž nedává prostor pro generování zisku. Ztrátovost podniku ještě prohlubuje velmi vysoká zadluženost. Nastavené ceny jsou u tohoto pivovaru příliš nízké a úspory z rozsahu také (ve srovnání s Plzeňským Prazdrojem).

Zajímavá je pozice Budějovického Budvaru, jehož marže i produktivita je vysoká (zaujímá druhé místo za Plzeňským Prazdrojem), ale jeho ziskovost tomu neodpovídá. Ziskovosti zde nepomáhá ani nízká zadluženost. Zdá se také, že tento pivovar má výrazně vyšší náklady než ostatní pivovary. Je přitom otázka, zda je to způsobeno právními spory, které pivovar vede s americkým Anheuser-Busch, a v tomto směru specifickým postavením pivovaru, tím že se jedná o národní (státní) podnik nebo ještě jinými příčinami.

Také v případě Pivovarů Staropramen marže a produktivita příliš neodpovídají dosažené ziskovosti, tzn. že se dosažené tržby a přidaná hodnota až příliš (rozpouští) ztrácí v nákladech. V tomto případě lze zřejmě alespoň část nákladů přičíst správě zahraničních dceřiných společností, které tento pivovar jako skupina spravuje. Také zde nízká zadluženost nepodporuje ziskovost.

Velmi zajímavá je situace pivovarů skupiny Heineken, které nedosahují příliš vysoké produktivity ani marže (ve srovnání s Plzeňským Prazdrojem, Pivovary Staropramen i Budějovickým Budvarem), ale jsou schopny tuto marži přetavit do poměrně vysoké ziskovosti, také díky nejvyšší zadluženosti ze všech uvedených podniků. Přesto ale tato skupina funguje velmi efektivně (s nízkými náklady), čehož nedosahuje pouze úsporami z rozsahu nebo zmíněnou vyšší zadlužeností.

Z ekonomických výsledků vyplývá, že dominantní postavení podniku v oligopolu s dominantní firmou, které má v tomto případě Plzeňský Prazdroj, umožňuje tomuto podniku dosahovat značným ekonomických výhod, oproti ostatním hráčům (podnikům na trhu). Zároveň se ukazuje, že ani velký podnik (skupina – zde především Pivovary Lobkowicz Group a částečně Pivovary Staropramen) není zárukou ziskovosti, přestože velikost podniku (a s ní spojené úspory z rozsahu) je důležitou výhodou. Velmi však také záleží na schopnosti pracovat s náklady, zejména na jejich účelném vynakládání (viz pivovary skupiny Heineken), a ochotě vyměnit ziskovost za stabilitu (zadluženost).

Přestože je oligopol představitelem nedokonalé konkurence a v tomto pohledu ovlivňuje trh (především ceny), nemyslím si, že by jeho rozbití (omezení dominance Plzeňského Prazdroje) způsobilo výrazné snížení cen. Ani marže Plzeňského Prazdroje totiž není nijak závratná. Zároveň zde významně působí zmiňované úspory z rozsahu, které naopak menším hráčům (zejména minipivovarům) neumožňují dosahovat ani cen velkých pivovarských skupin (ceny minipivovarů jsou zpravidla vyšší). Buďme tedy rádi za cenovou a zejména druhou rozmanitost českých piv a pokud chceme ovlivnit (snížit) cenu prodávaného piva, vybírejme si pečlivě, jaké pivo, od koho a za kolik budeme kupovat.