NÁZOR: Daňový systém
Nelítostnou kritiku některých analytiků a politologů za neúměrně vysoké daně v Česku, které prý dusí až ničí naše firmy, však beru jako folklór, kterým prezentujeme před celým světem svůj vlažný a často až nenávistný vztah ke státu, se kterým se ve světě málokde člověk setká. Když příští možný premiér Mirek Topolánek do novin napíše, že občany je potřeba před státem chránit, protože je to ten „největší diskriminátor, tyran a vykořisťovatel“, je už dovoleno úplně všechno.
Na stránkách Lidovek (Konkurence nových zemí snižuje daně, 7.4.) jsem si přečetl text porovnávající sazby firemních daní v řadě zemí. Zajímavé čtení: v USA a v Japonsku odvádějí firmy ze zisku 40%, v Německu přes 38%, v Brazílii, Indii, Francii kolem 33 až 34%, v Austrálii 30%. V nejvyspělejších zemích OECD činí firemní daně v průměru 28%, v jihoamerických zemích o 3% víc než v Evropě, v Asii a Tichomoří víc dokonce o 5%. České republiky se týká číslo 24% (!). Je to u nás opravdu až tak likvidačně hrůzné?
Vím, že všechno se vším souvisí, že odvody na různá pojištění jsou v Česku vyšší, ale tvrdím, že každý kritik by měl propříště – ať tepe do systémů daňového, důchodového, zdravotního, sociálního, které vskutku volají po reformě – říci jasně: kdo a kdy daný systém založil, kdo a kdy a jak se o jeho změnu pokusil, kdo a kdy a proč návrhy změn smetl ze stolu. Každý kritik by si měl pokaždé vybavit volební výsledky a sílu, která z nich pro tu kterou stranu v parlamentu vyplynula: měl by si tudíž připomenout, že Zemanova vláda měla sice čtyři roky podporu ODS, ale byla menšinová, že vlády Špidlova, Grossova a Paroubkova zase měly celé čtyři roky většinu pouhého jediného hlasu, protože koalici s KSČM (na „sílu 111“) všichni tři premiéři postupně odmítli. Každý kritik by si měl uvědomit, jak dlouho praktikovala Topolánkova ODS tzv. nulovou toleranci a byla na ni jistou dobu docela pyšná. Jak jsem již dvakrát poznamenal: všechno se vším souvisí.
