NAD DOPISY ČTENÁŘŮ: Stát, J. M. Keynes a inflace - dodatek
Dlouholetý čtenář mně poslal příspěvek, který objevil pod článkem Stát, J. M. Keynes a inflace. Přestože příspěvek nebyl určen autorovi článku, považoval ho čtenář za důležitý, protože „…je ad rem. Měl by si ocenit zájem a odpovědět se snesitelnou mírou detailu a rozsahu“. Komentář je uveden bez odkazu, protože nebyl viditelný.1 „Jako laik se asi zeptám hloupě. Nejsou současné problémy způsobeny tím, že dramaticky roste schopnost produkce zboží za současného poklesu k tomu potřebných pracovních sil a výrazně tak předbíhá množství nabízeného zboží množství peněz v oběhu? Proto se musí peníze horečně pumpovat do oběhu, což nejde jinak než jejich tiskem. A protože padl zlatý standard, tak původní model, kdy limitem množství zboží na trhu byly peníze, se otočil. A protože lidské potřeby jsou neomezené ) a navíc jsou uměle indukovány sofistikovanými způsoby v reklamě), nemá tento systém zpětnou vazbu a teoreticky může pokračovat do nekonečna“. Níže bude reakce podle významových souvislostí. Odpovědi jsou zjednodušeny do krajnosti (každému souvětí příspěvku by bylo lze věnovat samostatný článek).
Upozornění: následující článek obsahuje ekonomické výrazy a jejich vztahy, má slabou strukturu, je polemický, nebyl kontrolován a nehodí se k diskusi |
Úvodem je třeba vyjasnit domnělý rozpor mezi rostoucí schopností produkce při poklesu pracovních sil. Pan Zisk najímá práci podle výše pořizovacích a provozních nákladů. Pokud je produktivita dvou výrobních faktorů srovnatelná, tzn. osoba má srovnatelnou výkonnost jako stroj, tak růst mzdových nákladů vynaložených na pana Ruku povede k zavádění strojů z výroby pana Dílny. Jinak řečeno osoby a stroje si stále konkurují a stroje budou využity až vzrostou mzdy. Pokles poptávky po odbornosti pana Ruky se projeví v růstu poptávky po odbornosti pana Dílny. Odvětví ruční bude upadat a odvětví strojové pokvete. Platí Sayův zákon trhů – celková nabídka a celková poptávka se budou rovnat, ačkoli struktura nabídky a poptávky bude odlišná. Názvy ulic Platnéřská nebo V Jirchářích jsou svědkem odborností včerejších, které jsou vytěsňovány odbornostmi dnešními.
Pokud jde o druhou část souvětí, tzn. vztah mezi množstvím nabízeného zboží a množstvím peněz. Situaci vyjasní klasický barter: pan Růžový se vzdá dvou pecnů chleba, aby získal kilogram hovězího a paní Fialová se vzdá kilogramu hovězího, aby získala dva pecny chleba. Lidé mezi sebou směňují užitečné statky. Maso za chleba, pivo za víno nebo cukr za sůl. Jediná potíž barteru je nutnost obrácených preferencí zúčastněných stran teď a tady. Pan Růžový musí poptávat právě hovězí a paní Fialová poptávat právě chleba. Nesoulad preferencí na jedné straně zhatí směnu. Peníze umožňují uskutečnění směny bez nutnosti souladu preferencí. Peníze jsou prostředkem směny (další funkce je možné zanedbat), což umožňuje zjednodušení, že množství peněz je druhořadé. Všechny zbožové transakce se uskuteční při nízkých cenách (při malé peněžní zásobě) nebo při vyšších cenách (při vyšší peněžní zásobě).2 Klíčovým faktorem je množství užitečných statků.
Zlatý standard bylo hezké literární vyjádření pro režim plnohodnotných peněz. Peníze byly poukázkami na konkrétní množství zlata. Libra šterlinků byla hmotnostní jednotka, definovaná jako čtvrtina trojské unce zlata. Avšak měnová expanze není primárně ovlivňována podobou platidla (ačkoli komoditní peníze jsou omezením samy o sobě). Zvětšování měnové báze je nevyhnutelným a definičním znakem bankovnictví na částečných rezervách. Představte si, že včera pan Ruka uschoval do šatny 10 uncí zlata. Pan Šatnář vydal potvrzení o přijetí 10 uncí zlata. Dnes přijde pan Dílna a požádá pana Šatnáře, aby mu půjčil unci zlata. Pan Šatnář půjčí panu Dílna unci zlata a vydá potvrzení o úvěru. Nyní je v oběhu 11 uncí zlata (potvrzení pana Ruky na 10 uncí plus unce pana Dílny). Pan Šatnář drží 10 uncí zlata (9 uncí v rezervách a unci jako úvěr). Toto je popis úvěrové expanze. Částečné rezervy jsou znakem všech bankovních systémů tzv. civilizovaného světa po roku 1640.3
Nyní je možné přistoupit k vysvětlení, proč se peníze horečně pumpují do oběhu. Obyvatelstvo má povinnost platit daně státu z výdělečných aktivit. Pan Ruka ze mzdy, pan Dílna ze zisku, pan Růžový z ostatních daní a všichni jmenovaní z přidané hodnoty, zdravotní a penzijní. Stát z vybraných daní financuje platy státních zaměstnanců, kteří provozují činnosti vyjmenované zákonem. Daňové příjmy nestačí pokrýt státní výdaje. Situace má tři řešení: zvýšit daně nebo tisknout peníze nebo současně zvýšit daně a tisknout peníze. Pro jednoduchost si představte šatnu, do které si včera pánové Jedna, Dva a Tři uložili kabáty. Šatnář jim vydal potvrzení na kabáty. Dnes pan Vláda rozhodne o pomoci lidem bez kabátů. Vytiskne tři potvrzení na kabáty, které věnuje pánům Čtyři, Pět a Šest, kteří zítra vyzvednou kabáty v šatně. Toto je popis průběhu a účinků inflace. Jedná se o majetkové přesuny od lidí produktivních k lidem ostatním. Ostatní lidé si užívají dnešní kupní sílu peněz při včerejších cenách. V dobách necivilizovaných bylo penězokazectví trestáno trýznivěji než vražda. Dnes je nazýváno měnovou a rozpočtovou politikou a je dědictvím díla J. M. Keynese.4
Pokud jde o zpětnou vazbu, tak existuje. Parlament každoročně schvaluje zvýšenou dluhovou službu (úroky placené z vydaných státních dluhopisů). Parlament každoročně schvaluje státní závěrečný účet se zvýšeným celkovým dluhem. Hypoteticky může skutečně systém fungovat donekonečna. Za předpokladu, že produktivita soukromého sektoru poroste rychleji než spotřeba státu. Jinak řečeno: jestli pan Ruka et consortes vydělají produkcí užitečných statků dostatečný objem peněžních prostředků, který umožní úhradu státem požadovaných daní. V takovém případě může systém hypoteticky fungovat na věčné časy a nikdy jinak.
Komentátor začal svůj příspěvek větou „Jako laik se asi zeptám hloupě“. Murray Rothbard popisoval, že Ludwig von Mises povzbuzoval začátečníky přátelskou radou: „Nebojte se promluvit. Pamatujte si, že cokoliv k tématu řeknete a jakkoliv chybné to může být, tak stejnou hloupost už určitě vyslovil nějaký prominentní ekonom dlouho před vámi“. Děkuji za příspěvek k věci.
Modrý pták
1 Konkrétní vlákna jsou autorem ignorována. Obsahují příspěvky bez vztahu k tématu a pisatel předstírá znalosti. Absenci vědomostí nahrazuje nabubřelým slovníkem.
2 Ceny jsou v běžném světě ovlivněny nabídkou výrobních faktorů (práce, půdy a kapitálu), technologickou úrovní a produktivitou výrobních faktorů, reálným produktem (výstupem), reálným příjmem (důchodem) a spotřebitelskými preferencemi (poptávkou po výrobcích a službách). Pro zachování jednoduchosti výkladu byly uvedené faktory zanedbány.
3 MODRÝ PTÁK: Sberbank, vklady a půjčka
4 MODRÝ PTÁK: Ekonomický nepravidelník VII.