Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jak je již pro autora pravidlem, i přes na první pohled fundovaný jazyk obsahuje jeho článek hodně chyb a článek je celkově matoucí. Autor opakuje zcela chybný, nicméně často opakovaný popis funkce bank při vzniku peněz.

Peníze jsou zvláštní pohledávkou, tedy pohledávkou vůči ČNB. Peníze jsou tedy zvláštní formou státního dluhu. Není zásadního rozdílu mezi penězi a jiným typem státního dluhopisu, rozdíl je pouze v možnostech použití dluhu při placení, tedy v likviditě. Tento rozdíl se však ve vyspělých ekonomikách stírá, pokud se vytvářejí možnosti platit přímo státními dluhopisy.

Z podstaty peněz, tedy že peníze jsou státní dluh, vyplývá, že peníze vznikají při vydání dluhopisu státem, tedy zcela bez účasti nějaké banky. Na obranu autora však připomínám, že dříve měly peníze jinou podobu, protože se jednalo převážně o bankovní dluhy, tedy pohledávky vkladatelů bank vůči bance. Autor se ale inspiruje knihami, které neustále opakují dnes již v podstatě neexistující mechanismus emise peněz, a tak uvádí veřejnost v omyl.

Poté autor uvádí zcela chybný mechanismus cirkulace státních dluhopisů. Zase na obranu autora musím podotknout, že v minulosti skutečně k podobným mechanismům docházelo. Skutečnost, že dnes se již nic podobného neděje, se však autor v žádné knize nedočte a veřejnost pak zbytečně mate rozšiřováním chybných informací.

ČNB vyhlašuje diskontní, lombardní a repo sazby. Za diskontní sazbu si banky u ČNB ukládají likviditu, za lombardní sazbu si zase banky od ČNB peníze půjčují mechanismem, který autor popisuje. Repo sazba je speciální sazba, která je používána rovněž k ukládání likvidity bank u ČNB za určitých restriktivních podmínek. Autorův popis by byl pravdivý, pokud by lombardní a diskontní sazby byly nízké nebo aspoň nebyly vyšší než úroky na finančním trhu. Dnes jsou však obě tyto sazby natolik vysoké, že se bankám vyplatí uložit si likviditu za diskontní sazbu a naopak se bankám vůbec nevyplatí půjčovat si prostředky za vysoký úrok lombardní sazby. Z tohoto důvodu tedy k mechanismu popsanému autorem, kdy údajně banky převedou cenný papír do ČNB a dostanou za něj bankovky a mince, jednoduše nemůže docházet a ani k němu nedochází.

Dnes probíhá emise peněz převážně v okamžiku vydání státního dluhopisu a odkupu tohoto cenného papíru. Tento cenný papír mohou ale odkupovat nejen banky, ale i další subjekty, které bankovní licenci nemají. Pro banky nákup státního dluhopisu dnes příliš smysl nedává, protože jsou diskontní a repo sazby ČNB dost vysoké na to, aby bylo výhodnější uložit peníze přímo u ČNB a nikoliv nakupovat státní dluhopisy. Státní dluhopisy tedy nakupují hlavně ty subjekty, které privilegium uložit peníze přímo u ČNB nemají. To se však autor v žádné knize nedočte.

peníze jsou bankovky a mince a těch je cca 880 mld. Dluhopisů je neskonatele více. Jak vysvětlíte tuto disproporci?

Ve svém příspěvku tvrdím, že se Modrý pták celkově mýlí. Proto nemohu obhajovat autorova tvrzení. Většina vydaných peněz ČNB je dnes v bezhotovostní formě, takže počítat pouze celkovou hodnotu mincí a bankovek dnes nedává smysl. Na tuto autorovu chybu jsem nepoukázal a v žádném případě netvrdím, že má autor pravdu ve všem, co jsem nezpochybnil. Nemám čas a chuť poukazovat na všechny chyby a nepřesnosti, kterých se autor vždy ve svých příspěvcích dopouští.

Ale i tak neplatí, že by ČNB měla ve své bilanci veškerý státní dluh. Na druhou stranu je ČNB ve zvláštní situaci, kdy má svou bilanci nadměrně vysokou kvůli své bývalé politice kurzového závazku CZK vůči EUR. Od té doby je v oběhu nadměrné množství emitovaného oběživa ČNB, které přispívá k inflačním tlakům v naší ekonomice. Ale to je úplně jiné téma, o kterém se Modrý pták vůbec nezmínil a které je pro pochopení současné měnové situace zásadní.

Pokud bude kdokoliv trochu kriticky zkoumat tvrzení Modrého ptáka, vždy jednoznačně zjistí, že jeho tvrzení jednoduše neplatí. Nemá cenu jeho články vůbec číst či o nich přemýšlet. Kdyby autorovy články nepůsobily tak sebevědomě a pseudovědecky, vůbec bych na ně nereagoval.

peníze jsou bankovky a mince a těch je vydáno cca 880 mld. Dluhopisů a dalších dluhů je ovšem nepoměrně více. Jak vysvětlíte tuto disproporci?

Vy platíte každou transakci hotově? Nebo má vaše banka kupu bankovek někde ve skříni s číslem vaší karty a z té kupy odebere když zaplatíte kartou?

Škoda, že jste neodpověděl na otázku.

Nu, on svým způsobem odpověděl. To, že někdo dluží, neznamená, že ty dlužné peníze leží někde v trezoru. Díky principu částečných rezerv mohla až do loňska každá koruna "ležet" na 50 místech současně! Letos už jen na 25... Jak to stihli přes vánoce stáhnout na polovinu, netuším...

V okamžiku, kdy se s jakýmkoliv dluhem může obchodovat, stane se tento dluh v podstatě novými penězi. Peníze může tedy emitovat v podstatě každý dlužník. Když banka někomu půjčí peníze, dostane dlužník od banky peníze a banka dlužní úpis. S těmito dlužními úpisy banky mezi sebou obchodují a tak vzniká nové oběživo. Banka může tento dlužní úpis také použít ke krytí vkladů vlastních klientů a místo vložených peněz jim vrátit ve skutečnosti nějaké nové dlužní úpisy.

V klasickém bankovním systému tedy peníze neemitují banky, jak to obvykle mylně tvrdí teorie, ale klienti, kteří se u banky zadlužují. Tento omyl je asi způsoben tím, že klasické zlaté peníze již neexistují, banky dnes pouze vyměňují jeden dluh za jiný a všelijak s těmito dluhy obchodují. Banka emituje peníze pouze v okamžiku, kdy si sama peníze od někoho půjčuje jako každý jiný dlužník.

Dříve banky emitovaly peníze také v okamžiku, kdy přijaly jako vklad zlato od klientů. K tomu však již dnes nedochází, protože každý vklad klienta je pouze nějaký dluh vůči centrální bance či jiné finanční instituci.

Ale ještě jedna maličkost: myslíte, že když si koupíte nějaký dluhopis, bude od vás za to někdo chtít bankovky a mince?