Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Komu dlužíme

Autor uvádí a popisuje od koho a jak si stát (tedy my) půjčuje peníze s tím, že je někdy vrátí, hlavně ale, že bude pravidelně platit věřiteli nějaké peníze, úroky. Půjčujeme-li si peníze od institucí, které my jako občané vlastníme, půjčujeme si sami od sebe a tudíž dlužíme sobě a úroky platíme také sobě.Pak autor dělí věřitele na finanční instituce a na nerezidenty, plus, ve velmi malé míře, domácnosti v republice.

Ale i zdánlivě ,,česká“ Komerční banka je přes svou matku rezidentem Francie, stejně jako matka České spořitelny je rezidentem Rakouska, atd. Toto jsou tedy důvody, proč zřejmě většina úroků z republiky odchází, neboť, co jsme nerozkradli, to jsme prodali nerezidentům. V globálním měřítku však suma věřitelů = suma dlužníků.

Rostoucí ceny nejsou inflací? Jsou. Inflace je peněžním jevem, souhlasím. Co to jsou peníze? Za peníze je možno považovat cokoliv, co má nějakou hodnotu a co je tak uznávané za účelem výměny. Tedy, mám-li tři ovce a soused jednu krávu, a on chce mé tři ovce a já jeho krávu, jsou ovce a kráva stejné platidlo jako kus zlata. Stalo se však, že měřítkem peněz se později staly mince, pak bankovky a později i úpisy. Tím se ovcím a krávám mohla dát peněžní hodnota, pomocí které šlo vyjádřit vzájemnou hodnotu ovcí a krav. Takovou jednotku teď máme a říkáme jí koruna. A význam slova inflace? Je to nadýmání, nafukování, zvětšování důležitosti něčeho.

Pakliže hodnota mého majetku a mého příjmu zůstává v korunách stejná a ke koupi majetku, zboží a služeb potřebuji stále více a více stejných korun, jedná se zcela evidentně o nadýmání, o nafukování cen, o inflaci. Inflace k hospodaření je co teplota k tělu.

Dvě poznámky:

1. Citát pochází z knihy manželů Friedmanových Svoboda volby (Free to choose) z roku 1980.

2. Ony dnes nějaké peníze vznikají jinak než ze vzduchu?

Dlužíme mimo jiné naší dopravní infrastruktuře, obyvatelům vesnic, našemu průmyslu dlužíme dostatek odborníků i pracovníků, 6eleznici a dopravě vůbec dlužíme odpočinkové zóny a spokojené řidiče, školství dlužíme učitele rodu mužského. Republice dlužíme odvážné a odpovědné občany, abychom měli před volbami na výběr. A t. p.

Všem okolním i vzdáleným státům dlužíme nula - nic. Zero.

On ten kapitalizmus vyspěl do dluhového stádia, kde peníze vyrábějí banky z dluhů a jsou tzv kryty pouze tou důvěrou, viz také řada dokumentů, kde vysvětlují jak to nyní chodí. Řekl bych, podle mne, laika, že nejdůležitější je jakou vizi, jaké priority má národní hospodářství (snad ví Národohospodářský ústav ČSAV). Jaké základní produkty jsou pro občany důležité i z hlediska zdraví a bezpečnosti a občané - národ by měl být schopen svými znalostmi, svou profesionalitou si je zajistit. Jakmile se pro partičku vyvalených vyvolených, stane nejdůležitější prioritou jeden ukazatel jakéhosi permanentního růstu a vše ostatní vyřeší blábol o neviditelné ruce trhu, pak je zadlužování jediné a nejschůdnější řešení a je v souladu se zájmem finančních institucí. A co není, tak dovezeme. Zvyšování dluhů, mezd, penzí a zvyšování nepřiměřených zisků zvyšuje i tento růstový ukazatel. Ve skutečnosti je to soustavný proces znehodnocování jakékoliv měny v neprospěch úspor spořivých občanů. A proměna měny v rizikové finanční deriváty slouží témuž. Vždy zbohatnou jen někteří, na úkor většiny. Kdysi Václav Klaus požadoval zákon o vyrovnaném státním rozpočtu, samozřejmě spousty vyvolených s poradci, nesměli být omezeni. Taky poslanci každý rok "porcovali medvěda" - stovky miliard, na jejich, prý pro voliče, ekonomicky výhodné projekty. A když je třeba zadlužování, na co taková hodnocení ekonomické vhodnosti a výhodnosti investic. Vše záleží na tom, jak dlouho bude globální věřitel věřit a kdy řekne dosti radosti. Nebo problém vyřeší připravovaný globální mazec.

Mimochodem, ono to sice je, nebo spíše může být.

Co je třeba si uvědomit, že toto neprobíhá skrze bankovky a mince.

Samozřejmě že všechny ty nákupy i prodeje dluhopisů jsou bezhotovostní. Tudíž, do jisté míry, a jen v těch digitálních čísílkách to jde , že banka si na to půjčku "vyrobí" nějaké ty digitální peníze navíc, půjčí je státu tj. převede se ta čísílka na ́učet státu , te j je pak různé přeposílá i jiným subjektům.

Ale zase dostává i jiné, digitální peníze z placení daní.

Ale na konci - při splácení těch dluhopisů zase ta čísílka stát vrátí té bance nazpět. A ta je "vymaže" a bilance se tím zavře. To co dostane banka navíc jsou ty úroky..

Tedy, samozřejmě je otázka zda to má banka zapotřebí, protože ta má od svých klientů na nízkoúročených vkladech peněz dost, takže ty půjčovat může, aniž si vytváří jiné...

Je úplně jedno, zda jsou peníze kovové, papírové nebo elektronické. Jde jen o to, kolik jich je.

Stát dluží především důchodcům a dětem, mládeži

V. Mokrý 14.3.2024 12:59 PŘIZNÁVÁŠ, tak dobrý

Všechno je tedy jasné. Zbývá odpovědět na otázku, co s tím?

Volit strany nebo i hnutí, které neslibují státní zaopatření a provozování kdejakého nesmyslu státem. A dohlížet na ně, aby své sliby plnily.

A jako bod tomu předcházející, postarat se o to, aby takoé strany a hnutí vůbec byly. Zatím v Česku (ani v EU) prakticky nejsou. A (nebo) nebo najít v Česku nějakého Milei.

Státní dluh se zvyšuje úměrně se zvyšujícím se počtem státních úředníků. Co je mor pro zdraví, to je byrokracie pro ekonomiku.

A počet úředníků se zvyšuje s počtem státních agend, více či méně vyžadovaných voliči.

Tento popis je sice správný, ale není úplný. V ekonomice dochází k pravidelnému úbytku oběživa v důsledku úspor. Pokud nejsou finanční instituce schopny tyto úspory reinvestovat zpátky do ekonomiky, oběživo skutečně začíná v ekonomice ubývat a dochází k deflaci. Tuto deflační spirálu z důvodu nadměrných úspor lze řešit pouze zvyšováním státního dluhu. Prodejem dluhopisů státem dochází ke zpětnému vracení peněz do oběhu.

Tento jev nastává v okamžiku, kdy je celková míra úspor nadměrná. K tomu dochází za situace, kdy celková populace bohatne a má nadbytek prostředků k úsporám. Je to celosvětový jev posledních 20 let, pro většinu ekonomů jev neznámý a nepochopený.

Inflace není samotný růst množství oběživa. Inflace je součin množství oběživa a rychlosti obratu tohoto oběživa. Pokud množství oběživa stoupá, ale rychlost jeho obratu klesá, k inflaci vůbec nemusí docházet. Nadměrné úspory vedou k poklesu rychlosti obratu oběživa a mají deflační důsledky.

Tato situace je nestabilní a v případě návratu uspořených peněz do ekonomiky dojde k rychlému růstu cen. To se stalo v době COVIDu, kdy stát napumpoval přímo do ekonomiky obrovské částky, vyvolal strach z inflace a držitelé nadměrných úspor v panice vrátili své peníze do ekonomiky.

Nesouhlasím. Finanční instituce VŽDY jsou schopné investovat zpátky do ekonomiky. Jinak by jejich existence postrádala smysl. Měly by jen výdaje na úroky z úspor, ale neměly by zisky. To snad není složité pochopit.

A z toho důvodu vámi popisovaná situace vůbec nemůže nastat.