Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

"Upozornění: následující článek obsahuje pouze a výhradně ekonomické výrazy a jejich vztahy a nebyl kontrolován."

Tohoto upozornění jsem si nevšiml.

Modrý pták cituje převážně sám sebe, to je dost komické. Pak cituje nějakou knihu z roku 1912 a knihu HOLMAN, R.: Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. strana 314–340 . ISBN 80-7179-891-6.

Autor si asi někde přečetl nějaké všeobecné ekonomické poučky a nyní je opakuje jako zajímavé myšlenky.

Jak je již pro autora pravidlem, i přes na první pohled fundovaný jazyk obsahuje jeho článek hodně chyb a článek je celkově matoucí. Autor opakuje zcela chybný, nicméně často opakovaný popis funkce bank při vzniku peněz.

Peníze jsou zvláštní pohledávkou, tedy pohledávkou vůči ČNB. Peníze jsou tedy zvláštní formou státního dluhu. Není zásadního rozdílu mezi penězi a jiným typem státního dluhopisu, rozdíl je pouze v možnostech použití dluhu při placení, tedy v likviditě. Tento rozdíl se však ve vyspělých ekonomikách stírá, pokud se vytvářejí možnosti platit přímo státními dluhopisy.

Z podstaty peněz, tedy že peníze jsou státní dluh, vyplývá, že peníze vznikají při vydání dluhopisu státem, tedy zcela bez účasti nějaké banky. Na obranu autora však připomínám, že dříve měly peníze jinou podobu, protože se jednalo převážně o bankovní dluhy, tedy pohledávky vkladatelů bank vůči bance. Autor se ale inspiruje knihami, které neustále opakují dnes již v podstatě neexistující mechanismus emise peněz, a tak uvádí veřejnost v omyl.

Poté autor uvádí zcela chybný mechanismus cirkulace státních dluhopisů. Zase na obranu autora musím podotknout, že v minulosti skutečně k podobným mechanismům docházelo. Skutečnost, že dnes se již nic podobného neděje, se však autor v žádné knize nedočte a veřejnost pak zbytečně mate rozšiřováním chybných informací.

ČNB vyhlašuje diskontní, lombardní a repo sazby. Za diskontní sazbu si banky u ČNB ukládají likviditu, za lombardní sazbu si zase banky od ČNB peníze půjčují mechanismem, který autor popisuje. Repo sazba je speciální sazba, která je používána rovněž k ukládání likvidity bank u ČNB za určitých restriktivních podmínek. Autorův popis by byl pravdivý, pokud by lombardní a diskontní sazby byly nízké nebo aspoň nebyly vyšší než úroky na finančním trhu. Dnes jsou však obě tyto sazby natolik vysoké, že se bankám vyplatí uložit si likviditu za diskontní sazbu a naopak se bankám vůbec nevyplatí půjčovat si prostředky za vysoký úrok lombardní sazby. Z tohoto důvodu tedy k mechanismu popsanému autorem, kdy údajně banky převedou cenný papír do ČNB a dostanou za něj bankovky a mince, jednoduše nemůže docházet a ani k němu nedochází.

Dnes probíhá emise peněz převážně v okamžiku vydání státního dluhopisu a odkupu tohoto cenného papíru. Tento cenný papír mohou ale odkupovat nejen banky, ale i další subjekty, které bankovní licenci nemají. Pro banky nákup státního dluhopisu dnes příliš smysl nedává, protože jsou diskontní a repo sazby ČNB dost vysoké na to, aby bylo výhodnější uložit peníze přímo u ČNB a nikoliv nakupovat státní dluhopisy. Státní dluhopisy tedy nakupují hlavně ty subjekty, které privilegium uložit peníze přímo u ČNB nemají. To se však autor v žádné knize nedočte.