Až budeme na Silvestra bilancovat, co všechno přinesl či odnesl právě uplynulý rok, neměli bychom zapomenout na založení občanského sdružení Českomoravský svaz minipivovarů.

Jako každé dobré pivo i myšlenka tohoto svazu zrála dlouhé měsíce a za jeho vznikem stojí mnohá vyjednávání. Nakonec letos svaz konečně vznikl a tak mají i ty nejmenší pivovary s ročním výstavem od tisíce do pěti tisíc hektolitrů svou zájmovou a klidně řekněme i lobbistickou organizaci. V čele svazu stojí snad největší autority českého pivovarnictví, Honzové Šuráň a Kočka, kteří jsou zárukou, že svazu půjde o dobrou věc.

Dosud existuje Český svaz pivovarů a sladoven, sdružující největší pivovarské fabriky, a Český svaz malých nezávislých pivovarů, jehož členy jsou hlavně regionální pivovary.

Někde se zájmy těchto organizací tříští, třeba když si regionální pivovary do výstavu 200 000 hl. ročně svého času vydupaly nižší daňovou sazbu než mají pivovary velké. V jiných oblastech se docela i shodly: především, když bylo třeba se bránit hloupým bruselským nařízením o energetické náročnosti vaření piva. Především díky téhle obraně vznikla značka České pivo. Jenže ta nevyhovuje zrovna všem: jedni její kritéria nesplňují (jako jeden pivovar hned u Vltavy), jiní mají pocit, že touto značkou přicházejí o výlučnost (jako jeden pivovar u Úhlavy).

Všechny by se ale měly spojit aspoň v jedné věci a konečně probojovat zrušení spotřební daně z piva. Vždy jakou to má logiku, že vinaři dostávají dotace a ještě neplatí žádnou spotřební daň, zatímco pivaři žádnou dotaci nedostanou a ještě platí do státní kasy jak mourovatí!

Nově vzniklý ČMSM má ale před sebou mnohem speciálnější cíle. Sdružuje hlavně restaurační pivovary, které mají úplně jiné starosti než ony fabriky. Jeden z případů jsme zaregistrovali zrovna nedávno, když nejmenovaný mamutí pivovar zničehonic přestal dodávat těm nejmenším již nasmlouvané dodávky kvasnic.

Mikropivovary mohou spolupracovat i v mnoha dalších věcech, mohou společně pracovat na propagaci speciálních piv, na pivní osvětě, na pořádání akcí, ale i třeba v technologické oblasti, protože si dosud velmi málo konkurují, maximálně v několika českých restauracích, kde točí dvacet a více piv, nebo na některých pivovarských akcích. V ostatních případech si ani do zelí lézt nemohou, protože téměř celou produkci prodají ve své hospodě, popřípadě v několika smluvních.

Vznik ČMSM ilustruje ohromný boom mikropivovarů u nás. V této chvíli je jich již kolem stotřiceti a jejich počet stále roste. Ale je v tom jeden háček, kvůli kterému jsem se dnes to těchto řádek vůbec pustil.

Ano, máloco mě za posledních deset let tak překvapilo a tak potěšilo, jako rozmach mikropivovarů u nás a jako pestrost a kvalita jejich produkce. Zdá se ale, že rozmach pomalu naráží na jisté meze.

V prvních dvou či třech generacích mikropivovarů byli jejími zakladateli zkušení sládkové, zapálení pivní fandové, skuteční odborníci. Poslední dobou mám ale pocit, že některé nové mikropivovary jsou čistě snobskou či marketinkovou raritou. Bohatí restauratéři asi volí mezi akváriem se žralokem a vařením svého piva a někdy holt padne volba na pivovar. Jenže kde vzít sládky, kde vzít originální receptury? Pak to často vypadá, že s velkou slávou otevřený mikropivovar vaří dva druhy ležáků, které může dělat kdekdo jiný, a žádným přínosem pro pestrost trhu nejsou.

Ano, dnes už neplatí, že každý nový mikropivovar je obohacením. Bohužel. Už neplatí automaticky, že co je malé, to je dobré. Zvláště, když regionální pivovary se ohledně kvality drží vcelku dobře a ty velké sice úplně vypouštějí péči o kvalitu výčepních piv, kde jde jen a jen o cenu, takže výsledkem bývá tekutina, kterou bych nazval asi nejspíš homeopatickým pivem, o to více ale zkoušejí vstoupit na led piv speciálních a leckdy docela s úspěchem. A své prémiové kusy si také hlídají.

V tomhle tvrdém konkurenčním prostředí by nové mikropivovary neměly spoléhat na to, že rukodělný výrobek bude vždy lepší než ten z velkoprodukce. Odfláknuté produkty nových mikropivovarů poškozují těžce budovanou pověst celé této skupiny producentů, protože experimentující zákazník může natrefit na nedobré či nezajímaví pivo od neznámé značky a prchne zpátky s osvědčeným, reklamou vyztuženým labelům.

Možná zrovna tohle by mohl být námět pro nový svaz. I když tím, kdo nakonec stejně trh piva vyčistí i v této kategorii, budou mlsné jazýčky nás pivařů.