Občas se stane, že se čtenář zeptá k věci. Avšak vtipný dotaz k věci, je úplnou raritou. Pod článek Cla a bohatství napsal pisatel: „…ekonomické školy se pořád o něco hádají, co by taky jiného dělaly... Docela rád bych ale věděl, jestli se hádají i o prospěšnosti originální praxe EU, která si GD narušuje tuzemskou idylku sama“. S potěšením.

Pro jednoduchost mějme banální situaci. Pan Bílý ze země Cizí dováží kalhoty za 10 p. j. do země Domácí, které kupuje pan Modrý. Pan Vláda země Domácí uvalí clo ve výši 10 % na kalhoty pana Bílého. který bezodkladně zvýší cenu kalhot na 11 p. j. Pan Modrý kalhoty koupí za 11 p. j., ze kterých obdrží pan Bílý hodnotu 10 p. j. z prodeje kalhot a pan Vláda má hodnotu cla ve výši 1 p. j. Pan Modrý zaplatil 1 p. j. panu Vláda. Majetek se přesunul od jednoho obyvatele země Domácí k druhému obyvateli země Domácí. Výraz clo je jiné stylistické vyjádření výrazu daň. Tuzemský obyvatel je tuzemskou vládou daněn spotřební daní za nákup zahraničního zboží. Vzhledem ke skutečnosti, že spotřební daň je placena výhradně zákazníkem, tak výrobce prostě a jednoduše přepíše cenovku z 10 p. j. původních na 11 p. j. po uvalení cla (spotřební daně). Etatisté mají rozporuplné pocity: cla zavádějí, evidují a vybírají, ale vybrané peníze posílají do Brusele.

Nazývat daně jinými výrazy je velmi populární činnost všech státních zaměstnanců celé planety. Daň penzijní je maskována názvem sociální zabezpečení nebo daň z auta má krycí název povinné ručení. Komplexní daň uvalená na výrobu a spotřebu úplně všeho má název emisní povolenky. To je právě legendární oslí můstek od cla k souboru opatření Evropské unie zvaného Green Deal.

Socialisté jásají, protože v Zeleném údělu spatřují nástroj k naplnění cílů kominterny, tzn. svržení buržoazie a úplné rozpuštění státu. Socialisté pochopili, že není potřeba použití ozbrojené síly k dosažení svých cílů. Ekonomické školy se nehádají, neboť Green Deal překonal všechny dosavadní vládní intervence. Ceteris paribus pomatení keynesiánci ve shodě s potrhlým hlavním proudem úplně ztichli. Všichni fascinovaně sledují ukončování činnosti fungujících a funkčních výrobních zařízení v automobilovém průmyslu, energetice, hutnictví, stavebnictví a potravinářství, která používají fungující a funkční infrastrukturu. Mají být nahrazena zařízeními pětinového výkonu, s gigantickými náklady na budování infrastruktury (tisíc miliard EUR) a dalších výdajů cca tisíc miliard EUR do roku 2030. Jsou uvalovány daně spotřební pod orwellovskými názvy Podpora elektřiny z podporovaných zdrojů energie nebo eufemismy Průkaz energetické náročnosti budovy a další a další. Ohromující náklady budou vynaloženy na změnu struktury výroby při poklesu objem výroby. Ekonomický znamená česky šetrný. Green Deal je nejrozsáhlejší program mrhání vzácnými zdroji v dějinách lidstva. Při nějaké dávce představivosti je srovnatelný s industrializací a elektrifikací generalissima Stalina nebo Velkým skokem vpřed otce lidu Maa.

Každá vládní regulace je spojena s náklady, které přesouvají majetek od produktivních lidé (vyrábějí užitečné statky) k ostatním lidem. Každé vládní nařízení, směrnice nebo zákon v oblasti hygieny, bezpečnosti, zdravotní, sociální, ekologické, technické, výkaznictví, pracovní atd. jsou daněmi. Je záhadou, proč stejní lidé adorují daně na národní úrovni a proklínají daně na nadnárodní úrovni. Zřejmě v tom budou „pulzující emoce, vztahy a předsudky“.