Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tazatelka se ptá:

„Nerozumím, proč by mělo platit (citace) „v rámci tržního vztahu platí, že co jeden získá, druhý ztrácí“ – můžete to nějak vysvětlit?"

Autor vysvětlujete situaci příkladem a činí závěr, že lidé vstupují do směny, aby se vzdali hodnotných předmětů a získali předměty hodnotnější. Účastníci, tudíž ukončují směnu bohatší, než do ní vstoupili.

Situace je vinou autora zmatečná od samého počátku. Může vzniknout dojem, že autor vyvrací sám sebe. Měl zřetelně oznámit, že dle jeho názoru je výrok „... co jeden získá, druhý ztrácí“ nesmyslný. A následně ho vyvrátit. Takto nutí čtenáře číst nejen článek na který se tazatelka odvolává, ale i diskusi pod ním, aby našel autora výroku.

"

Autorův výrok "Účastníci, tudíž ukončují směnu bohatší, než do ní vstoupili." je poněkud zjednodušený. Zmíněné "zbohatnutí" je v některých případech pouze subjektivní dojem.

Pokud si každý s každým něco vymění, zboží pouze změní majitele, množství zboží zůstane v optimálním případě stejné jako na začátku nebo pouze hlesne jeho kvalita. Buď se potraviny zkonzumují nebo se maso se zkazí a chléb ztvrdne, hodnota společného majetku klesne.

Těžko potom někkomu vyčítat názor, že jde o "pavědu".

Bohužel jsme za čtyřicet let budování došli pouze k rozvinuté socialistické společnosti. Kdyby se nám, tedy socialistickému táboru, podařilo nastolit celosvětový mír a komunismus, byla by tato debata mimo mísu. Vše by se potom řídilo potřebou každého jednotlivce a to bez boje. Takhle se o ten žvanec každý musí postarat jak umí. Život je boj. Mnohdy i se sebou samým.

O socialismus ani tak nejde. Horší je Podřízenost Sojuzu. Dříve Sovětskému, nyní USA EU..

Princip vlastnictví? Třeba pozemku. Netřeba dlouhých úvah. Dva pánové. Jeden stojí na svém pozemku, druhý se domáhá vstupu.

První: sem nemůžeš, je to můj pozemek.

druhý: proč je to tvůj pozemek?

první: dal mi ho táta.

druhý: odkud ho vzal tvůj táta?

první: od svého táty

odkud jeho táta? Ten si ho vybojoval. No, tak teď já budu bojovat o pozemek s tebou.

Myslí-li si někdo, že tento princip snad neplatí, hleď spor Ruska s Ukrajinou.

Ano příteli. Žijeme v mylném přesvědčení, že tato malá země, kterou obýváme, je jen naše, a že to tak navždycky zůstane.

Uprchlíci si myslí něco jiného a my nemáme právo se domnívat, že jsme to my, kdo má pravdu.

Je to hodně infantilní pohled na svět, je mi autora líto ... nebo už je to demence jako u mně?? :-D

Nebo jen u vás?

Kladu si otázku, jestli má autor všech pět pohromadě, jestliže tohle považuje za uvedení příkladu na pravou míru. Zbytečně sofistikovaně nám napsal, že to není směna. Na to by stačila jedna věta. Autor této námitky tím něco chtěl říci, asi ne příliš šťastně, protože ani já moc nechápu, co ta námitka měla znamenat, ale kdybych s tím polemizoval, tak bych se to asi pokusil napřed pochopit.

Pozoruhodné je i tvrzení, že ekonomie je bezhodnotová věda. Jak potom může hodnotit daně jako loupež? Mimochodem protihodnotou je právě to, že stát brání loupežím, kterých by bez jeho existence bylo mnohem víc. Jak už v diskuzi zaznělo: Pokud stát nemá právo vybírat daně od lidí pobývajících na jeho území, pak ani soukromník nemůže mít právo vybírat peníze za vstup na svůj pozemek, např. majitel koupaliště za vstup na něj. Kdo nechce platit daně, může z území státu odejít. Ostatně dřív bylo státní území de iure soukromým vlastnictvím krále. Čím se liší král od majitele koupaliště, že by neměl mít právo vybírat poplatky za pobyt na svém pozemku nebo za užívání jeho části? Daně byly zavedeny v době monarchie právem vlastnickým. Loupeží byl snad bylo lze nazvat zrušení království a přivlastnění si královských pozemků státem a poddanými. Daně však přetrvaly jako instutuce zavedená již v minulosti na základě nezpochybnitelného práva vlastnického.

Nikomu nenadávám. Nicméně na otázku, zda autor má všech pět pohromadě, je odpověď myslím jasná.

Ve věci daní (zákonem nařízený odběr peněz): Autor píše, že prý: ,, Etatisté (lidé, kteří považují stát za zdroj moci a síly) a socialisté obvykle zahajují obhajobu plýtvání tvrzením, že poskytovanou hodnotou jsou veřejné statky . . . . . " Nejsem etatista ani socialista, daně jsou však součástí našeho života a jde jen o to, jak je nejlépe využít, a aby byly co nejnižší.

Jak by vyplýtvané daně mohly být přínosem? A kdo by plýtvání chtěl obhajovat? Pakliže autor nemá na mysli zloděje, kteří se přisáli na státní kasu. To si nedovolí ani pan Stanjura a že toho má na triku hodně. Kdo to tady všechno píše?

Mám sklony považovat ekonomii za pavědu a tak tento můj příspěvek není určen pro ty, kterým podobná představa způsobuje ztrátu rovnováhy, nebo zvyšuje krevní tlak.

Není to tak dávno co ekonomika na primární úrovni, tedy na úrovni rodiny, fungovala zcela srozumitelně, byť určitě ne vždy správně a spravedlivě: rodiče, děti, příprava dětí do života, podpora rodičů. Státu hlava se pak starala/měla starat, pomocí svých poradců, aby olej, který byla její starost do soukolí života dodávat a dodat a umožnit tak života zlepšení, byl kvalitní a pokud možno ve správném množství a ve správnou dobu, a moc z něj neodsávat. Olej, prostředek, který chod soukolí umožňoval je obyčejně nazýván penězi.

Nevím od kdy rodiny spolupráce se státu hlavou se začala nazývat ekonomikou, ekonomií. Hádám, že to bylo v době, kdy se přišlo na to, že její ,,výuka“ by pro někoho mohla být dobrý kšeft. Ne, že by státy ,,ekonomicky“ nekrachovaly i dříve, dnes ekonomové umí ale aspoň vysvětlovat proč, mohou polemizovat nad směnou, nad trhem a nad inflací a deflací, nad HDP a HNP, a vůbec věci rozumět. A i tu a tam dostávat od nás ceny. Dokonce dokáží vysvětlit, že krádež je považována za špatnou, protože zloději jen krádežemi marní peníze a čas!! Nebo jen špatný překlad?

Vzhůru do 2025!

Toto není ekonomický text, je to obyčejné slovíčkaření.

Naprosto s Vámi souhlasím. Autorovy články na mě působí celkově neodborně, jsou ale napsány odborným jazykem, aby odborně působily. Tím jsou tyto články unikátní.

Mimochodem, když už se přešlo na rozdíl mezi panem Suchým a panem Státním, tak je nutné aplikovat to na tu situaci v poušti.

Takže si přestavme skupinu cestujících v poušti, která má nějakého vůdce.

Jeden z tech cestujících (jak výše) má pro sebe vody dost. Zatímco ti ostatní z vlastních zásob nic. Co udelá zcela přirozene ten vedoucí skupiny? Samozřejmě že i třeba násilne odebere tomu jednomu jeho zásoby a rozdělí je mezi všechny členy té skupiny. I tedy s tím rizikem, že ty dávky budou malé a nevystačí dlouho, takže i tak jak ten původní vlastník,tak třeba i část nebo i celá ta výprava pozdeji stejne zemře žízní. A pochopitelné že nikdo toho vůdce nebude nikdo obvinovat ze vraždy, ale naopak ho chválit pro jeho moudrost.

To je práve ten rozdíl mezi ekonomikou samostatné a ekonomikou v rámci řízené společnosti..Jak to ostatně napsal náš veliký klasik J.C

"Třeba ho neprodáte, třeba Vám ho vezmou"...

Je to jedna z možností, ale není to směna.

Toto ovšem, Modrý ptáku, nebyl ekonomický článek, i když použil ekonomická témata...

Sám jsa ekonom tvrdím, že ekonomie do jisté míry pavěda je. Jako mnohé další společenské vědy, které se snaží chování lidi popsat grafy, křivkami a složitými vzorečky. Aby byl zachován punc vědeckosti. Měl-li bych vodu a ten druhý ne a šlo-li by o život, určitě bych se s druhým rozdělil.

Jistě, to je, kromě extrémních situací, celkem obvyklé. Ale není to směna.